Mass. Foto: Michal Ures.
V našich každodenních životech vnímáme zejména jejich pozitivní přínosy, jako například instantní komunikaci, dosah daleko za naše fyzické hranice nebo jednoduchost až trivialita užívání. Méně si pak uvědomujeme, jak tyto vymoženosti doby zasahují do našich životů. Nejenže je zrychlují, což má výrazný dopad na fyziologii člověka (například rychleji dospíváme, tedy zkracuje se nám dětství), ale také uzurpují náš vnitřní, psychický život. Zcela zásadně zasahují do vytváření obrazu nás samých, našeho sebevědomí, do nějž uživatelé sociálních sítí střílí doslova dělobuchem nabitým vylepšenými fotografiemi okořeněnými nějakým peprným filtrem. Ale co jsme si nadrobili, to si také musíme sníst...
Křivánková i Stará si neberou servítky a pouští se do kritiky zhurta. Hlavní přísadou Mass je divadelní nadsázka, s níž nahlíží na věčnou krásu a fyzickou dokonalost. Eva Stará se promenáduje po pomyslném molu s výrazně namalovanými, dlouhými nehty a na extrémně vysokých podpatcích s vázanou červenou stuhou. Bez přestání si drží otupělý, neupřímný americký úsměv, ze stran ji osvětlují zářivková světla a zpoza nich voyersky přihlíží diváci z obou stran mola. Působí natolik přesvědčivě, jako kdyby chůze na vysoké platformě pro ni byla každodenní realitou.
Křivánková je ve své opulentnosti mírnější a skromnější, občas vypadá i plaše. Patrná je asymetrie rolí mezi oběma interpretkami. Můžeme si představit vztah učitelky a čiperné žačky, která se snaží vstřebat a pojmout všechny příchozí informace. Často ji vnímáme v pozadí dění, kde podporuje svůj idol, zavaluje ho adorujícími komentáři a přidává mu na již tak vysokém sebevědomí. Nakonec se ale i ona pustí do „boje za pozornost druhých“, nasazuje si podpatky stejně jako její mentorka a promenáduje se před obecenstvem.
Příznačný je také coffee break, který celou inscenaci začíná. Bezduchá a vyprázdněná debata pozbývající smyslu, daleka od nějakého osobnostního či filozofického přesahu rámuje celou inscenační strukturu. Jsme také svědky, jak bývá život mimo sociální sítě degradován na něco neaktuálního, nedostatečného, skoro až nemístného.
Autorky také pozoruhodně pracují se zakrýváním tváře černou blýskavou látkou. Častokrát se mi vyjevila slovní spojení jako člověk bez tváře, člověk bez charakteru nebo člověk bez páteře, tedy bez vlastní jedinečnosti podpořené zdravým vývojem jedince. Pozadí celého díla tak dláždí paradoxní a instantní smutek dnešní doby z otupené společnosti, která brzy pozbude jakékoliv „tváře“ (nebo ji již ztratila, jen si toho prozatím nejsme vědomi?). Performerky pomocí tvůrčí nadsázky daná témata parodují, mnohdy je vám i do smíchu, nebo se vám minimálně pozvednou koutky. Problém ale přichází v moment, když se nad tím vším skutečně zamyslíte. Jde z toho až mráz po zádech, jak jsme se dokázali vnitřně odosobnit a vyprázdnit, vzdálit se od sebe samých kamsi do virtuálního světa plného nástrah, vůči nimž jsme slepí a necitliví.
Silným aspektem Mass jsou zejména působivé výkony Křivánkové a Staré. Jejich jevištní prezence a autentičnost působí nesmírně naléhavým dojmem, čímž umocňují onu prázdnotu, která na mě jako na diváka dopadala. A to i přesto, že dramaturgicky i režijně mě dílo tolik nezaujalo. Mnohdy se opakují podobné scény téhož náboje po celou dobu inscenace, ze všeho nejvíce mi scházela větší dynamika a rozvíjení naznačených motivů do originálnějších tvarů. Domnívám se, že pokud by v hledišti seděli lidé, kteří interpretky neznají, humorné scény by patrně lavírovaly na tenké hraně mezi ironií a trapností. Možná je to ale také jenom o usazení, uzrání celého díla, k němuž dojde při dalších reprízách. Tato kritika však nic nemění na tom, že mě Křivánková se Starou donutily přemýšlet o té ohlušující vnitřní prázdnotě dnešního člověka i po konci představení. A to je vždy zárukou kvality.
Psáno z premiéry 14. října 2021, Divadlo X10, Praha.
Mass
Koncept, choreografie: Eva Stará
Dramaturgie, režie: Jindřiška Křivánková
Interpretace: Eva Stará, Jindřiška Křivánková
Hudba: Matouš Hekela
Kostýmy: Oldřich Vojta
Light design: Eliška Kociánová
Premiéra: 14. 10. 2021
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace