Rotunda. Foto: Andrea Mohin.
Na scénu nabíhá několik tanečníků v pastelových punčochách a trikotech. Všední vizuální úprava evokuje běžnou taneční hodinu, umělcovu každodennost. Stejně tak skupinový pohyb, který kopíruje hudbu a je bezelstně veselý, dětsky živý, protkaný bryskními skoky a drobnými pohybovými impulzy. Připomíná lekci baletu plnou nadšených dětí, což přesně koresponduje s náladou Muhlyho hudby. Ta měla podle samotného skladatele představovat pro choreografa novou výzvou.
Kostrou Peckovy náročné choreografie jsou rychle se měnící pohyby a neustálé změny směrů v piruetách, rotacích i skocích, tvořící z ní technickou výzvu i pro špičkový newyorský soubor. Tento princip je ze začátku pro oko zábavný, asi v polovině choreografie však začíná být únavný. Diváku se chce zadržet tanečníky, aby zpomalili a dali aspoň některým pohybům více prostoru, dechu. To, že tanečníci jsou neustále v kmitavém pohybu, jako by měli pod nohama žhavé uhlíky, funguje hlavně ve skupinových scénách. V sólech a duetech to pak místy působí, že interpreti nestíhají, a některé pozice zůstávají nedokonalé a nedokončené. Tyto individuální výstupy poněkud oslabují efekt díla, který je ovšem kompenzován skvělými skupinovými scénami. Velice esteticky působí například kaskádovité pohyby, které vynikají hlavně v elevacích ženských tanečnic jejich partnery. Rytmus choreografie je taktéž cyklický a to v divákovi vytváří jakousi jistotu – stejně jako kruh sám. Jistotu, že struktura díla se bude opakovat, ale také že jej nic zásadního nepřekvapí.
Z abstraktnějšího pohledu je choreografie ztělesněním organičnosti, a to ve smyslu buněčného pohybu nebo nejelementárnějších zákonitostí přírody. Dokonalý pořádek v chaosu. Přesně tak se chovají Peckovy skupinové scény, které možná ještě lépe vyniknou právě ze záznamu, nabízejícím divákovi lehký nadhled. Zdánlivě chaotické tvary i pohyby každého tanečníka ve skutečnosti splývají do stejně potěšující podívané, jako by člověk pozoroval hemžení organismů pod mikroskopem. Zásadním se zde stává tvar kruhu tvořící počáteční či konečnou pozici – na tom v kruhu vlastně nezáleží – jejich partu. Snad právě tato cykličnost, charakteristická i pro zmíněnou přírodu, odkazuje k názvu Rotunda. Stavba kruhovitého půdorysu je však výtvorem lidským.
Peckova Rotunda je nekonfliktním, lyrickým představením, které se pohybuje spíše v abstraktní rovině. Nechává dostatek prostoru pro různé interpretace, zároveň však netrápí nutností přemýšlet nad choreografií diváka, který hledá pouze estetický zážitek. A momentů pro čistou radost z pohledu na tanec nabízí představení víc než dost.
Zpřístupnění záznamu nového představení slavného newyorského souboru je bezesporu skvělou příležitostí nahlédnout do americké tvorby. K dispozici bude do 28. dubna do dvou hodin ráno, a to na YouTube kanálu, Facebooku i stránkách souboru.
Psáno z facebookové premiéry na profilu New York City Ballet 25. dubna 2020.
Rotunda
Choreografie: Justin Peck
Hudba: Nico Mulhy
Kostýmy: Reid Bartelme a Harriet Jung
Světelný design: Mark Stanley
Premiéra: 25. 2. 2020
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?