Do svého projektu πr² – pierer, uvedeného v ostravském Cooltouru 23. října 2016 a původně koncipovaného jako open air představení, přizvali dvojici bubeníků ze skupiny Noisy Pots. Emil Machain a Jakub Tengler, kteří dokážou proměnit obyčejné hrnce, kýble nebo trubky ve funkční perkuse, nezůstali jen u hudebního doprovodu, ale stali se neoddělitelnou součástí dění na jevišti.
Poněkud váhavý začátek představení, kdy do prostoru vstupovali dva interpreti za zvuku (zdánlivě) náhodných úderů, kterými soustředění bubeníci doprovázeli jejich kroky, mohl nechat diváky ještě na pochybách, co se vlastně bude dít.
Pozvolna, přes až obřadní proces nazouvání měkkých bot a seznamování se s prostorem, začala interakce performerů – dostávali se do konfliktu s okolím i se sebou samými, jeden překážel druhému, nebo naopak překážky zdolávali společně, doplňovali se anebo si zase ve svém pohybu, či v rytmu, protiřečili. Jako by se navzájem oťukávali a zkoušeli, kam až je jejich spoluhráči nechají zajít. Po chvíli se už Golfier a Karásek dostávali do krkolomných, avšak precizně provedených akrobatických pozic, často s využitím různých rekvizit (nelze nevzpomenout stojku s hlavou v kbelíku), jejich protichůdné pohyby se v jistých okamžicích dostaly do synchronu, který ještě podpořil rytmus perkusí.
Velice vydařená a dynamická byla scéna, kdy si oba tanečníci a oba bubeníci předávali kastrůlky a střídavě na ně hráli paličkami a snažili se udržet rytmus, ať už se ocitli na jakémkoli nečekaném místě, či v nečekané pozici: kastrůlky rozdávali divákům, házeli vzduchem, předávali si za zády nebo posílali po podlaze. Jindy se zase vydali na cestu po kruhu vysypaném moukou a ohraničujícím jejich prostor, až vystoupali po schodech vyskládaných z hrnců.
Stejně nenápadně, jak začala, také performance skončila – žádné pompézní finále, jen prosté opuštění situace všemi zúčastněnými. O akrobacii a náročné partnerské prvky v ní skutečně nebyla nouze. Zásadní roli hrála souhra čtyř interpretů a momenty, ve kterých se energie všech soustředila na společný cíl – třeba udržet se tomu druhému na ramenou, sladit se v rytmu s druhým bubeníkem, jednoduše být ve správný čas na správném místě.
Vidět takovou koncentraci zblízka přineslo skutečný zážitek a napomohlo uvědomit si, jak moc je důležité ono „tady a teď“, zvláště v dnešním světě, kde je skutečná přítomnost často nahrazena tou virtuální.
Psáno z představení 23. října 2016, Kulturní centrum Cooltour.
πr² – pierer
Koncept: Florent Golfier a Lukáš Karásek
Hudba: Emil Machain a Jakub Tengler
Dramaturgie: Šimon Peták
Scénografie: Monika Urbášková
Produkce: Soňa Alexová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace