Erlend – Cizinec aneb Balancování nad propastí vlastních myšlenek

Erlend - Cizinec. Foto: František Ortmann.

Autor Tereza Blažková

Jediný aktér vyjadřuje prostřednictvím vlastního těla uvěznění v nekonečné samotě se svými myšlenkami. Všemi pohyby, akrobacií i výrazy tváře zprostředkovává prožívání svého vnitřního světa, do kterého je plně ponořen. Nechá tak publikum nahlédnout do dění ve své hlavě, což je také explicitně vyjádřeno zacházením s rekvizitami, kdy opakovaně skrývá hlavu do válce s vymodelovanou tváří. Jeho zoufalství je přitom zjevné, tvář různě deformovaná a zničená.

Vnitřní neklid a nejistotu vyjadřuje performer Jindřich Kopidol velmi jistými a pevnými pohyby při balancování na rekvizitách i ve výdržích nejrůznějších akrobatických poloh. Perfektní zvládnutí rovnovážných pozic ukazuje nejen na pohyblivých válcích, ale také na dalších balančních prvcích, které byly zřejmě vytvořeny na míru inscenaci. Jednou z nich je nahrubo opracovaná dřevěná sestava, tvořena několika fošnami, které zapadají do dílu s otvory. Potenciál této jednoduché konstrukce akrobat naplno využívá jak při rovnovážných kouscích, tak v symbolické rovině buď coby kříže jako údělu, který nese na hřbetě, anebo šibenice s oprátkou. 

Od prvního okamžiku představení zaujme zavěšená kovová konstrukce nad prostorem jeviště. Houpačka nebo snad měsíc připomínající prvek se ukáže jako originální aparát, který je nejprve využíván ve vzduchu. Protagonista na něm předvádí nejrůznější krkolomné pozice, ale také se nechá unášet jeho dynamikou. Houpačka je posléze snesena na zem, kde eskamotérské řádění pokračuje. Nejenže se aktér na konstrukci ve tvaru písmene C všemožně houpe, přetáčí a přeskakuje, ale předvede také neotřelý kousek, kdy na vrcholy houpačky přichytí lano, které následně přechází a různě na něm balancuje. Od běžné provazochodecké akrobacie se tato odlišuje právě tím, že lano není ve stabilní rovině, ale jeho těžiště se neustále mění vzhledem k ukotvení na nestabilní konstrukci. J. Kopidol bravurně zvládá artistické prvky i další nonverbální vyjadřovací prostředky včetně výrazu tváře.

Inscenace působí někdy syrově, což souzní se scénou Jatek78, jindy zas lyricky, například při pohybu na houpající se zavěšené konstrukci, to vše dokreslované světelným designem a kouřovými efekty ve spojení s muzikou. Právě hudební doprovod je příjemnou součástí představení. Tři muzikanti jsou umístěni v pozadí scény a jen občas vstupují do krátkých interakcí s hrdinou. Oduševnělý a melodický je především zpěv Klaudie Korbely, který vyniká v melancholických písních hned v několika jazycích. 

Jak název napovídá, projev artisty má představovat psychické utrpení a smiřování se s vlastním osudem vraha v cele smrti, hrdiny či antihrdiny Meursaulta románu Alberta Camuse Cizinec. Kromě několika konkrétních scén, jako je pohřeb matky nebo potýkání se s oprátkou, odkazuje na Camusovu novelu především až hmatatelné zoufalství hlavního hrdiny, balancujícího, nesmířeného a nespokojeného. Existencialismus par excellence. Myšlenky, pohnutky a zážitky, s nimiž se protagonista vypořádává, nejsou však specifikované, a tak se fantazii diváka meze nekladou a lze si dosadit případně vlastní trauma nebo příběh nechat plynout a nechat na sebe působit. 

Psáno z premiéry 20. ledna 2024, Jatka78.

Erlend – Cizinec

Akrobat/Performer: Jindřich Kopidol

Režie: Jan Jirák

Dramaturgie/Masky: Hana Strejčková

Scénografie: Pavla Nazarská, Petr Síla

Hudba: Tomáš Jirák, Kryštof Krása, Klaudia Korbely

Světelný design: Vojtěch Brtnický

Produkce: CTJ art