Pohledem na jeviště se ocitáme ve skutečné laboratoři nebo spíše dílně, plné nejrůznějších materiálů a tvarů. V tomto chaosu se dává do výzkumu šlachovitá postava řecké tanečnice a choreografky, oděná do montérek. Hrou na obří strunný nástroj nejdříve sama vytvoří hudební smyčku a poté za jejího zvuku pokračuje v další činnosti. Dlouhými černými tahy pomaluje samostatnou zeď, ovládá i světlo, které dopadá na její práci – jevišti dominuje velká pohyblivá stěna plná zářících reflektorů, kterou performerka podle potřeby přesouvá a naklání. Je zcela pohroužená ve svém světě. Až si dílnu kolem sebe uzpůsobí své představě, začíná pracovat s hmotou, která tvoří její vlastní tělo. Velmi fyzický, rituálně pulzující a přímočarý ve své nekompromisnosti, takový je tanec Lindy Kapetaney, Phaedry či Medey, chcete-li, symbolika je zde jasná. Postupně se vysvléká z oděvu, který ji halí, čímž konkretizuje svůj pohyb. Využívá expresivitu svých paží a spolu s hudbou zcela samozřejmě „vládne“ jevišti.
V paměti zůstane několik obrazů, mezi ty silné patří prach, sypající se jakoby z jednotlivých částí těla tanečnice. Hodinové sólo neztrácí dech, k čemuž přispívá souhra všech složek, a to zejména výpravy, scény, hudebního doprovodu a performance zkušené aktérky, do jejíž dílny jsme směli nahlédnout. Snad ne naposledy.
Psáno z představení 21. ledna 2015, Palác Akropolis.
W Memorabilia (Phaedra’s Laboratory)
Režie: Jozef Fruček a Linda Kapetanea
Scéna: Jozef Fruček a Vasilis Mantzoukis
Hudba: Vasilis Mantzoukis
Kostýmy: Isabelle Lhoas
Světelný design: Sofia Alexiadou
Dramaturgie: Martin Kubran
Premiéra: 2014
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?