Proměna aneb V hlavě Řehoře Samsy

Proměna. Foto: Jakub Červenka.

Autor Lucie Dercsényi

Inscenace přenesená do holešovických Jatek 78 přináší nové obsazení a samotný prostor hraje velkou roli v její percepci. Takové úvahy se mi nabízí ve srovnání s premiérou, kterou jsem viděla před třemi lety a jež mě silně pohltila (recenze zde). 

Stejně jako když do rukou vezmete stejnojmennou povídku Franze Kafky a neodtrhnete se od ní, dokud ji nedočtete. Byť byla napsána před více jak sto lety, mezi řádky se skrývá mnoho významů, výkladů a podobenství, která v ní lze spatřovat v konfrontaci s vlastní empirií. V té útlé knížce je obsaženo tolik bolesti, smutku, nepochopení, přetvářky a pochybností, které asi zatřesou každým z nás. Kafkova povídka vyvolala a dosud vyvolává různé výklady, od symbolismu přes sci-fi vizi, kritiku pokrytecké morálky, hyperbolickou nadsázku až po anekdotickou hříčku. 

Její vrstevnatost přilákala tandem Dekkadancers, jenž se převedení příběhu do taneční podoby ujal s osobitým nadhledem. „Především ctíme gros textu, který Kafka napsal, ale máme svůj výklad. Ocitáme se v Řehořově hlavě a zjistíme, že je nemocný člověk,“ prozradil choreograf Ondřej Vinklát. Společně se Štěpánem Pecharem a režisérem Štěpánem Benyovszkým vypíchli nadsázku, karikaturu a vykreslili členy rodinného klanu Řehoře Samsy jako poťouchlé a sebestředné jedince, neschopné pochopit, co se děje. Proto party rodičů a prokuristy, který přišel s prekérní situací pomoci, vyžadují dobře vypointovanou mimiku a schopnost vystihnout strojenost a účelnost pohybu, pitoresknost a grotesku, k níž se tvůrci upnuli.  

Stěžejní událost a fakta dokresluje hlas Jiřího Lábuse, deklamující během představení úryvky z Kafkovy povídky. Jednotlivé výjevy doprovází dobře namixovaná hudební koláž, když vzrušené počínaní Samsovy rodinky doprovází skladby gypsy-jazzového kytaristy Jeana „Django“ Reinhardta nebo vokálního jazzového kvartetu The Mills Brothers. Na tomto pohodově znějícím podkladu situace získávají ještě více hořké pachuti citelné v bezradném konání rodiny Řehoře Samsy.

Zlověstně ťukající prstíky

Samsa se neklidně převaluje na velké černé posteli, neklidná mysl mu nedá spát, když se pomalu začnou jako stín vkrádat do lože černé postavy s kuklami na hlavách. Jsou jako vtíravé myšlenky zpochybňující dosavadní jistoty, řád a pocit zodpovědnosti, který velí hrdinovi vstát a odejít do práce. Z Řehoře Samsy se stává odpudivý tvor, s mnoha končetinami, když prstíky plížících se vetřelců zlověstně poklepávají o postel, spojí se s jeho tělem a vetřou se mu do mysli.

Jestliže jeho blízcí se pohybují převážně v levé části scény, kde bílé pásky na černém baletizolu vyznačují stůl a židle, velká postel v pravé části je reálným útočištěm hrdinova světa, který je tak odlišný než ten za imaginárními dveřmi, jimiž vchází Markétka, která, zdá se, chce svého bratra pochopit. Paradoxně je to ale ona, která vyřkne: „Musíme se toho hledět zbavit.“ Ani ona nemá soucit pro obludný hmyz, kterým se Řehoř pro všechny přítomné stal coby metafora jinakosti nehledě na příčiny. Samsa se marně snaží navázat kontakt se svou rodinou, snaží se jí dohonit se všemi přidruženými nožičkami, ale všichni před ním zděšeně utíkají. Jeho přítomnost je děsí, ničemu nerozumí a rozumět ani nechtějí. Nehodlají slevit ze svého pohodlí, zábavy a bezstarostnosti.

Franz Kafka v Proměně nikoho nesoudí, konstatuje a vypráví příběh se zdánlivou netečností. Chvílemi z toho až mrazí a necítíte se dobře po těle. Můžete zažít stejné pocity jako Samsa, jenž se ztrácí sám v sobě – v inscenaci z produkce Dekkadancers se rozhodne bezvýchodný stav ukončit skokem z okna, v románu ho zamete pod postel posluhovačka. 

Kafkova Proměna vás zasáhne, ale přesvědčivější divadelní dopad měla dle mého soudu v Plzni. Malá scéna D. J. K. Tyla jí dodala potřebnou intimitu a sevřenost; hlubší prostor Jatek 78, zelené světlo s nápisem nouzový východ oslňovalo a rozpouštělo mou pozornost. Tanečníkům ale nelze nic vytknout, byli plně koncentrováni na své role a rodinné trio v podání Ivety Krmelové, Markéty Pospíšilové a Michala Kováče si počínalo vynikajícně, stejně jako Ondřej Vinklát v roli Řehoře Samsy.

Nicméně podstatně více naléhavosti měl pro mě v sobě již zmiňovaný Richard Ševčík, který rozezněl v nitru choromyslnost a ukázal autentický škleb, z něhož šlo vyčíst, jaké noční můry kolem krouží. Vinklát naopak do své interpretace promítl více groteskních, úsměvných podtextů a zůstal výrazově elegantnější. Prostor a tanečníci na Jatkách 78 přinesli prostě jinou energii, zážitek a vyznění, ale když Proměna skončila, na jejím konci stále visela otázka: Je možné, že dokážeme být tak krutí a nesnesitelně přezíraví...?

Psáno z premiéry 6. září 2021, Jatka 78.

Proměna
Režie: Štěpán Benyovszký
Choreografie: Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar
Hudba: Lohnie Johnson, Django Reindhardt, Latcho Drom, The Mills Brothers, Hauschka, Rone, Ondřej Vinklát (rekompozice)
Hlas: Jiří Lábus
Výprava: Pavel Knolle
Světelný design: Ondřej Šesták
Interpreti: Ondřej Vinklát, Iveta Krmelová, Markéta Pospíšilová, Alexandr Sadirov, Michal Kováč, Tereza Kučerová, Jiří Waňka, Renato De Leon, Lenka Hrabovská, Jaroslava Janečková
Premiéra: 2018, Balet D. J. K. Tyla v Plzni