Vánoční svátky jsou pro nás všechny spojeny s kouzlem ozdobeného stromečku, splněných přání a rozzářených dětských očí. Neodmyslitelnou součástí vánočního repertoáru většiny velkých baletních souborů je pohádkový balet Petra Iljiče Čajkovského Louskáček. Ještě vloni uváděnou ruskou podobu příběhu oživlé hračky, která s malou Klárkou putuje do pohádkové říše, nahradila letos choreografie Kanaďana Fernanda Naulta, která vznikla v roce 1964 a od té doby každou zimu ožívá v podání souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Národní divadlo Brno uvádí kanadskou inscenaci jako druhý soubor na evropském kontinentu. Choreografického nastudování se ujal André Laprise – asistent a správce Choreografické nadace Fernanda Naulta.Libreto kanadského zpracování vychází v podstatě z verze Maria Petipy a Lva Ivanova na námět Dumasovy francouzské pohádky inspirované E. T. A. Hoffmannem. Postava Klářina kmotra, doktora Drosselmeyera, který má magickou moc, je navíc využita po souboji myší a vojáčků, kde Klára vítězně ukončuje boj tím, že svou kouzelnou botičkou trefí Potkaního krále. Drosselmeyer odmění její odvahu a proměňuje Louskáčka v krásného prince, který odvede Kláru do Krajiny sněhu a Království cukrovinek. Logice děje a spojení obou částí baletu – realistického a fantazijního – napomáhá postava Kláry, která se neproměňuje v dospělou princeznu, jak tomu v některých verzích bývá, ale zůstává celé představení tím okouzleným malým děvčátkem, které sní svůj sen. A tak ústřední velké pas de deux tančí Královna cukrovinek a její kavalír.
První realistický obraz s duchem rodinné poetiky vytváří choreograf na základě taneční pantomimy. Snaží se všem postavám vtisknout vlastní příběh, a tak se stane, že divák je trochu zmatený a nedokáže sledovat všechny drobné peripetie společnosti, dětí, služtiček a tančících mechanických hraček. Identifikovat zpočátku hlavní hrdinku baletu mezi ostatními dětmi je problém. Velmi sympaticky působí dětští tanečníci, kteří přinášejí autenticitu Klářiných kamarádů a dětskou roztomilost myšího vojska. V dětských rolích je obsazeno 65 dětí – posluchačů Taneční konzervatoře Brno, Baletní školy I. V. Psoty a Baletní školy Filiánek. Největší prostor dostává malá hrdinka Klára v podání Karly Koutné, posluchačky brněnské konzervatoře. Je přirozená a svůj part zvládá bez problémů. Pohybové vyjádření všech hraček se choreografovi podařilo zpracovat věrohodným způsobem, který odpovídá charakteru dřevěných loutek Harlekýna a Kolombíny, Mechanického vojáčka, Louskáčka a jeho pomocníků – vojáčků.Druhý obraz v zasněžené krajině přináší slavný dynamicky narůstající tanec sněhových vloček, který je zdařile propojen s tancem malé Kláry a jejího prince a současně s baletním leskem Sněhové královny a jejího kavalíra (Klaudia Bittererová a Michal Pimek).
Druhé dějství, svět snu, kde nastupuje klasické baletní umění, zabalené do pozlátkového hávu divertissement, přenáší diváka do cukrovinkového království. Kdyby nebylo vtipných kuchtíků s dorty, těžko bychom identifikovali tento svět sladkostí. Vše by se mohlo odehrávat na jakémkoli plese, kde se tančí tradičně pojatý španělský, arabský, čínský a ruský tanec, a navíc tu jezdí sobí spřežení se sáněmi. A jestliže dramaturgie počítá s dětským divákem, může se stát, že se zvláště menší děti začnou nudit. Baletní fanoušky ale určitě nezklame vířivý květinový valčík, vtipný pastýř se svými ovečkami, a zejména grand pas de deux Královny cukrovinek a jejího kavalíra se Nault snaží dělat v duchu tzv. velké petipovské klasiky ozvláštněné plasticitou tanečního projevu hlavní představitelky a nezvyklým „dozvukem“ točivých prvků. Andrea Popov Smejkalová, která je v první části baletu Klářinou matkou, spolu se svým partnerem Ivanem Popovem vytváří Královnu cukrovinek s výsostnou bravurou, éteričností, přesností a lehkostí hodné primabaleríny.
Scénický výtvarník kanadského uvedení Peter Horne dělá z Louskáčka skutečně velkolepou podívanou. Oslňuje všemi prostředky – barvou, světlem, leskem, ornamentem. Je dekorativní až pozlátkový. Pro můj vkus už trochu moc, i když akceptuji výtvarníkův dobrý úmysl.Slovenská kostýmní návrhářka Ľudmila Várossová vhodně svými kostýmy doplňuje scénografickou koncepci. V prvé části přesná dobová stylizace v elegantních temnějších tónech včetně dotaženého líčení. Druhá část je plná lesklého třpytu s širokou škálou výraznější barevnosti a originality každého jednotlivého kostýmu.
Profesionální inscenaci dělá z brněnského Louskáčka i celkové nasazení všech účinkujících včetně orchestru pod taktovkou Pavla Šnajdra. Jako vánoční titul se inscenace nese v duchu očekávané baletní podívané. I přes problematičnost druhé nedějové části nabízí tradiční pohádku o realitě a snu a připomíná klasický odkaz s líbeznou Čajkovského hudbou. Psáno z šesté reprízy 5. prosince 2014 v Janáčkově divadle, ND Brno. Louskáček
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Fernand Nault
Hudební nastudování: Pavel Šnajdr
Dirigent: Pavel Šnajdr
Scéna: Peter Horne
Kostýmy: Ľudmila Várossová
Nastudování: André Laprise
Baletní mistři a asistenti choreografie: Jana Přibylová, Jana Ruggieri, Gustavo Bessera Quintans a Ivan Příkaský
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu