Kreatur – Když neskrývaně břitké emoce děsí

Kreatur. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Lucie Štádlerová

Jedním ze závěrečných bodů programu Tance Praha 2020 bylo uvedení premiéry choreografie Sashy Waltz v nastudování studentů pátého a šestého ročníku konzervatoře Duncan Centre. Jiří Bartovanec, člen tanečního souboru Sashy Waltz & Guests, jim za pouhých několik dní předal velmi fyzicky i psychicky náročnou choreografii Kreatur. Dílo poukazuje v různých střizích na divnost současné společnosti, na člověka a jeho tělo, na vztahy mezi muži i ženami, na fungování člověka v osamění i v komunitách. V pohybech tanečníků se odrážejí esence, jako je moc, síla, dominance, slabost, kontrola, podmanění, pomoc.

První pasáž vypovídá o síle komunity i jednotlivce, tanečníci jsou oděni jen do tělového spodního prádla, horní část je nahá, dívky se lehce ukrývají do svých zvednutých paží ve výši hrudníku. V tělech střídavě probíjí elektřina – alespoň to evokují jejich pohyby, interpreti drží pospolu, aby se od sebe vzápětí odvrátili a spojili se s někým jiným. Tanečníci neustále přicházejí a zase odcházejí. Mumraj na jevišti přináší napětí, zvláště když někdo prožívá emoční záchvat či zklidňující fázi.

Skrze tanečníky doléhá na diváky jistý nepokoj. V určitý okamžik se do děje dostávají i dlouhé průhledné plastové pláty, za kterými je tělo tanečníků rozostřené a zmnohonásobené, což náramně zapadá do celkové nálady. První část končí bravurním sólem jednoho z mužů, který právě za tímto plátem i mimo něj prožívá se svým tělem velmi silné emoce. Jeho výrazné pohyby těla a určité napětí je jen podtrhují. Jeho výpověď zní děsivě.

Světelným předělem začíná další část s černě oděnými tanečníky, kteří nejdříve fungují v komunitách, poté v menších skupinách – toho využije zlá moc, černý tvor s bodlinami na hrudi a na zádech. Záměrně si vybírá ženy a ty probodává svými ostny, tančí s nimi, znásilňuje je, objímá... Největším překvapením však je, že se pod maskou tohoto tvora skrývá žena. Takových menších i větších překvapení se v Kreatur odehrává hodně.

Každá postava je velmi detailně propracovaná, každá představuje nějaký charakter, každá vypráví svůj příběh, každá si prožije kus svého sólového přesvědčivého niterního sdělení; právě tím se vrývají pod divákovu kůži, až chvílemi přestane dýchat. V originále jsou užity i velmi netradiční kostýmy (zde jen obyčejné černé kalhotky a podprsenka) a důležitá jsou i barevná světla, která v tomto nastudování nehrála zásadní roli. Ovšem kontrast barvy kůže a černé zachován zůstal. V pražském uvedení nebyly použity ani schody, které jsou rovněž součástí originálu.

Studenti Duncan Centra však nabídli naprosto kvalitní zážitek. Diváky přesvědčili svojí opravdovostí, možná i pokorou k dílu samotnému, protože se úkolu zhostili s maximální poctivostí a zatančili tak, že mrazí. Občas je na nich vidět jistá jevištní nezkušenost a sem tam drobná zaváhání, ale v celkovém kontextu a výsledku se jedná o velmi kvalitní provedení. Většina tanečníků má velký talent a tato zkušenost jim jistě pomůže v ukotvení se v profesionálním světě současného tance. Doufám, že se dočkáme ještě několika repríz. Byla by velká škoda, kdyby si tento zážitek nemohli prožít i další diváci.

Psáno z premiéry 26. června 2020, divadlo Ponec.

Kreatur

Choreografie: Sasha Waltz
Nastudování: Jiří Bartovanec
Asistenti nastudování: Dora Sulženko Hoštová, Jan Razima
Hudba: Soundwalk Collective
Kostýmy: Iris Van Herpen
Světla: Michal Hór Horáček