Jak Zojka pomohla Zemi dýchat – Tanec učí děti ekologii

Jak Zojka pomohla Zemi dýchat. Foto: Anna Benháková.

Autor Aneta Krejčík Plšková

Nejmenší diváci netrpělivě vyhlíželi otevření dveří hlavního sálu KD Mlejn. Jakmile se tak stalo, vstupovali jsme přímo do různobarevné scény, chtělo by se říci do kouzelného pralesa, v němž nás tanečníci uvítali zvířecími pohyby, zvuky a pestrými barvami kostýmů. K celkovému vzezření přírodní říše navíc napomáhaly závěsné šály nebo kartonové krabice pokryté kresbami zvířat a rostlin, které vytvořili žáci výtvarného oboru Základní umělecké školy Charlotty Masarykové.

Sedm performerů, respektive šest tanečnic s jedním tanečníkem, nás vtáhlo do úvodní části svou živelností a dynamikou. Zpočátku se mezi sebou střídali, proplétali, pobíhali z jedné strany na druhou. V jejich tělesném projevu jsme mohli zachytit gesta a pohyby konkrétních zvířat, přičemž šlo o velmi rozmanitou faunu. V neuspořádáném míjení připomínajícím život v džungli klusali jevištěm jako koně a imitovali chůzi goril, místy utvořili i sevřenější formaci. Blíže u sebe, například s pokrčenýma rukama v loktech a ohnutými dlaněmi u hrudníku, věrohodně napodobovali surikaty anebo skákali jako ropuchy s nafouklými tvářemi. Jednoznačně nejpůvabnější byli elegantní motýli, ostatní zvířata navozovala spíše hravou a odlehčenou atmosféru a působila coby zábavný element vkládající do představení humornou notu.

Nápad použít závěsné šály, používané pro vzdušnou akrobacii, coby součást stadia vylíhnutí motýla se proměnil v magickou podívanou. Z kukel, tedy ze šál, které měli tanečníci obmotané kolem sebe, se postupně vyklubala poletující stvoření, cupitala vpřed a vzad, mávala a vlnila pažemi. Opojnost celému momentu dodávala křídla utvořená z červených a oranžových šál, vlajících ladně prostorem, stejně jako hudební doprovod na japonskou bambusovou flétnu šakuhači. Dospělý divák by si přál, aby tento omamný okamžik ještě chvíli pokračoval, nicméně inscenace je primárně určena divákům mladším (od tří do devíti let), kdy je potřeba udržet pozornost dětí.

Vykládat jim příběh prostřednictvím tance je dosti náročná disciplína, proto se Dočasná Company rozhodla vypomoci si vypravěčem, jehož nahraný hlas se ozýval z reproduktorů a odděloval tím na sebe navazující scény. Společně s ním se objevila postava Zojky s copánky a pruhovanými šaty, která nás provázela a řešila různé obtíže, při nichž se zapojovaly také děti z publika.

Jeviště se začalo proměňovat v industriální, šedivé, až černé, ponuré prostředí. Tanečníci odhodili různobarevné kostýmy a zůstali oděni pouze v popelavé barvě. Diametrálně odlišná scéna evokovala tovární prostory. Performeři se ze zvířat transformovali ve stroje. Jejich mechanické a čistě funkční pohyby postrádaly jakékoli emoce. Pohyby prstů a rukou dotvářely mechanismus automatických zařízení. Hudba, respektive rytmické dunivé zvuky podtrhovaly klima strojírenské výroby, ve kterém se performeři vžili do rolí pracovníků na montážní lince. Následoval velmi obratně předvedený výbuch, při němž tanečníci rotovali jevištěm, kroužili a otáčeli se po dvojicích. Zojka však nemohla dopustit katastrofu a ničivý dopad lidské bezohlednosti vůči přírodě, proto se vydala na výpravu a plnila různé úkoly společně s dětmi z obecenstva, aby Země dokázala znovu dýchat.

Představení hýřilo nápaditými obrazy, bylo až fascinující, kolik po sobě jdoucích scén zvládli tanečníci napojit, aby zejména děti neomrzeli jedním dlouho trvajícím výstupem. Zároveň představení nepřehltili výjevy a jako celek vše dobře fungovalo. Interaktivní inscenace nabídla jak vhled do ekologických otázek, tak i poutavou formou přiměla děti účastnit se dění a pomáhat. Ačkoli nemohu mluvit za nejmenší diváky, pro něž bylo představení vytvořeno, a nahlédnout na inscenaci jejich perspektivou, určitě má potenciál zaujmout i diváka dospělého, který naopak dokáže ocenit i zcela jiné kvality. Anebo si musí nadále zachovávat duši malého dítěte.

Psáno z premiéry 29. dubna 2023, KD Mlejn.

Jak Zojka pomohla Zemi dýchat
Koncept a dramaturgie: Petra Houšková
Choreografie: Anna Benháková, Petra Houšková
Tvorba a interpretace: Tereza Svobodová, Adéla Garabíková, Natálie Matysková, Jakub Sedláček, Karolína Grygarová, Anna Benháková, Petra Houšková
Hudba: Jakub Potoček
Light design: Vojtěch Brtnický
Kostýmy a scénografie: Marjetka Kürner Kalous
Vypravěč: Jakub Vaverka
Produkce: Magdaléna Černá, Dočasná Company, z. s.