Reflexivní slovo k předpremiéře Hannah/ Invisible I.

Hannah/ Invisible I. (Hana Frejková). Foto: Vojtěch Brtnický.

Miřenka Čechová si pro vstup do tématu trilogie vybrala osobnost herečky, zpěvačky, badatelky a autorky reflexivní knihy Hany Frejkové a společně s ní se pustila do archeologie její osobní minulosti. Dá se předpokládat, že v tomto směru staví na zkušenostech, které získala při přípravě obsahové stránky svého loňského experimentu Osudety in the middle of nowhere, který byl koncipován jako instalace ve formátu únikové hry pro jednoho diváka.

Nicméně divadlo bez herců a potlesku je alternativa, která duši kovaného performera jen těžko uspokojí. A tak je Miřenka Čechová (režisérka) zpět v divadelní „konvenci“, se živými aktéry na scéně a s příběhem života, který chce vyprávět skrze jeho protagonistku. Alespoň špetku experimentu si však neodpustí. Jako inscenační způsob zvolila rámec stand up (comedy) zjemnělého partnerstvím něžné energie mladého alter ega.

Tohle spojení se režisérce skutečně vydařilo. Markéta Jandová i přes výškový rozdíl pasuje k Haně Frejkové dokonale. Ve své osobní éteričnosti jsou si obě podobné jako vejce vejci a elegance, s jakou se obě pohybují na jevišti, je esteticky více než lahodná. Ovšem ve chvíli, kdy obě rozzáří jejich osobní charisma, dochází k neviditelnému střetu, z něhož vzhledem ke svým životním, a především jevištní zkušenostem vychází Hana Frejková s nadhledem nekorunovaného vítěze, aniž by o tom možná věděla. Nakonec je to přece její příběh.

Divákům ho sama předkládá. Zpočátku dosti konkrétně, ovšem s postupem času se různé detaily překrývají s formálními informacemi, podobně jako igelit zahaluje nábytek a obaluje marnivé tělo. Mezi množstvím pouze ilustračně využitelných artefaktů je lineárnost děje přerušována metonymickými situačními obrazy vzpomínek a emocí. Divákova orientace tak vyžaduje vnitřní disciplínu a soustředění, aby mu něco neuteklo, protože zajímavě zní vše, ale ne vše, co byste chtěli slyšet, je sděleno. Nevyzradit o sobě všechno skoro působí jako záměr, protože i vtipná decentnost v rámci choulostivých témat Hanina života dokazuje taktní citlivost autorského vkusu. V takové chvíli pak působí otázky typu „A co rok 1968?“ jako klišé z rozhlasového medailonku.

Přitom profesní i osobní život této ženy je velmi inspirující. Především v tom, jak vždy brala a stále bere vše tak, jak to přichází, ať v dobrém, či ve zlém. Pokaždé pro sebe našla cestu, která jí vyhovovala, aby se nyní mohla bez lítosti či studu ohlédnout za svým životem s konstatováním, že ničeho nelituje a že i to zlé jí přineslo dobré věci.

Alta room v Invalidovně sice nenabízí moc prostoru pro rytmické rozpohybování děje, ale v samotné inscenaci by se jistě našlo místo, ve kterém by vzájemné spojení sametového hlasu Hany Frejkové a tanečního projevu Markéty Jandové alespoň na chvíli překonalo tíhu gravitace a nespokojeného smutku hypotetického stáří, o jehož přítomnosti Hana mnohokrát všechny důrazně přesvědčuje. To, že už je stará, jí ale jen těžko někdo uvěří. A proč by taky měl? Vždyť na své divadelní publikum pomrkává se svůdnou dívčí roztomilostí, na Netflixu ji můžete zahlédnout v jednom z nejnovějších seriálů a samozřejmě, že má profil na Facebooku!

Teď už nezbývá než se zeptat, kde je ta avizovaná neviditelnost? Někam vymizela?

Psáno z předpremiéry 13. července 2020, která byla uvedena v rámci festivalu Nultý bod 2020 ve Studiu Alta (Invalidovna – Alta room).

Hannah / Invisible I.
Text: Hana Frejková, Miřenka Čechová
Hrají: Hana Frejková, Markéta Jandová
Režie: Miřenka Čechová
Hudba: Martin Tvrdý
Scénografie: Alexandra Schewelew
Světelný design: Jiří Šmirk
Produkce: Jakub Urban