Peer Gynt, Carmen – Baletní suity v Ústí nad Labem

Marika Hanušová-Blahoutová se navrací na scénu v roli choreografa. Bývalá sólistka Pražského komorního baletu Pavla Šmoka má za sebou velkou řadu krásných rolí a tanečních příležitostí i na zahraničních scénách. Přestože nestudovala žádnou z tanečních konzervatoří (začínala v Liberci u Františka Pokorného v jeho Taneční experimentální škole), bylo obdivuhodné, jak rychle se rozvinula její technická úroveň a následné interpretační ryze taneční a výrazové schopnosti. Na HAMU vystudovala obor choreografie u Pavla Šmoka, který byl zároveň jejím šéfem. V tomto směru měla velké štěstí, že zažila Mistra v plné tvůrčí kondici. Určitě tedy u ní rozpoznáme jeho výrazové vlivy, u Hanušové převedené spíše do tanečně lyrické roviny.

13. 11. 2017 recenze

Peer Gynt (R. Király , Z. Novoborská). Foto: Marek Russ

Autor Marcela Benoniová

Tentokrát byla vedením baletu v Ústí nad Labem vyzvána k vytvoření choreografie na hudebně baletní suity: romanticky komponovaného Griegova Peer Gynta a hudební úpravy suity Rodiona Ščedrina světoznámé opery Carmen George Bizeta. Obě témata jsou napsána vynikajícími literáty. Peer Gynt Henrika Ibsena patří k vrcholům dramatických děl norské provenience a stále se vrací na jeviště, byť text bývá různě upravován. Již za spisovatelova života a vlastně z jeho popudu vznikla hudební kompozice Edvarda Griega.

Marika Hanušová i tady hudební předlohu poněkud krátí. Nedrží se popisného vyprávění, ale staví dějové taneční výstupy do obrazové roviny. Složité vztahy poněkud kontroverzní postavy Peera Gynta rozhodně nerozvádí do složité psychologie, jak to bývá v činohře, ale do partnerských duetů s matkou Ase, s dívkou Solveig, nevěstou Ingrid a také s tanečním souborem, který dotváří dílčí životní události.

Je překvapivé, že ve výkladu díla choreografka sklouzla až do příliš romantické verze. Tanečnice tančí na špičkách a jejich kostýmy jsou až příliš pohádkové. Hanušové taneční slovník je více neoklasický, když zřejmě vyšla vstříc baletnímu souboru či vedení. Domnívala bych se, že spíše odhalí střídmost, drsnost norského prostředí a komplikovaných vztahů a a životní situace zachytí více realisticky. Ovšem i z trollů vytvořila jen pohádkové postavy. Z kompozice je pak cítit určitá opatrnost v rozvíjení tanečních vazeb a frází, protože choreografka má po dlouhé době před sebou větší ansámbl.

Naopak v baletní suitě Carmen je mnohem osobitější i reálnější jak v dramatickém nasazení, tak i v suverénnější stavbě rolí a tanečního rukopisu. Pracuje s dynamickými pohybovými prvky a baletní soubor má i jistou svobodu k dramatičtějšímu i radostnému vyjádření geniální hudební předlohy. Přestože autorka nepoužívá žádné konkrétní dupání (zapateado) ani typický pohyb paží či tleskání, je dobře patrné, že Marika Hanušová vše velmi dobře zná a ovládá.

Jen do jisté míry zůstávají v andaluském koloritu i kostýmy, držící se také jisté stylizace. Dívky mají jednoduché delší, většinou šedé sukně a zdobené živůtky, Carmen je samozřejmě v červeném. Kostýmy pánů tvoří jednoduché civilní kalhoty a košile, jen někdy přepásané šerpou. Vedle Dona Josého a Escamilia se tu objevuje postava Manžela Carmen. Je tedy jasné, že produkce vychází více z novely Prospera Meriméeho než z libreta opery, které je poněkud odlišné.

Obě hlavní mužské role Peer Gynta i Josého v Carmen tančí sympatický Robert Király. Roli Solveig ztvárňuje moc pěkně Annamaria Voltolini a Frederika Kvačáková je suverénní Carmen.

Nové tituly Peer Gynt a Carmen v čerstvém nastudování budou ale určitě divácky úspěšné. V každém případě jsou pro tanečníky a celý ústecký soubor novým přínosem v několikaleté poněkud tápající dramaturgii.

Psáno z premiéry 3.listopadu 2017, Severočeské divadlo.

Peer Gynt, Carmen
Hudba: Henrik Ibsen, Edvard Grieg, Rodion Ščedrin – Georges Bizet
Koncept a choreografie: Marika Hanušová-Blahoutová
Scéna a kostýmy: Josef Jelínek
Dirigent: Milan Kaňák
Premiéra 3. listopadu 2017