Projekt stojí na jednom prostém motivu – Schelb (Gogol) v černém fraku chce jako klavírní virtuos postupně odehrát sólové koncerty hudebních klasiků, ale to se mu nedaří kvůli Müllerovi (Mäxovi), staršímu pánovi s bílými vlasy a velkými botami, který „klasiku“ pokaždé obohatí o originální hudební doprovod a prokládá koncerty melodií španělské folklorní písně La Cucaracha.
Interpreti, současně také režiséři a choreografové, humorně podávají úryvky hvězdných hudebních skladatelů, jako jsou Ferenc Liszt, Wolfgang Amadeus Mozart, Fryderyk Chopin, Ludwig van Beethoven, Robert Schumann nebo Johann Sebastian Bach, jehož busta se po celou dobu vyjímá na desce klavíru. Inscenace je zábavná a vážná hudba je v ní po celou dobu interpretována s velkou pokorou a respektem.
Na scéně se vyjímá černý klavír, během představení se pak postupně vytrácí unylá hnědá tkanina pokrývající jeviště a přibývají hudební nástroje a rekvizity, bez nichž by představení nemohlo proběhnout. Mäx, vždy smutný z toho, že mu Gogol také nedovolí hrát Piano Solo, vytahuje z různých koutů jeviště předměty, kterými klavír doprovází. Bachovo Preludium tak zaznívá dohromady se zvonkohrou, Chopinův koncert s velkým skleněným xylofonem a Beethovena Mäx doplňuje o sérii zmenšených nástrojů – saxofon, pozoun a trubku. Ke konci představení aktéři naopak využívají dechových nástrojů nadměrných velikostí.
Humor a někdy přehnaně teatrální projev interpretů jsou dle mého zaměřeny především na mladší skupinu diváků. Dětem jsou nabízeny prvoplánově komické situace, dospělé mohou zaujmout nápaditost a souznění klasických i nevšedních hudebních nástrojů. Interpreti publikum rychle vtáhnou do děje a lehce si je ochočí. Nechávají diváka v očekávání, co bude následovat, a probouzí v sále zvědavost, jak Mäx Gogolův výstup doprovodí tentokrát.
Akrobatické prvky přicházejí na řadu, když Mäx potřebuje noty umístěné na vrcholu strohé konstrukce z tyčí. Po chvíli zápasení oba pánové společnými silami notový záznam sundají z přibližně třímetrové výšky, aby zjistili, že z konstrukce stačilo bez námahy sesunout celý stojan s notami.
Další cirkusové prvky na diváka čekají až na konci inscenace. Gogol balancuje na velké plechové konzervě a dřevěné desce a současně precizně hraje na saxofon. Některé části ale do kontextu celého představení nezapadají, Gogol například předvádí „provazochodecké číslo“ na tyči mezi klavírem a trubkou, ale z dramaturgického hlediska tato část přebývá. Na závěr se Gogol a Mäx rozloučili známou hrou na skleničky, ale v jejich provedení se jedná opravdu o obdivuhodný výstup.
Hudební výkony umělců vysoce převyšovaly herecký výraz a úroveň akrobatických prvků, když oba muzikanti vyluzovali na nástrojích libé tóny a předváděli nejroztodivnější způsoby hry.
Christoph Schelb a Max-Albert Müller se navíc na české diváky připravili – naučili se několik jednoduchých českých frází, které zapojili do představení a ve výstupu využili i naši státní vlajku. Vystoupení Humor in Concert působilo bezprostředně, což se projevilo i v závěru, kdy se všechny děti seběhly k pódiu, aby si s umělci potřásly rukou.
Psáno z představení 10. června 2017, Nová aula VŠB Ostrava-Poruba.
Cirkulum 2017
– mezinárodní festival nového cirkusu a pouličního divadla
9.–11. června 2017
Humor in Concert
Režie a choreografie: Mäx (Max-Albert Müller) a Gogol (Christoph Schelb)
Technika: Victor Manninger a Konstantin Jordan
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace