Moon Water. Foto: Archiv Sadler’s Wells.
Během prvních pár minut lze jasně identifikovat zdroje inspirace pro titulní choreografii. Důležitým prvkem je dimenze času. Jde o čas rituální, kontemplativní, který dobře známe z tradičních asijských tanečně-divadelních forem. Hwai-min nechá tímto pojetím času prodchnout i těla tanečníků a tanečnic, kteří jsou oděni do bílých splývavých kalhot, dámy navíc do tělových trikotů. Jejich těla jsou v neustálém pohybu, nikdy se nezastaví, snad pouze v občasných momentech suspenze, nicméně jejich energie se ustavičně rozvíjí jako vlna brázdící vodní hladinu.
Taneční materiál čerpá z pohybových vzorců tai-chi. Lze rozpoznat charakteristické držení paží i dlaní, které jako by svíraly i ochraňovaly tělesnou energii. Dlaním koneckonců tvůrce věnuje náležitou pozornost. Protáčí je v supinacích i pronacích, prsty se rozvíjejí a zase zavíjejí jako okvětní lístky rostliny, často mezi jednotlivými dlaněmi vytváří pomyslné napětí, které aktivizuje pozici celého těla. Tai-chi připomínají i nízké, přízemní pozice, kdy je jedna noha natažena vpřed a na patě druhé tanečníci dřepí – vypadají jako lukostřelci natahující tětivu k prasknutí. Jindy stojí na jedné noze jako plameňáci, druhou mají pokrčenou v koleni a přednoženou s vtočeným nártem, kterého se dotýká jedna z paží – poloha těla typická pro asijské tradiční divadlo. Výše zmíněné však představuje pouhý výsek, pár příkladů z jinak velmi pestrého a bohatého pohybového rejstříku. Nesnadno se hledá jednotící charakteristika, která by vystihla Hwai-minovu práci v Moon Water. Společného jmenovatele bychom mohli hledat spíše na energetické rovině, je jím ustavičné plynutí energie, potažmo pohybu.
Choreografii doprovází výběr skladeb z Šesti suit pro violoncello Johanna Sebastiana Bacha, který umocňuje kontemplativní náladu. Dynamika se proměňuje jen málo a dramaturgie tak získává jednolitý nádech od počátku do konce, který přichází až po sedmdesáti minutách. Musím přiznat, že pro mě bylo velmi náročné udržet pozornost. Když se totiž po prvních deseti minutách divák dobře seznámí se základními stavebními prvky celé struktury, najednou už není co objevovat. Lze žasnout nad „krásou pohybu“, nad flow tance i vynikajícími výkony interpretů. Po režisérské stránce jsem však nebyl uspokojen. Jakmile se mi nezdařilo napojit se na vlnu rozjímání během prvních momentů, připadal jsem si jako nezvaný pozorovatel sledující pradávný rituál jen pro zasvěcené. A najednou se z kontemplativního stalo spíše únavné.
Psáno z on-line přenosu dne 15. května 2020.
Moon Water
Choreografie: Lin Hwai-min
Hudba: Johann Sebastian Bach
Scénografie: Austin Wang
Světelný design: Chang Tsan-tao
Kostýmy: Lin Ching-ju
Premiéra: 1998
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace