Nevyslyšená touha po porozumění
Taneční skupina ME-SA zakončila svou další premiérou Duets letošní 7. ročník festivalu Hybaj ho!. V konceptu a choreografii Karolíny Hejnové, Sebastiana Belmara (Chile) a Jana Komárka s titulem Možnosti dialogu vznikla na jevišti napjatá atmosféra mezi partnery.
Stůl a dvě židle, muž a žena – věčné téma stále se opakujících všedních i neobyčejných situací asi v každém z nás vyvolává vzpomínku nebo představu o partnerském vztahu. Jaký by měl být, mohl být a jaký je třeba v realitě soužití. Kdo alespoň jednou v životě nezažil podobnou scénu ze života?
Partneři sedí naproti sobě a dlouho se na sebe dívají. Vedou němý dialog v drobné hře gest rukou, filigránském pohybu prstů, výrazu těla a mimiky obličeje. Každé gesto je vycizelované, zastavené v čase. Působí jako slovní replika a zastavení pohybové fráze, působí jako tečka za větou. Z gest je patrné, že každý z dvojice vede vlastně svůj monolog, který druhý zcela nechápe, nechce pochopit a někdy jej nevnímá vůbec. Přesto se o tento proces vždy opakovaně snaží. Mění se tempo i dynamika gest a vzniká tichý hudební výraz. Dialog se začíná rozvíjet kolem stolu, sólové taneční sekvence jsou jako výkřiky do prázdna. Nevyslyšená touha po porozumění a po splynutí. Každý marně volá po druhém, a přesto se mu nesnaží porozumět. Partneři se nesejdou a v tomto případě ani nedotknou.
Je to v podstatě jedna veliká pohybová studie na téma „nedotýkání se“. Přestože hmat je smysl, který je nejstarším a nejintenzivnějším smyslem od početí, narození, přes bytostný fundament našeho těla, našeho bytí, jsou tvůrci jako v kleštích, když se rozhodli pro toto řešení. Nedotýkají se a o sblížení se ani nepokusí. Přes krátké i dynamické vzruchy v prostoru podpořené citlivým svícením Jana Komárka si oba interpreti, Karolína Hejnová a Sebastian Belmar, opět sednou zpátky ke stolu a při zopakování tématu výmluvné gestiky se už ani na sebe nepodívají. Každý se dívá jiným směrem, možná do jiného cíle.
Na hranici kýče
Druhá část večera Duetů byla věnována slovenským interpretům Martině Hajdyle Lacové, klíčové tanečnici souboru ME-SA, a hostujícímu Stanu Dobákovi. Jestliže v první půli měli diváci o čem přemýšlet, v pohybové frašce SuperNaturals se dvojice sympatických tanečníků snažila nahodit humornou náladu. Inspirovala se „nadpřirozenem“ amerických supermanů.
Od úvodního hudebního tématu, filmového soundtracku, se postupně bez hudby rozvíjí pohybově herecké etudy ve snaze záměrně směšně napodobovat filmové hrdiny a jejich bláznivé příhody. Hledají motivy, jak ze sebe vypudit, vyklopit, vydat a vyždímat všechny síly.
V pohybově tanečních propletencích, nejrůznějších siláckých pozicích i v eroticky lechtivých pokusech upozorňují na přihlouplost původního scénáře. Bohužel jsou i tyto předváděné kousky zbytečně dlouhé a leckdy málo vypointované. Ve snaze ještě víc přitvrdit přibírají do hry i filmovou projekci letících a vznášejících se supermanů s trikovými hlavami „našich“ aktérů, ve známých modročervených hábitech a s patřičnými rekvizitami.
Diváci se chtějí bavit, takže reakce z publika možná hnala tanečníky k přehánění a až na hranici kýče.
Psáno z představení 6. října 2014, Studio Alta.
Duets
Part I: Possibilities of Dialogue/Možnosti dialogu
Režie, světelný design a zvuk: Jan Komárek
Pohybová spolupráce: Andrea Miltnerová
Part II: SuperNaturals
Koncept, choreografie a tanec: Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák
Pohybová a režijní spolupráce: Peter Šavel
Premiéra: 6. 10. 2014
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace