Ponorka se ukázala jako představení, přesněji poloimprovizovaná performance, která nezanechala hluboké myšlenkové rýhy, to jich spíše zůstalo pár od smíchu. Pohupovala se totiž na zpěněných vlnkách, z nichž humor prýštil po kapkách i v salvách (především pro oddané fanoušky skupiny). Občas sice pointu spláchl vodopád slov anebo vyschla v toku dění či bublala tak dlouho, až vyšuměla, ale mladí muži (Václav Wortner, Andrej Lyga, Šimon Pliska, Lukas Blaha, Tomáš Kůgel) odhodlaně pluli ve svých volných vodách dál a za nejrůznějších překvapení a vzájemných provokací do doslova nekonečných konců bez vidiny pevniny, zato s autentickým elánem a odhodláním pobavit publikum i sebe navzájem.
Kýbly, mopy a průsvitné plachtoví, stěžeň a lano, bedýnky i zajímavě řešená hrobka, maňásek a uniforma, věcná úspornost objektového spektra navozovala pocit sevřeného prostoru plavidla. Účinkující svými akcemi podporovali iluzi (i realitu), že kolem dokola obtéká voda, a vydatně se spolupodíleli na zahušťování atmosféry, jejíž napětí hned rozpouštěli vtipem, prostorovými a narativními střihy. Body zvratu obrazně připomínaly umné otočení kormidlem těsně před nárazem na útes nebo uvíznutí ve stojatých vodách či na mělčině.
Členové posádky se ukázali jako odvážní dobrodruzi, které nad hladinou držely dovednosti jako svižná mluva a hlasový rozsah, muzikalita a podpůrný tělesný rejstřík. Performeři se nejvíce oháněli svou příznačnou výřečností, mnohdy svěží, občas dolovanou (viz recitační souboj Šimona Plisky nad hrobem kapitána), ale pokaždé k věci a s dávkou nadsázky i broků mířených do vlastních řad včetně sebe. Andrej Lyga překvapil hrou s maňáskem, Lukas Blaha nejenže uplatnil své žonglérské umění, ale předvedl se i jako pohotový showman, Šimon Pliska a Václav Wortner zdařile klaunovali na tenkém ledu.
Dobře fungovaly synchronizované manipulace s kovovými vědry, vytírání podlahy nebo nápadité využití rekvizit, jako například zavěšení břevna do lana pro vytvoření prostředí bouří rozběsněného moře. Na pohled nerozlučný herecký kvartet se vydával vstříc živlům, v tematické rovině pak nástrahám lidského ega a touze po moci. Zavedené čtveřici zdárně sekundoval hudebník Tomáš Kůgel, na čas dokonce pasovaný právě do role kapitána, jehož autoritu nikdo na jevišti nezpochybňoval.
Ponorce Kluků, co spolu chodí, jakkoli je počinem skvěle padnoucím pro prázdninový oddech, jako by chybělo řádněji definované povodí, konkrétně tempo a míra vyhloubených koryt přítoků čili rozsah jevištních postav a stanovení jejich cílů. Nestárnoucí nápad, literárně a umělecky nevyčerpatelný, dostál podoby dobrodružného, akčního, absurdně-trapného komiksu, jehož hrdinové se ukázali především jako dobyvatelé legrace.
Psáno z představení uvedeného 20. června 2023 na lodi Tajemství.
Ponorka
Námět, režie, dramaturgie: My kluci, co spolu chodíme
Hrají: Václav Wortner, Andrej Lyga, Šimon Pliska, Lukas Blaha, Tomáš Kůgel
Zvuk: Tomáš Kůgel
Scénografie: Michaela Semotánová
Asistentka scénografie: Ema Dulíková
Light design: Jonatán Vnouček
Produkce: Lucie Mlejnková, Žanda Špánková, Anna Křepínská, Anna Chlíbcová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace