Kontext provozování divadla v ČR – Předkrm pro hladové?

Obálka publikace Kontext provozování divadla v ČR.

Autor Josef Bartoš

Autoři to vzali skutečně „z gruntu“. V první části popisují fungování divadla ze všech možných úhlů pohledu. Až se někdy může zdát, že oněch úhlů je příliš a popisovaná praxe má se skutečným fungováním divadla a jeho každodenní realitou jen pramálo společného. Ale není tomu tak. Vezmeme-li v úvahu zvolené téma do důsledku, skutečně ho lze nahlížet veškerou užitou optiku. Otázkou ale zůstává, komu je takový text určen a pro koho by mohl být zajímavý? V tom mají autoři jasno: „Předpokládáme, že výsledná publikace poslouží zejména studentům a absolventům oboru produkce DAMU, studentům příbuzných oborů, ale i profesionálům.“ Běžný divadelní praktik (herec, režisér, tanečník, choreograf, zpěvák, skladatel ad.) má tedy smůlu, hutně podané informace zejména v těchto úvodních pasážích jsou totiž na hony vzdálené tomu, co by mohl v běžném životě potřebovat.

V druhé části autoři přistupují ke komplexnímu tématu kulturní politiky se zaměřením na divadlo, ve třetí se pak věnují financování divadelního systému. V ní příznačně ilustrují, jak obtížným úkolem může být tolik potřebná makroanalýza našeho oboru. Trefně identifikují také jednu ze základních neschopností domácího systému – neprostupnost informací mezi institucemi a vzájemnou nekomunikaci. Následující dvě sekce řeší nejprve otázky daňového systému, poté i domácí legislativu ve vztahu k divadelnímu provozu. Zde bych rád vyzdvihnul přehledně zpracovanou kapitolu 5.2, v níž autoři vyjmenovávají jednotlivé formy právní subjektivity ve vztahu k divadelnímu prostředí.

Poněkud volně pak autoři navazují na název publikace a předchozí informace čtyřmi dalšími oddíly. Nejdříve nabízí přehled profesních, odborných a odborových organizací se stručným popisem jejich působení. Následně se věnují vybraným výzvám pro divadlo v 21. století, návštěvnosti a jeho roli v dnešní společnosti. Ačkoliv závěrečné kapitoly představují zřejmě nejpodnětnější části k zamyšlení a vyvažují tak značně deskriptivní první tři čtvrtiny publikace, uvítal bych přesnější vysvětlení provázanosti závěrečných částí s předchozími statěmi.

Když se mi do rukou dostala zpráva o vydání této publikace, měl jsem nevídanou radost. Plynula zejména z toho, že řada odborníků si vyšetřila čas a sepsala praktickou příručku pro fungování umělců, zejména na takzvané nezávislé scéně. Publikaci, která by stála nohama na zemi a poskytovala tipy na to nejúspěšnější uplatnění v oboru. Nepochyboval jsem totiž, že by jich zvolený kolektiv autorů neměl požehnaně. Mé očekávání však nebylo naplněno, jelikož se vskutku zaměřili pouze na kontext a prostředí, v němž se naše domácí umění realizuje. Podali nám tak malý předkrm, po jehož přečtení bude čtenář stále vyhlížet hostinu. Bude mu „kručet v břiše“ po informacích, které by se již konkrétně týkaly jeho běžného pracovního dne. Musí si ale ještě počkat na zbývající dva díly.

Nehledě na toto malé osobní zklamání představují vydaná skripta cenný příspěvek, který doplňuje studijní a analytické texty věnující se domácímu divadelními dění.

Bohumil Nekolný a kol. Kontext provozování divadla v ČR. Vyd. 1. Praha: Akademie múzických umění, 2019. 133 str. ISBN 978-80-7331-501-6.