Líheň mladých choreografů v Pražském komorním baletu
Pražský komorní balet se v rámci svého nového fungování pod uměleckým vedením choreografky Hany Polanské Turečkové snaží rozšířit své aktivity i do sfér zasvěcených mladým choreografům, pro něž takovéto těleso skýtá ideální příležitost pro soustředěnou choreografickou tvorbu. V rámci nového konceptu nazvaného Occamova břitva si PKB bere za cíl podpořit mladou českou a slovenskou choreografickou generaci, což je úmysl jistě skvělý a záslužný. Základním principem Occamovy břitvy, nazvané podle anglického logika Williama z Ockhamu a používané v současné vědě, je logická úspornost, oproštění se od částí teorie, které nejsou k dosažení výsledků nezbytné. Aplikováno na choreografickou vědu, mladí tvůrci se mají pokusit o jasnost a jednoduchost výpovědi, při osekání všeho, co do díla nepatří nebo pro ně není důležité.
Takováto břitva je pro začínající choreografy opravdovou výzvou – vždyť právě na začátku kariéry choreograf často ještě nemá tolik zkušeností, aby na svůj opus takovouto břitvu opravdu použil. Proklamovaná „jasná message“, toť oříšek i pro již zavedené choreografy. Divadlo Ponec bylo tedy při předpremiéře představení 10. prosince zcela naplněno diváky i očekáváním.
Výběr choreografů pro první ročník se zatím spíše držel „domácího dvorku“. Příležitost dostali dva stálí členové PKB, tanečníci Nikol Šneiderová a Šimon Kubáň. Oba dva vystudovali konzervatoř Taneční centrum Praha a v jejich dosavadní činnosti prozatím převládá interpretační činnost, ač mají již od dob studií choreografické ambice. V této linii se tedy Occamova břitva blíží konceptu Miniatur baletu Národního divadla, kdy možnost zkusit si vytvořit choreografii dostávají členové souboru. Třetím choreografem vyzvaným ke spolupráci s PKB byl již zkušenější Palo Kršiak, rekrutující se z jiného podhoubí, a to z Konzervatoře Duncan centre, a současně student posledního ročníku choreografie na pražské HAMU.
Dáma má přednost, a tak večer otevřel opus s názvem Intelektuál Nikol Šneiderové. Za zvuků elektronické ambientní hudby (Loscil) sledujeme světlo (Pavel Kotlík) rozlévající se po několika paravánech v pozadí jeviště. Světelné kapky deště se tříští a pomalu se objevují tanečníci, dvě dívky, dva muži. Rozehrávají rozličné interakce, avšak hlavním použitým prvkem je tanec v unisonu, ať už ve skupině, či v páru. Slibný začátek se rychle rozmělňuje, použitý pohybový slovník nepřináší mnoho nového či alespoň trochu originálního. Soubor zde zatím nedýchá jako jeden, necítí se tolik navzájem, což při pokusu o čisté linie a jednoduchost v rámci unisona trochu bije do očí. Tančí se ovšem o sto šest, v paměti zůstane duet obou tanečníků Tomáše Červinky a Šimona Kubáně, z nichž první svou energií místy převyšuje toho druhého, přitom by s ním ale měl být v souznění. Hudba spíše poskytuje podkres, než aby s ní choreografka nějak signifikantněji pracovala.
Hudba taktéž nepomáhá druhé choreografii 2nd Chapter Šimona Kubáně. Ten se věnuje jedinému páru tanečníků, za zvuků přehnaně patetické, až filmové hudby Armanda Amara, která místy dění na jevišti přebíjí. Její střih také nijak zvlášť nekoresponduje s choreografií. Jaroslava Janečková a sám autor nás provázejí svými nejistotami, strachy a pochybami, které jistě vztah dvou bytostí nemůže nepostrádat. Břitva zde ovšem neuťala míru patetičnosti, korunovanou explicitním nápisem LIBERTY na podlaze.
Palo Kršiak nezklamal svým osobitějším přístupem. Jeho až extravagantní Eros pracuje s velmi výraznou hudbou skladatelky Sylvie Bodorové a přivádí na jeviště sedm postav oděných do taktéž výrazně barevných i střižených kostýmů Dominiky Charousové, zahrnujících kukly. Tyto kreatury vytvářejí na jevišti excentrické společenství hnané temnou erotickou energií, v jejímž rámci se Kršiakovi daří tvořit originální, někdy až vyšinuté, avšak silné vizuální obrazy. Choreografova větší zkušenost je z díla cítit, nebojí se náročnosti a jeho tah břitvou zůstane v paměti nejdéle.
Premiéra večera Occamova břitva je plánována na konec ledna 2014, soubor i choreografové tedy ještě budou mít čas se svými díly pracovat a zažít je. Je zajisté třeba ocenit tuto novou platformu PKB – interpretační úroveň souboru je nesporná a je velkým potenciálem pro oslovené mladé choreografy, jejichž počet a originalita se snad s dalšími ročníky budou rozrůstat.
Psáno z předpremiéry 10. prosince 2013, divadlo Ponec.
Occamova břitva
IntelektuálChoreografie: Nikol Šneiderová (PKB)
Hudba: Loscil
Hudební aranžmá: Tomáš Kučera
Kostýmy: Monika Kletečková
Světelný design: Pavel Kotlík
Interpretace: Lenka Bílková, Jaroslava Janečková, Tomáš Červinka, Šimon Kubáň 2nd Chapter
Choreografie: Šimon Kubáň (PKB)
Hudba: Armand Amar
Hudební aranžmá: Tomáš Kučera
Kostýmy: Monika Kletečková
Světelný design: Pavel Kotlík
Interpretace: Jaroslava Janečková, Šimon Kubáň Eros
Choreografie: Palo Kršiak (HAMU)
Hudba: Sylvie Bodorová
Kostýmy: Dominika Charousová
Scéna: Palo Kršiak
Světelný design: Pavel Kotlík
Obsazení: Lenka Bílková, Jaroslava Janečková, Markéta Jandová, Nikol Šneiderová, Tomáš Červinka, Šimon Kubáň, Oliver Mahar Předpremiéra: 10. 12. 2013
Premiéra: 23. 1. 2014
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace