Radiant – Holektiv následuje trend spojení vědy a umění

Radiant. Foto: Dita Havránková.

Autor Kateřina László

Soubor Holektiv prošel v posledních letech radikálními změnami. Mezi hravými projekty, jako jsou například Letkyně či Kaffeeklatsch, se dříve neoddělitelná trojice Karolína Křížková, Eva Stará a Andrea Vykysalá začala rozdělovat, zkoušet nové projekty s odlišnou dynamikou. Mohu připomenout citlivé Vrány, ve kterých účinkují „jen“ Křížková a Vykysalá nebo performativní event Mass Evy Staré. V rozhovorech se všechny tři tvůrkyně shodují, že je to nějaká fáze. Každá si chtěla v tvorbě vyzkoušet něco jiného, a tak je to v pořádku. Rozhodně to prý neznamená, že by se nikdy u společného projektu už nesešly. Zatím se tak nestalo. 

Za nejnovějším projektem Radiant stojí dvojice Andrea Vykysalá a Karolína Křížková. Nikoliv ovšem jako performerky, ale jako režisérky a tvůrkyně konceptu. A tato pozice jim očividně velmi sedí. Ke spolupráci oslovily tanečnice a performerky Antonii Rašilovovou, Šárku Říhovou, Anetu Bočkovou, Sáru Stoulilovou a Vítězslava Rambu. Díky výraznému světelnému designu, funkční scénografii a hudbě Himalayan Dalai Lama se podařilo vystavět dynamickou a vtahující podívanou.

Světelné znečištění způsobuje nenapravitelné škody na přírodě i na zdraví lidí. V průběhu představení procházíme jako diváci celým vývojem a změnou místa, které je zvyšující se intenzitou světla ovlivňováno. Začínáme v úplné tmě se zvuky hmyzu a krajiny a končíme s nesnesitelným blikajícím světlem skleníku, před kterým není úniku. Co je mezi tím?

Vpád neznámé s baterkou. Noční krajinu naruší silné světlo, které nenechá klidným žádného z okolních obyvatelů louky. Světlo, které musí následovat všechen okolní hmyz. Jsme svědky manipulace světelným kuželem vycházející z baterky, která udává rychlost, směr a dynamiku pohybu. Tato manipulace se vystupňuje zprovozněním skleníku, jehož světlu neunikne nikdo. Performeři znázorňují hmyz, který krouží kolem světel až do úhynu vyčerpáním. Ostatním živočichům a rostlinám světlo narušuje cirkadiální rytmy. Co za to? Nekonečnou úrodu rajčat všech možných druhů, velikostí, barev a chutí. 

O užitečnosti neustálého osvětlení nás přesvědčuje jedna z postav, která jako jediná mluví. Pronáší monology, které strhnou všechny ostatní. Všichni se schází v choreografii, která se zrychluje stejně rychle, jako šílenství kolem světelných skleníků. Z choreografie Karolíny Křížkové a Evy Vykysalé je cítit přesné zachycení síly davu, který se nechá ovládnout lákavou myšlenkou, slibem či ideou. Z davu a tohoto nastoleného tempa se velmi špatně vystupuje. Všichni performeři tedy díky tomu končí zavření ve skleníku jako skleníková rajčata.

Skleník se stálá zhruba od poloviny performance středem pozornosti. Je krásný, svítí, je plný rostlin. Díky němu se před diváky producírují performeři v kostýmech vypasených rajčat všech druhů, dělají různé akrobatické prvky, jen aby se rajčata zalíbila a vyhrála soutěž krásy. Tato část patří k nejvíce tragikomickým z celé performance. Je to ukázka nadbytku a luxusu, který jako společnost máme. A už si ani nedokážeme představit, že by to mělo být jinak.

Všechny důsledky světelného znečištění divákům předá až následná debata. Na představení navazuje krátká přednáška experta na světelné znečištění Pavla Suchana. Suchan pracuje v Astronomickém ústavu AV ČR a oboru se věnuje už přes dvacet let. Divákům přibližuje problematiku světelného znečištění se všemi jeho důsledky – narušení cirkadiálních rytmů, stavby světelných bariér, které zvířata nejsou schopna v noci překonat, velký úbytek hmyzu atd. Suchan vyjmenovává mnoho nevhodně a zbytečně použitého osvětlení, které krajině škodí a navíc stojí zbytečné peníze. Naštěstí nabízí i mnoho řešení, která se dají zavést téměř okamžitě. Dají se shrnout jednou větou – nesvítit zbytečně.

Spojení vědy a umění je nově nastupující trend, který bude v příštích letech sílit. Spojení dává naprostý smysl. Umění dokáže do vědeckých sdělení dostat emoce, konkrétní příběh, a pokud je potřeba, velký apel. To všechno se stalo v této nejnovější performanci Holektivu. Nezbývá než si přát, aby v této nově nalezené dramaturgické cestě soubor pokračoval.

Psáno z druhé premiéry 2. listopadu 2023 v divadle Jatka78

Radiant

Režie, koncept, výzkum: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková

Účinkují: Antonie Rašilovová, Šárka Říhová, Aneta Bočková, Sára Stoulilová a Vítězslav Ramba

Hudba: Himalayan Dalai Lama

Scénografie: Pavla Kamanová

Kostýmy: Michaela Čapková

Light design: Dano Kozlík

Zvuk: Vojta „Drobek'' Krátký

Dramaturgická spolupráce: Jana Stárková

Premiéra: 1. 11. 2023 v divadle na Jatkách 78