Poslední premiéru roku 2012 si skupina VerTeDance naplánovala na období těsně před jeho koncem, na 17. prosince. V uvolněné předvánoční atmosféře tak byla ve studiu Alta uvedena humorná pohybová miniatura Boxteska inspirovaná boxem a němými filmy Charlieho Chaplina. Všudypřítomná vůně svařeného vína byla při vstupu do sálu doplněná vůní párků s hořčicí, které uvaděčky rozdávaly divákům jako na správném boxerském zápase, což podpořilo už tak rozvernou náladu. Na jevišti byl připraven skutečný boxerský ring a za ním „druhá polovina“ publika – videozáznam z hlediště před začátkem představení. Tento jednoduchý trik působil zajímavým dojmem, neboť publikum na druhé straně ringu se neustále pohybovalo a připomínalo tak trochu publikum na zápase. Ještě před začátkem představení zahájila svojí živou hudební performance skupina DVA, která pestrou škálou zvuků doprovázela celou Boxtesku.
Jako první vstoupil do ringu rozhodčí stylizovaný jako Charlie Chaplin v podání Lucie Kašiarové. Ta velmi dobře vystihla charakteristický způsob chůze, komickou nemotornost a grimasy své postavy. Vzápětí nastoupila do ringu první zápasnice Veronika Kotlíková, odhodila župan a pochlubila se svými vypracovanými svaly a mrštností pohybu. Po, řekněme, tradičním nástupu první zápasnice následovalo značně netradiční entrée její protivnice. V proudu světla se objevila vysoká postava v županu, její hlava a ručičky v boxerských rukavicích byly ale neúměrně maličké. Malá hlava a ručičky totiž patřily synovi zápasnice, která zřejmě nenašla na večer hlídání, a tak si musela vzít chlapce s sebou „do práce“. Po příchodu se synem na ramenou ho Tereza Ondrová umístila do malého ringu plného hraček, který byl hned vedle toho skutečného. Tato lehce ironická narážka na situaci „moderní matky“ byla nečekaným, ale o to více zábavným tématem, které se táhne celým představením. Skutečně reálný rozměr tomu dodává právě ten malý asi čtyřletý chlapec, pro kterého je divadlo jenom zábavná hra.
Hlavním tématem Boxtesky byl ale zápas. Bojovnice se na sebe vrhaly s odhodláním dostat protivnici na lopatky, neustále jim v tom ale překážel nemotorný rozhodčí, který taky občas dostal do nosu. Další překážkou byl někdy paradoxně i ring, ve kterém se zápas odehrával. Pružné okraje odrážely každý náraz a bojovnice byly schopny se do nich neskutečným způsobem zamotat. Zápasnici-matku také rozptyloval pobíhající syn, kterého hračky v jeho malém ringu brzy přestaly bavit.
Pohybově spočívala tato miniatura právě ve stylizovaném boxerském zápase, střídaly se zde dynamické výměny ran pěstí se zpomalenými momenty, které byly často vtipně vypointovány (například že rána určená protivnici skončila na ústech ubohého rozhodčího, který se pletl kam neměl). Důraz byl kladen na přehnanou mimiku a gesta. Spíše než o taneční představení se jednalo o velmi rozpohybovanou pantomimu s prvky bojového umění, což zdůraznil široký pohybový a výrazový rejstřík interpretek.
Přestože se skutečně jednalo o zhruba dvacetiminutovou miniaturu, choreografie se neubránila repetitivnosti jak v pohybu, tak v situacích. Box nahlížený optikou němého filmu je velice slibné téma, které možná vzbuzuje příliš velká očekávání. Rovněž využití skutečného boxerského ringu mohlo být větší a propracovanější, nemluvě o nevýrazné pointě celého představení. Nicméně tomuto dílu nechybí dobrý nápad, kvalitní interpretace i ucelená estetická stránka, jedním slovem potenciál, který by jistě bylo možné časem rozvinout ve velice dobré představení. Zatím je Boxteska prostě oddechovou pohybovou miniaturou pro děti i dospělé.
Boxteska Námět: Charlie Chaplin Choreografie, interpretace: Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková, Lucia Kašiarová Režijní a pohybová spolupráce: Ondřej Nosálek, Charlie Chaplin Hudba: DVA Scéna, kostýmy: Masha Černíková Světelný design: Pavel Kotlík
Poslední premiéru roku 2012 si skupina VerTeDance naplánovala na období těsně před jeho koncem, na 17. prosince. V uvolněné předvánoční atmosféře tak byla ve studiu Alta uvedena humorná pohybová miniatura Boxteska inspirovaná boxem a němými filmy Charlieho Chaplina. Všudypřítomná vůně svařeného vína byla při vstupu do sálu doplněná vůní párků s hořčicí, které uvaděčky rozdávaly divákům jako na správném boxerském zápase, což podpořilo už tak rozvernou náladu. Na jevišti byl připraven skutečný boxerský ring a za ním „druhá polovina“ publika – videozáznam z hlediště před začátkem představení. Tento jednoduchý trik působil zajímavým dojmem, neboť publikum na druhé straně ringu se neustále pohybovalo a připomínalo tak trochu publikum na zápase. Ještě před začátkem představení zahájila svojí živou hudební performance skupina DVA, která pestrou škálou zvuků doprovázela celou Boxtesku.
Jako první vstoupil do ringu rozhodčí stylizovaný jako Charlie Chaplin v podání Lucie Kašiarové. Ta velmi dobře vystihla charakteristický způsob chůze, komickou nemotornost a grimasy své postavy. Vzápětí nastoupila do ringu první zápasnice Veronika Kotlíková, odhodila župan a pochlubila se svými vypracovanými svaly a mrštností pohybu. Po, řekněme, tradičním nástupu první zápasnice následovalo značně netradiční entrée její protivnice. V proudu světla se objevila vysoká postava v županu, její hlava a ručičky v boxerských rukavicích byly ale neúměrně maličké. Malá hlava a ručičky totiž patřily synovi zápasnice, která zřejmě nenašla na večer hlídání, a tak si musela vzít chlapce s sebou „do práce“. Po příchodu se synem na ramenou ho Tereza Ondrová umístila do malého ringu plného hraček, který byl hned vedle toho skutečného. Tato lehce ironická narážka na situaci „moderní matky“ byla nečekaným, ale o to více zábavným tématem, které se táhne celým představením. Skutečně reálný rozměr tomu dodává právě ten malý asi čtyřletý chlapec, pro kterého je divadlo jenom zábavná hra.
Hlavním tématem Boxtesky byl ale zápas. Bojovnice se na sebe vrhaly s odhodláním dostat protivnici na lopatky, neustále jim v tom ale překážel nemotorný rozhodčí, který taky občas dostal do nosu. Další překážkou byl někdy paradoxně i ring, ve kterém se zápas odehrával. Pružné okraje odrážely každý náraz a bojovnice byly schopny se do nich neskutečným způsobem zamotat. Zápasnici-matku také rozptyloval pobíhající syn, kterého hračky v jeho malém ringu brzy přestaly bavit.
Pohybově spočívala tato miniatura právě ve stylizovaném boxerském zápase, střídaly se zde dynamické výměny ran pěstí se zpomalenými momenty, které byly často vtipně vypointovány (například že rána určená protivnici skončila na ústech ubohého rozhodčího, který se pletl kam neměl). Důraz byl kladen na přehnanou mimiku a gesta. Spíše než o taneční představení se jednalo o velmi rozpohybovanou pantomimu s prvky bojového umění, což zdůraznil široký pohybový a výrazový rejstřík interpretek.
Přestože se skutečně jednalo o zhruba dvacetiminutovou miniaturu, choreografie se neubránila repetitivnosti jak v pohybu, tak v situacích. Box nahlížený optikou němého filmu je velice slibné téma, které možná vzbuzuje příliš velká očekávání. Rovněž využití skutečného boxerského ringu mohlo být větší a propracovanější, nemluvě o nevýrazné pointě celého představení. Nicméně tomuto dílu nechybí dobrý nápad, kvalitní interpretace i ucelená estetická stránka, jedním slovem potenciál, který by jistě bylo možné časem rozvinout ve velice dobré představení. Zatím je Boxteska prostě oddechovou pohybovou miniaturou pro děti i dospělé.
Boxteska
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace