Encantado – Kouzlo svobody

Encantado. Foto: Sammi Landweer.

Autor Lucie Hayashi

Encantado je portugalský výraz pro okouzlení, očarování, používá se také pro nadpřirozené bytosti s magickou mocí. Inscenaci vytvořila v roce 2021 brazilská choreografka Lia Rodrigues, působící v Rio de Janeiro. Oslava těla, které bylo v době vzniku díla celosvětově devalvováno na možného přenašeče virové nákazy, je tak intenzivní, že připomíná terapii šokem. 

Akce na jevišti jsou velmi prosté – zjednodušeně shrnuto se skupina nahých tanečnic a tanečníků různých barev i tvarů během večera kreativními způsoby zamotává do pestrobarevných dek s motivy džungle. Vytváří tím nesčetně obrazů, jejichž významy, metafory a asociace jsou nekonečné, omezené pouze vaší fantazií. Chvílemi účinkující připomínají sochy, strašáky nebo napodobeniny zvířat, jindy si pohrávají s tématem identity… Opravdu šaty dělají člověka? Zatímco v některých chvílích je nálada hloubavá, občas připomíná bláznivou radost z nových šatů, dětský karneval nebo dobře rozjetou hippie party. 

Na jevišti nechybí odvaha, humor ani afekt, ozývají se různé skřeky, chrapot i zpěv, v pozadí však zní stále intenzivněji opakující se fráze lidových nápěvů utlačovaného kmene Guaraní. Repetitivní pohyby parodují erotickou ikonografii, pohrávají si s genderovou fluiditou i s hranicemi hry, přetvářky a opravdovosti. Jaká jsou očekávání od našeho těla? Co od něj chceme my, a co očekává společnost? Postavy se mění před očima v hadrové panenky, snaha být někým, a možná někým jiným, sílí. Kam až sahá naše vlastní snažení a kde končí manipulace? Kdo vlastní naše těla a má nárok na jejich restrikce?

Během celého díla postupně stoupá tempo převleků a píseň zní naléhavěji. I když není rozumět slovům, melodie promlouvá rovnou k duši. Stále více a více diváků se pohupuje do rytmu zpěvů, napojuje se na interprety na jevišti. Scény už tolik nepřekvapují, zvykli jsme si na neznámé kódy a způsob komunikace, přijali jsme nahotu a hru a otevřeli se výzvám ke společnému flow. 

A v momentu, kdy už nabývám dojmu, že už nás nic nepřekvapí, najednou pohyb na scéně zamrzne. V dobré půlminutě absolutního štronza diváci ani nedýchají a myšlenky proudící hlavou se naopak zrychlují: Co se musí stát, aby se přirozený rytmus života zastavil? A jaký šok to pro tělo znamená? Jakou cenu má svoboda vlastního těla, jeho vyjádření, pohybu a tance, svoboda nahoty či výběru ošacení? Tanečníci se vzápětí navrátí do předchozí akce, pokračují v tanci, jako by se nic nestalo. Tvoří řady, kruhy, skupinky či páry, předávají radost ze sdílení a komunity, v níž nacházejí oporu. Postupně pak opět shazují látky a po jednom odtančí nazí do zákulisí. 

Show končí, ale magie v sále zůstává. I přesto, že oko kritikovo v celku postrádalo pevnější strukturu a linii, nejasný timing jednotlivých scén působil dojmem sledu nahodilostí, pohybová artikulace některých interpretů byla mnohdy přibližná a kreativní nápad choreografky byl vyčerpán během prvních dvaceti minut. Dojem, který se propsal během posledních minut přímo do těla, oponoval racionálnímu vjemu. Bez nutnosti analyzovat dramaturgický či choreografický přístup je nutno přiznat, že zpráva a energie, s níž zahájila brazilská skupina festival TANEC PRAHA, byla v mnoha ohledech jedinečná. 

Psáno z představení 2. června 2024, Nová scéna ND Praha. 

Encantado
Autor: Lia Rodrigues
Tanec a spolupráce: Leonardo Nunes, Valentina Fittipaldi, Andrey da Silva, David Abreu, Raquel Alexandre
Dále tančí: Alice Alves, Daline Ribeiro, Sanguessuga, Cayo Almeida, Vitor de Abreu
Dále tvořili: Carolina Repetto, Joana Castro, Matheus Macena, Ricardo Xavier, Tiago Oliveira a Larissa Lima
Asistent choreografie: Amalia Lima
Dramaturgie: Silvia Soter
Umělecká spolupráce: Sammi Landweer
Light design: Nicolas Boudier
Hudba: úryvky z písní lidu GUARANI MBYA
Mix: Alexandre Seabra

Premiéra: 1. 12. 2021, Paříž