Magdaléna lascivní a kajícná – Oratorium na vodní ploše

Magdaléna lascivní a kajícná – Opus Andreini č. 2 . Foto: Archiv Geisslers Hofcomoedianten.

Autor Alexej Byček

Stísněnost a blízkost herců publiku celý dojem jen umocňovaly. Kromě vcelku malého hracího a diváckého prostoru ve vile šlo ještě o efekt vodní plochy: bazének s výškou vody asi pět centimetrů zabíral většinu jeviště a herci, kteří se mu často vyhýbali, se tak pohybovali na dřevěných deskách u jeho okrajů, což umožňovalo krásné napětí a pohybovou dynamiku. Soubor navíc využil vodu i jinou originální cestou – před premiérou vytvořil propagační spot, v němž informoval o záplavách na Štvanici, se kterými si bude muset při představení poradit.

V každém případě kromě využití vodní plochy jako dramaturgicky funkčního nápadu je nutné pochválit celou práci s prostorem. Díky jeho rozdělení bazénkem a průsvitnými bílými šálami v zadním plánu a díky častému hraní v těsné blízkosti první řady se mohlo vnímání diváka neustále proměňovat. Odstup a magie fiktivního světa rozehraného hlouběji na jevišti se měnily v pocit nezpochybnitelné přítomnosti herců a tanečníků existujících jen pár centimetrů před námi. K prostoru se váže i scénografie a kostýmy, u kterých se vyjímal kontrast klasicistní paruky s těmi moderními v křiklavých barvách; tento kontrast se projevil i u dvojstranných dámských šatů. 

Děj, hudba a jednotlivé výkony se pak s výtvarnou poetikou dobře doplňovaly. Příběh Andreiniho, autora tvořícího veliký opus – se všemi příznaky prokrastinace, slávy a náhlých inspirací –, se prolínal s příběhem Magdalény, jejž Giovan Battista zrovna pro divadlo přetvářel. Geisslers tak mohli předvést řádku situací, které se týkaly nejen renesance nebo baroka, ale snad každé „civilizovanější“ doby: pijatiky, návštěvy lehkých děv, usilování o milou, o sex nebo jednoduché, leč komicky provedené přijímání aplausu po představení. A v nastolených situacích účinkující excelovali.

Devítičlenný soubor dosahoval vysoké kvality provedení verbálního i neverbálního herectví, tance a k tomu ještě zpěvu. Z hlediska tance měla nejsilnější jevištní přítomnost Mirka Prokešová a nejcitlivěji zpívaná byla role Magdalény v podání Aleny Bazalové, přesto jim ostatní nezůstávali mnoho dlužni. K tomu přispěla celková koncepce, kdy se většina rolí prolínala mezi více interprety, a celkem jednoduchý příběh tak dekonstrukcí získal na originalitě. Výborně zpracovaná byla také hudba v podání Davida Hlaváče a Kateřina Bohadlová zas do češtiny citlivě zbásnila text.

Všechny uvedené složky tak spolu harmonicky souzněly. Ať už by představení někdo mohl označit za totální divadlo, anebo za muzikál (ovšem muzikál v nejlepším slova smyslu, rehabilitujícím vůbec tento žánr z úrovně, na kterou jej sesunuly komerční paskvily, na něž se chodí kvůli celebritám z televize), je Magdaléna inscenací, kde si fanoušci divadla pohybového, činoherního i hudebního přijdou na své.

Psáno z premiéry 12. prosince 2015 ve Vile Štvanice, Praha.

Magdaléna lascivní a kajícná – Opus Andreini č. 2
Režie: Petr Hašek
Hudba a hudební nastudování: David Hlaváč s využitím původní hudby Claudia Monteverdiho, Salamona Rossiho, Muzia Effrema a Alessandra Ghivizzaniho
Překlad předlohy a rešerše: Kateřina Bohadlová
Koncept: Petr Hašek a Helena Kebrtová
Scénář: Geisslers
Libreto: Helena Kebrtová / Giovan Battista Andreini
Dramaturgie: Helena Kebrtová
Scénografie: Ján Tereba
Kostýmy: Jitka Nejedlá
Choreografie: Kamila Mottlová
Světla: Lukáš Hladký
Produkce: David Gerneš a Markéta Bodoríková