Kaffeeklatsch – Je libo kávu?

Kaffeeklatsch (Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará). Foto: Jakuba Sobotky.

Dívčí skupina Holektiv představila v pražské La Fabrice tanečně-akrobatické dílo Kaffeeklatsch. V divadelní anotaci je název vysvětlen historicky: „Pojem pochází z období 1. poloviny 19. století, kdy ženy nemohly navštěvovat veřejné kavárny. Proto se začaly střídavě scházet ve svých domácnostech, společně popíjely kávu a povídaly si. Muži tomuto zvyku začali říkat Kaffeeklatsch.“Ve své autorské inscenaci Eva Stará, Karolína Křížková a Andrea Vykysalá téma naplňují minimalistickou novocirkusovou performancí provoněnou kávou z nevyzpytatelného kávovaru. Trio vytváří nespočet etud neodvratně spojených s kávou: slavnostní očekávání, těšení, netrpělivost přerůstající v boj o šálek, spolupráci, řevnivost, radost, závist a mnohé další.

Jevišti dominuje osvětlený kávovar majestátně zavěšený ze stropu do výšky očí. Poutá pozornost publika, což představuje pěknou metaforu lpění a závislosti na droze. Eva slavnostně a nehybně stojí, na svých ramenech nese Karolínu, jež z obrovské krabice sype zrnka kávy. Andrea je důstojně a apaticky nosí ke kávovaru, nasype je do stroje a vrací se zpět. Akce se několikrát opakuje, rytmus je pozvolný, nálada rozvážná, rituální, skoro vznešená. Postupně se tempo zrychluje a atmosféra houstne. Roste napětí a divák se postupně dozvídá proč.

Vlevo je umístěn nízký stolek se židličkami, které scénografka Anežka Kalivodová vytvořila z krabic a krabiček určených k převážení kávy.

Kaffeeklatsch (Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará). Foto: Dita Havránková.

Herečky nachystají hrnečky, posadí se a čekají. S kávovarem se nic neděje. Dívky netrpělivě posedávají, vymýšlejí co dělat, aby získaly kávu. Čekání promění zvuk jejich modly – kávovar začíná pracovat! Vyčkávající se ve vteřině změní v nezkrotné bojovnice, pro získání kávy schopné čehokoliv. Přeskakují, přelézají, přehazují nebo se skrývají jedna za druhou. Zápas o prvenství u kávovaru trvá však příliš dlouho a nápoj končí v odtokovém kanálku. Dívky čekají na další várku „drogy“, přitom klevetí jako slepice, pronáší nesouvislé útržky vět, které opakují, pitvoří se, předvádějí pantomimickou estrádu v podobě slepičího tance doprovázeného remixovaným podkresem kdákání. Nadsazená show, v níž se pozná nejedna členka publika, rozesmívá velkou část sálu. Podobně stylizovaných gagů, precizně vystavěných v temporytmu či repetici, je v inscenaci vícero. Každá herecká akce má určené místo a vytváří prostor pro nové komické situace. 

Performance vrcholí hrou o hrníčky v podobě párových akrobatických scének. Vykysalá rozestaví na stole šálky, zbylé dvě herečky tento útvar tvoří ze svých těl. Začínají od jednodušších figur, pokračují přes lidské pyramidy, stoje na rukou až po vystavění „živé“ věže, kterou na závěr tvoří všechny tři dívky. Zde ukazují svůj herecký a gestický talent. Žasneme nad silovými schopnostmi Evy Staré, která s ledabylou lehkostí udrží na hlavě obě své kolegyně.

Kaffeeklatsch je hravá, humorná klauniáda s prvky naivní poetiky. Dynamická a plynulá byla spolupráce a propojení tanečnic, které společnými silami ladně prováděly náročné akrobatické prvky. Jednotlivá čísla mnohým divákům brala dech. Všechny dívky předvedly též své sólo a dokázaly tak akrobatickou zručnost v jimi preferované disciplíně. Práce s rekvizitami a rituální vztah k posvátnému hrnečku s kávou nepostrádaly nápaditost. Nechyběl hravý důvtip a originalita v návaznosti jednotlivých prvků na sebe. 

Během situačních gagů jsem zprvu přemítala nad smyslem a hloubala nad aktualizačním posunem. Jak se to či ono dění vztahuje ke kávě v současnosti? Co znamená pro náš dnešní společenský statut? Vysvětlení jsem nakonec našla v jednání Andrey. Po celou dobu zakrývala svou nepřekonatelnou nechuť ke kávě, čímž do inscenace vnesla jednoduchý, funkční vtip a pointu. Kávy se ani nedotkla a po celou dobu jen předstírala zájem, aby s dívkami udržela krok. 

Nosnou myšlenkou se stala společenská nutnost, připomínající dnešní cigaretové a kávové seance v práci. Aktualizaci do současnosti spatřuji především v sérii repetitivních etud, které přináší onen vytoužený a zároveň společensky povrchní kávový okamžik. „Jdeme na kafe/cigáro“ dnes představuje jednoduchou konformní frázi s pobídkou stmelit lidi, kteří jinak stěží najdou běžnější a časově nenáročnější společnou aktivitu. Kdo kafe nepije, stává se outsiderem. Kaffeeklatschpředestírá téma sociální „závislosti“ na kávě a nevyhnutelné kávové společenské konvence, jež častokrát přináší jen zdánlivou interakci, vyprázdněná gesta a strojenou zdvořilost ve snaze vyhnout se náročnějším mezilidským konfrontacím.

Psáno z představení 22. ledna 2019, La Fabrika.

Kaffeeklatsch (Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará). Foto: Dita Havránková.

Kaffeeklatsch
Autorský tým: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
Choreografie: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
Hudba: JAK –Matěj Coufal & Julie Lupačová
Scénografie: Anežka Kalivodová
Kostýmy: Barbora Procházková
Světelný design: L’non –Jiří Maleňák a Niels Doucet
Produkce: Andrea Vykysalá
Supervize: Adéla Laštovková Stodolová
Účinkují: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
Premiéra: 28. 5. 2017, La Fabrika, Praha