Konferentse. Foto: Romana Kovacs.
- Udržujeme napětí mezi jednotlivostmi a celkem. Vystavené exponáty vnímáme jako roztroušené objekty, jejichž místo v komplexním propojení s dalšími objekty aktivně objevujeme. Svým tělem hledáme a nacházíme ono kýžené propojení. Až náš pohyb a vlastní jedinečná cesta mezi exponáty, na podstavci nasvíceném fragmenty uplynulého času, dokáže přinést stmelující příběh.
- Noříme se do útrob. Je nám odhaleno nitro, nervy celé konference. Znovu stojíme tváří v tvář fragmentům, které samy ale tvář a jméno nemají, nelze je propojit s konkrétní živou bytostí. Nevíme, komu patří. Ale zároveň tato odhalenost, kdy jsme pozváni do odkrytého stínu, nastoluje prvotní vztah důvěry. Nejme obluzováni vnějšími zdobnostmi, ale procházíme střevy. Vidíme dovnitř ještě dřív, než zavnímáme venek.
- S každým z nás se počítá. Máme svůj symbol, tedy své místo. Los sám nás usadil. Jsme nasvíceni podobně jako před chvílí exponáty, nicméně jako vycpaní holubi na výstavě si nepřipadáme. Dlouhý stůl nastavuje další rovinu vztahu, rovnocenné partnerství. Nezáleží na tom, jaký symbol dnes večer zastupuji, hierarchie nikoho nezajímá. Jediné, co stačí, je přijmout hru a najít si v ní své místo.
- Vnímáme, tedy jednáme. Pozornost rozepjatá do všech směrů, tělo dechem zklidněné, vycházející ze středu, stále bdělé a zakoušející, že prosté spolubytí je vše, čeho je třeba. Percepce, klidná síla, se konečně dočkala místa, které jí náleží. Zběsilá imerze ji nedusí, roztěkaná participace diváků jí nepodlamuje nohy.
- Byla nastavena nová pravidla hry. Ústava, kterou přijímáme svou přítomností za svou, má jasné časové mantinely, každý bod konference v rytmu začíná a končí, ale je dostatečně prostorná, takže se jí nemusíme slepě řídit, ale svobodně se do ní uvolnit. Uvolnit se do ústavy! Konečně! V momentu, kdy jsme ponecháni napospas novým pravidlům, tmě a závěrečné samotě, jsou nám předány otěže i rytmus. Naše jedinečnost jedná v tom nejvšednějším společném momentu. „Tak jim asi zatleskáme, ne?“ V očekávání světla i v završení společné události se vyjevujeme jako bytosti vůle a činu.
Psáno z premiéry 29. října 2023, která se odehrála v Paláci Akropolis
Konferentse
Koncept, dramaturgie, performance, choreografie, hudba, scénografie a objekty: Loré Lixenberg, Elia Moretti, Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin
Světelný design: Jiří Šmirk
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace