in_between – Jen bravurní výkony nestačí

in_between. Zdroj: Jatka78.

Autor Barbora Truksová

Komaro v projektu in_between neodstoupil ze svých zavedených principů, ukázaly se zde jeho silné stránky, ale i ty slabší. Začátek byl působivý. Ocitli jsme se v ošuntělém divadle, možná varieté, kde mezi diváky procházel lehce vyděšený Ole Lehmkuhl. Komorní atmosféru umocnilo vytvoření kukátkové scény se sníženým podhledem. Po otevření opony se Lehmkuhl ocitl v živém obrazu artistů, mezi kterými našel Cyrovo kolo, na kterém zahájil svůj výstup. Choreografie ho nešetřila, jeho výstup (podobně jako všechny další) měl nesmírně dlouhou stopáž, při které bylo obdivuhodné, že ani na vteřinu nedošlo ke ztrátě koncentrace. Kolo se neustále točilo, Lehmkuhl elegantně plul na svém nástroji, v souladu se skvěle zvolenou hudbou (Atte Kantonen) se měnila dynamika, aniž by docházelo k výpadkům či ztrátám tempa, a některé přechody byly nesmírně kreativní. 
Atmosféru zešeřelého divadla doplnil i následující výstup na forbíně před zataženou oponou: drobná vzdušná akrobatka Sini Saari bojovala se zdánlivě nekončícím lanem na kladce, které způsobovalo potřebu neustálého stoupání, kladka svou hlučností doplňovala iluzi ošuntělosti. I tento výstup byl poměrně dlouhý, aniž by však ztrácel pozornost diváka nebo se principy opakovaly. 


Z divadla se dění přesunulo do pomyslného baru, který tvořila bedna se dvěma malými točnami po okrajích a vprostřed umístěnou posuvnou plošinkou. Ekvilibrista Saleh Yazdani jich využíval k náročné handstand akrobacii, která byla zároveň jazykem komického dialogu s prvky magie s dalším partnerem – loutkovou kostrou. 
Některé výstupy se však tvůrcům nepodařilo přirozeným způsobem včlenit do vytvořené atmosféry i dění inscenace a jejich smysl tak zůstal pouze v předváděné virtuozitě umělců. To byl případ prvního čísla skvělé Alyssy Bunce, která se představila na zavěšené obruči. Ačkoli její výkon měl nezpochybnitelnou kvalitu podpořenou spojením s disciplínou hadí ženy, v rámci dramaturgie nedával dostatečný smysl. 


První část však měla skutečně efektivní závěr (představení bylo, vzhledem k délce inscenace možná nezvykle, rozděleno přestávkou). Komorní prostor na scéně se změnil v jakýsi salonek. Artisté jako smršť vtrhávali na scénu a následovalo nesmírně rychlé, až punkové veselí, které vyvrcholilo proskakováním stěnou, houpáním se na lustru či závěsech, propadáváním křesílky. Skvělý a hravý závěr části vzbudil velká očekávání do druhé půle.
Druhá část byla především sledem výstupů. Z těch byl nejpůsobivější tanečně žonglérský výstup s kuželkami Onniho Toivonena, doprovázeného na housle hrajícím Salehem Yazdanim. Ten se představil v neméně bravurní párové akrobacii s Annou Shvedkovou. Jejich výstup byl nabitý erotikou (nikoli však vulgaritou) a byl ukázkou fyzické a silové vyrovnanosti obou umělců. Nezvykle a efektně působil také výstup s bičem Eetu Ranty. Tato disciplína nebývá v novém cirkusu tak často k vidění a taneční výstup a umné využití práskání biče do hudby bylo silným zážitkem. Závěrečné defilé umělců se neslo v duchu párové akrobacie plné lidských pyramid. Příjemný závěr, který možná přišel až příliš brzy (stopáž představení rozhodně nepatřila k nejdelším), a který zdaleka nedosahoval kreativity a energie vyvrcholení první části představení.


Circo Aereo ukázalo řadu svých silných stránek. Velice kreativní, kabaretně laděné a vkusně komické byly krátké skeče, které se odehrály na předscéně v čase přestaveb. Technická úroveň umělců byla vynikající, stejně jako jejich výrazové prostředky, vše prostupovala lehkost a nesmírná elegance ve všech výstupech, a to i v disciplínách, které bývají jindy spíše silové. 
Na režiích Maksima Komara oceňuji, že se netváří být ničím jiným, než ve skutečnosti jsou: jde o pobavení, potěšení, uchvácení, o technické mistrovství. Pokud se však dívám na představení jako na divadelní tvar, nemohu než si povzdechnout, že propracovanější dramaturgie by dokázala celé představení pozvednout na vyšší úroveň. 

Psáno z pražské premiéry 18. října 2023 na Jatkách78.

in_between

Režie: Maksim Komaro
Světelný design: Juho Rahijärvi
Scénografie: Pavla Kamanová
Zvukový design: Atte Kantonen
Kostýmy: Kati Autere
Konzultace magických prvků: Kalle Nio
Choreografická spolupráce: Simon James Reynolds
Jevištní technika & rigging: Juho Rahijärvi, Jouni Ihalainen, Hedda Liukkala
Tvorba kostýmů: Kati Autere & Johanna Syrjä
Účinkující & choreografie: 
Alyssa Bunce (akrobacie na závěsných kruzích, hadí žena)
Ole Lehmkuhl (cyr wheel)
Eetu Ranta (práskání bičem)
Sini Saari (akrobacie na závěsném laně)
Anna Shvedkova (párová akrobacie, tanec Vogue)
Onni Toivonen (žonglování)
Saleh Yazdani (párová akrobacie, handstand)