Evropa mimo Evropu – Bourání předsudků a klišé

Salut, mon frère. Foto: Divadelní svět Brno.

Divadelní svět Brno patří k významným divadelním festivalům ve střední Evropě. Těží jak z výhodné polohy města, tak z unikátní celoroční spolupráce hlavních brněnských divadelních scén. Kromě činoherních představení přináší i řadu projektů soustředěných na taneční a pohybové divadlo. V tanečním večeru nazvaném Evropa mimo Evropu se propojily tyto záměry s uznávaným festivalem Tanec Praha, který každoročně přináší nejen do metropole, ale i do dalších regionů České republiky zajímavá představení z celého světa.

Večer, který se uskutečnil na komorní scéně brněnské Reduty, nabídl možnost nahlédnout do tvorby nejvýznamnějších tvůrců současného tance z tak odlehlých a exotických krajů, jako je Martinik a Madagaskar. Obě země s bohatou historií pojí zážitky spojené s otrokářstvím, kolonialismem i neokolonialismem. Každému z nás se pravděpodobně vybaví místní taneční folklór, ale už méně současné taneční divadlo.

Vážně i s nadsázkou

Taneční skupina Art & Fact patří k nejprogresivnějším tanečním formacím na Martiniku. V roce 2011 ji založili dva tamní tanečníci Jean Hugues Miredin a Laurent Troudant. Jejich posláním je rozvíjet taneční umění na celých Antilách a zpřístupnit tanec co nejširší veřejnosti. Již od svého vzniku se soubor věnuje pojetí těla z hlediska vlastní identity.

Retour (Návrat) je mužským sólem Troudanta ve společné choreografii s Miredinem, jehož tématem je složitá problematika nejrůznějších odchodů a návratů. Návrat do vlastní země může být pro spoustu migrantů vážným problémem. Choreografie začíná jasným symbolickým tělesným splynutím s rodnou zemí. Doprovodná hudba nastolí dlouhý nepřerušovaný tón a podivný třes přechází do celého tanečníkova těla. Taneční výrazivo pracuje s jednoduchými minimalistickými a repetitivními prostředky (běh, pády, akrobacie, izolované pohyby paží,…), které jsou velmi funkční, sdělné a opravdové. Autentický tanečník si vystačí s holou scénou a světelným designem. Jeho tělo se dostává do transu a jako by ho přestalo poslouchat. Pohyb se zrychluje až do závěrečné agónie.

Salut, mon frére (Buď zdráv, bratře) je duet Troudanta a Miredina, který je zároveň choreografem. Představuje setkání dvou mužů tmavé barvy pleti, kteří jsou konfrontováni se svým životem v Evropě. Vyvracejí předsudky a klišé, jež je kvůli jejich barvě kůže provázejí. Duet stojí na pomezí tance a pohybové performance. Celý je pojatý s velkou nadsázkou, vtipem a až sarkastickým humorem.

Setkávají se v něm přátelé, kteří se vítají, a následuje etuda na téma pozdrav jako propojení dvou mužů a hledání obrovského množství pohybů s různým významem. Poté přichází surrealistický tanec, v němž má jeden z aktérů tělo polepené malými papírky na vzkazy, které se postupně odlepují až zuřivým pohybem vějířů v rukách tanečníka. Druhý z dvojice současně vyjadřuje vnitřní pocity – úlek a bolest –, které až mrazí. Vystřídán je poetickým „milostným“ duetem pod jedním prostěradlem. Další gejzír klaunerií a grotesek doplňují rasistické až provokativní texty a obdobně provokativní pohyb. Vzápětí přichází nečekaná sekvence, jako by vyšlá z reklamy turistického katalogu. Muži pomalovaní „válečnými barvami“ tančí svůj show dance s barevnými „prachovkami“. Jestli nás Evropany Jean Hugues Miredin vidí opravdu v závěrečném duetu Happy together jako falešné „objímače“, kteří by se nejraději pozabíjeli, nemáme být na co pyšní.

Ženská intimita boří předsudky

Judith Olivia Manantenasoa patří k nejpozoruhodnějším choreografkám a interpretkám mladé generace. Po svém prvním hostování mimo Madagaskar v roce 2002 ve Slovinsku zatoužila věnovat se modernímu tanci naplno, přestože se toto umění v její zemi nesetkává vždy s velkým pochopením veřejnosti. Diváky často pobuřuje už samotná ženská fysis na jevišti, tanci chybí i materiální zázemí.

Ve svém zprvu minimalistickém sólu Métamorphose (Proměna), které se postupně mění v jakési šílenství, tančí Judith nahá. „Když ti ukradnou intimitu, prostor, který je jen tvůj, tvé myšlenky, tvoje tělo, stáváš se průhledným, už nemáš co skrývat,“ říká o svém konceptu nahoty. Svým tělem vypráví příběh ženy, zpodobňuje její životní zápas, strachy, sny. Tato žena jako by chtěla ve svém životě něco změnit, ale nevěděla jak, netroufá si. Kromě toho, že téma hovoří o změně, evokuje také myšlenku o rozpuštění, úplném zmizení. Je to sólo, v němž je nahota důležitá.

Sošná ženská figura stojí nehnutě dlouho objevována světlem. S výraznějším rytmem hudby začíná tělo pulsovat dechem a padá k zemi. Postupně tanečnice rozhýbá své paže a trup, zbavuje se šatů a v barevné černošské sukni tančí dál svůj vzdor zády k publiku. Vnitřní pohyb se transformuje do dlouhotrvajícího výkřiku. Závěr sóla ústí až do jakési sadistické hry, kdy se obnažená tanečnice v zastřeném světle snaží bojovat se svým osudem. Na celé tělo si v jednu chvíli připíná barevné kolíčky na prádlo. Tímto způsobem vyjadřuje bolest, každodenní bitvu a zároveň schopnost se kolíčků v houstnoucím šeru zbavovat, po každé ráně vstát a jít dál.

I když tvůrce tohoto večera oddělují tisíce kilometrů, spojuje je hlavně naléhavost sdělení, s jakou vytvářejí své soukromé i veřejné „příběhy“. Obsah tu vítězí nad formou a trápí se stále panujícími předsudky, které si Evropané někde ve skrytu duše s sebou nesou.

Psáno z představení 27. května 2019, Divadlo Reduta, Brno.

Divadelní svět Brno 2019 – Taneční večer Evropa mimo Evropu

Retour (Návrat)

Choreografie: Jean-Hugues Miredin a Laurent Troudant

Interpretace: Laurent Troudant

Salut, mon frère (Buď zdráv, bratře)

Choreografie: Jean-Hugues Miredin

Interpretace: Jean-Hugues Miredin a Laurent Troudant

Métamorphose (Proměna)

Choreografie a interpretace: Judith Olivia Manantenasoa