Radio and Juliet aneb Co kdyby Julie nezemřela?

Radio and Juliet (Arthur Abram, Se Hyun An). Foto: Ctibor Bachratý.

Již v roce 1998 vytvořil první nezávislý projekt Tango, společně s kostýmním výtvarníkem Leo Kulašem a scénografem Markem Japejlem, kteří se stali jeho stálým tvůrčím týmem, stejně jako skladatel Milko Lazar (v rámci projektu Prêt-à-porter). Od roku 2003 se Clug stal uměleckým šéfem baletního souboru Slovinského národního divadla v Mariboru. Právě v jeho interpretaci sklízelo představení Radio and Juliet úspěchy v zahraničí a bylo zlomovým bodem v Clugově autorské tvůrčí práci (světová premiéra v roce 2005). Choreograf se těší dobré pověsti i v souborech Stuttgarter Ballett a Ballett Zürich, kde v roce 2018 nastudoval celovečerní balet Faust. Ve Velkém divadle v Moskvě chystá premiéru Mistra a Markétky.

Zvláštní název tanečního představení zprvu zaráží. Proč Radio, když se vlastně jedná o určitou parafrázi nesmrtelného příběhu Williama Shakespeara o veronských milencích? Clug se inspiroval hudbou významné alternativní britské rockové skupiny Radiohead, takže se vlastně jedná o slovní hříčku. Rockoví hudebníci Radiohead napsali dříve písně k filmu Romeo a Julie Baze Luhrmanna s Leonardem di Capriem a Claire Danes v hlavních rolích a Cluga jejich hudba nadchla.

Písně i některé z použitých skladeb jsou opravdu velmi krásné. Volba hudební předlohy zasazuje téma do současné doby. Radiohead jsou výjimeční tím, že se věnují aktuálním společenským i politickým problémům. Jejich pestrý hudební svět vychází jak z beletrie, tak běžného života a vztahů. Není nezajímavé, že několik hudebníků skupiny vystudovalo na univerzitě anglickou literaturu.

Jejich snaha a angažovanost přináší do jejich hudby velké napětí a vnitřní sílu. Dynamickým spojením textu, rytmu a melodie chtějí vyjádřit nespokojenost, osamění dnešního člověka a určitou stísněnost duše. Zajímá je samozřejmě láska, až fanatický vztah k ženě i osobní strasti a utrpení. Láska a nenávist, zášť, zlo i smrt patří neodmyslitelně k životu, takže podobnost se Shakespearovým nadčasovým příběhem je patrná.

Clug ke svému dílu dodává: „Dalo by se říct, že naše představení začíná ve chvíli, kdy Julie spatří vedle sebe ležet mrtvého Romea. Abych to upřesnil, příběh ve skutečnosti dále rozpracováváme pozpátku, skoro jako retrospektivu nějaké nenaplněné lásky. Nicméně, všechny postavy a situace v našem představení jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se Shakespearovým Romeem a Julií je čistě… záměrná, nikoliv náhodná…“

Představení je pro skromné obsazení: jednu tanečnici a šest tanečníků. Muži se vlastně prolínají v jednotlivých rolích, všichni se stávají snad Romeem, Monteky i Kapulety. V bitkách a soubojích jsou Merkuciem, Tybaltem, ale i páterem Vavřincem. Příběh je pouze naznačen. Lze pochopit dílčí milostné scény i dramatické situace, ale o plynulé vyprávění se opravdu nejedná. Určitě se o to tvůrci záměrně nesnažili. Emoce jsou však velmi skryté za taneční a interpretačně suverénní virtuozitu.

Ve velkých duetech Romea a Julie spíše chápeme silné pohnutí a milenecký vztah, ale ve vlastním tanečním zpracování je bohužel přečíst nelze. Způsob a forma tance jsou spíše neoklasické. Proud pohybu krásně „teče“, vyznívá však studeně. V pánské šestici lze dobře rozpoznat strukturu pohybového kánonu. Jedna taneční vazba, fráze následuje druhou. A jsou postupně komponovány tak, aby se překrývaly a znovu se spojily v jednotný unisono pohyb. Toto se několikrát v mužské skupině opakuje. Nejsilněji působí konfliktní soubojové situace.

Scéna je velmi jednoduchá, vytvořená z šedavých bezbarvých panelů na zadní ploše. Na tuto stěnu se několikrát během inscenace promítají projekce. Zřetelná je cesta starým domem, dlouhými záhadnými chodbami, které nás dovedou do ložnice. Na velké posteli leží opuštěná Julie. Jindy můžeme rozpoznat smyčky použité choreografie celé taneční skupiny, ale i detaily obličejů. V další sekvenci vidíme Julii ležící ve vaně. To vypadá, jako by právě chtěla spáchat sebevraždu… Filmové smyčky nás nutí přemýšlet o příběhu z jiného úhlu. Projekce je použitá z původního obsazení mariborského souboru, což bohužel zásadně ruší celkový vjem nynějšího brněnského obsazení.

Kostýmy jsou rovněž jednoduše řešené. Julie je jen ve světlém tílku, v náznaku korzetu. Nohy má obnažené. Pánové tančí v černých lehkých oblecích – přiléhavých kalhotách a saku na holém těle. Zcela náhodné a dnes úsměvné je, že v náznaku plesové scény či společenské události použili Edward Clug a kostýmní výtvarník Leo Kulaš místo masek roušky.

Julie je v Clugově verzi velmi osamocená a mezi muži zcela opuštěná. Stísněnost a úzkost duše zmiňovaná hudebníky Radiohead nechala stopu i na její interpretaci. Na Julii tady visí celá tíha dramatu. Edwarda Cluga totiž od počátku zajímalo, co by se stalo, kdyby Julie nezemřela… Zajímavé téma k přemýšlení je načrtnuté a naznačené i ve filmových obrazech, ale zdá se nedotažené.

V závěru inscenace nese Romeo Julii v náručí v efektně nasvíceném kontra světle, v ostré proměně pak leží již na zemi vedle Julie. Julie vypije nápoj, ale není jasné jaký. Má usnout, má zemřít? Julie zůstává živá. Konec a blackout. Pointa chybí. Diváci si sami musí domyslet, co se vlastně odehrálo. Konec přišel tak rychle, že na smutek nezbyl čas. V každém případě bylo vidět, jak si tanečníci užívají a cení toho, že po tak dlouhé a koronavirovou nákazou vynucené pauze mohou zase hrát. A Clugova choreografie jim sedí.

Julii skvěle zatančila mladičká a křehká tanečnice Se Hyun An. „Hlavním“ Romeem byl sympatický Arthur Abram. Celá skupina mužů (Shoma Ogasawara, Quinn Roy, Manuele Bolzonello, Peter Vassili a Peter Lerant) tančila velmi vyrovnaně a technicky jistě. Určitě vyniká Lerantův výkon.

Je všeobecně známo, že světová premiéra Prokofjevova slavného baletu byla uvedena v Brně v roce 1938 (se Zorou Šemberovou v hlavní roli a v choreografii Ivo Váni Psoty) a balet se do dramaturgického plánu navrací. V loňské sezoně tu byla uvedena nová choreografie Maria Radačovského v režii Martina Glasera a ještě o něco dříve také slavná muzikálová verze West Side Story Leonarda Bernsteina, uváděná v provizorních prostorách na brněnském Výstavišti. Baletní soubor v Brně tak zůstává stále s Romeem a Julií silně spjat.

Psáno z premiéry 8. srpna 2020, Mahenovo divadlo, Brno.

Radio and Juliet
Hudba: skupina Radiohead
Režie a choreografie: Edward Clug
Scéna: Marko Japelj
Kostýmy: Leo Kulaš
Světelný design: Tomaž Premzl
Videoprojekce: Janja Glogovac
Nastudování: Matjaž Marin
Česká premiéra: 8. 8.  2020
Světová premiéra: 23. 4. 2005