Rapture – Když se tělesná rezolutnost zarývá pod kůži

Rapture (Jiří Bartovanec, Nicola Mascia). Foto: Michal HōR.

Autor Kristina Soukupová

Rapture nás uvádí do světa dvou mužů. Odehrává se ve čtyřech volně navazujících částech. Na začátku vnímáme dvě postavy, spoře oděné jedna do bílé a druhá do černé barvy. Postupně se přibližují a pohybem začínají předefinovávat svůj prostor, jehož specifickou atmosféru propichují dlouhé světelné tyče. Ty jsou instalovány různě po scéně, někdy osamoceně, někdy jako clustery, zvláštní trčící ornamenty, vrhající bledé světlo na těla tanečníků.

V první části se kamera soustředí více na obrazy celých postav a choreografie je ozvláštněna filmovými triky, kdy se vedle aktérů objevují jejich zdvojené, slabě viditelné kopie. Pohyb druhé dvojice je zajímavě střihově zpracován a střídavě mizí a zase se objevuje. Elektronická hudba Martina Tvrdého zde akcentuje tanec a zároveň dodává ambientní atmosféru.

Obě postavy se v druhé, energičtější části přesouvají do jiné části jimi obývaného prostoru. Připadáme si, jako bychom byli někde na site-specific projektu, třeba v nehostinné, vyklizené továrně. Hudební soundscape začíná nabírat na obrátkách a performeři jsou nyní schováni pod nánosy nejrůznějších vrstev oblečení. Pohyb začíná repetitivně pulsovat spolu s hudbou a Jiří s Nicolou si nezávisle jeden na druhém postupně sundávají jednotlivé kousky svého šatníku, který na sebe celý navěsili. Dospějí až do úplné nahoty, která bude určovat naladění další části.

Ta má nejsilnější charakter zpovědi, komunikace mezi nahými těly, zproštěnými všeho. Zde videozáznam díky detailům zblízka umožňuje dostat se dvojici až na kůži a vnímat její soustředění a specifickou energii, kterou vysílá. Syrovost některých obrazů, umocněná kapající červenou barvou mísící se s jílem, nemusí být všem po chuti… Neubráníte se přemítání, jak byste asi dílo vnímali naživo. Online zážitek však nepochybně prostupuje skrz obrazovku a vytrženi z reality zůstáváte i při závěrečném obrazu úzkého průchodu, zabarikádovaného světelnými tyčemi. V omezeném prostoru se jimi muži snaží prosmýknout, až dojdou ke konečnému řešení a berou všechnu pichlavost světla do své náruče.

Přímost, určitá rezolutnost a opravdovost čiší z prací Jiřího Bartovance a ani zde není možné nevnímat jeho silnou zainvestovanost do všeho počínání na scéně. Kooperace mezi choreografií, light designem i hudbou je promyšlená a režie videa jí dodává něco navíc. Bez debaty potvrzuje, že tvůrci spolu nepracují poprvé, avšak inspirují se k dalším myšlenkám a zkoumání.

Divák by snad ale raději byl živým svědkem jejich performance, která jde na dřeň. Je možné cítit se při těchto obrazech trochu nepatřičně, usazeni na gauči se sklenkou vína a s pohledem upřeným na obrazovku. Oč lepší by bylo přesouvat se ve skupině diváků a sledovat tanec naživo. Ale to je jen takový povzdech. Každopádně i po zaklapnutí laptopu se něco z Rapture pod kůži zaryje a uvízne to tam. Možná ne hned. Ale delší doznívání atmosféry zážitek najednou zesílí a to se každému online záznamu nezdaří.

Psáno z online premiéry 30. prosince 2020.

Rapture
Choreografie: Jiří Bartovanec & Nicola Mascia
Tanec: Jiří Bartovanec & Nicola Mascia
Kostým: Jiří Bartovanec & Nicola Mascia
Video režie: Michal HōR
Hudba: Martin Tvrdý
Světelný design: Michal HōR & Martin Krupa
Scénografie: Michal HōR & Martin Krupa
I. kamera: Martin Krupa
II. kamera: Michal HōR
Střih: Martin Krupa & Michal HōR
Produkce: Dita Dvořáková
Premiéra: 30. 12. 2020 (online)