V představách se mi promítaly barokní obrazy rozkošnických aristokratických slavností, roztančených hostin, crazy živých obrazů tančící zeleniny…. S těžkým srdcem přiznávám, že nic ani přibližně intenzivního Corpo Gourmet nenabídlo. Oceňuji ale ideu i záměr – udělat v našem prostoru něco velkorysého, nečekaného, společensky na úrovni mi přišlo velmi přitažlivé, a dokonce potřebné.
Autor konceptu – tanečník a choreograf Omar Carrum, který se v České republice pohybuje už několik let, tento event poprvé realizoval v rodném Mexiku v roce 2015 a pak opakovaně uváděl v zemích Latinské Ameriky. Praha byla první evropskou destinací, kde Corpo Gourmet naservíroval divákům. Pro svůj site and food specific projekt zvolil restauraci Červený Jelen v Hybernské ulici. Tato restaurace je prostorově velkorysá a členitá, takže poskytuje různé „stage“ a zákoutí, která lze tanečně rozžívat. Genius loci místa je dán historií. Budova bývalé Anglo-rakouské, později Anglo-české banky zbudované v barokním paláci Špork a kubisticky přestavěné slavným architektem Gočárem by mohla vyprávět. Bohužel, moc toho neřekla.
Událost se odehrála za běžného provozu restaurace – zatímco se hosté Corpo Gourmet shromažďovali v malé suterénní dvoraně (ta vznikla vypreparováním velkého trezoru z hloubi banky, což byla informace, která trochu zatížila moji představivost), nad nimi v patře se hodovalo a hlučelo. Večerem provázel moderátor Vasil, který k nám hovořil shůry ochozu, a zdálo se, že vypadl rovnou z Twin Peaks. Formální a trochu nonšalantní chování, padnoucí oblek a dikce jako z pouťového amplionu. V lehce chaotické atmosféře hosty zanášel informacemi o restauraci, budově, autorech projektu a také se snažil vysvětlit pravidla. Corpo Gurmet byla totiž v podstatě bojovka s několika svačinkami.
Na programovém „menu“ bylo deset drobných choreografií v různém personálním složení a k nim se servírovaly „nějak“ související appetizery. Vasil nám ale dovolil vybrat si kombinaci pouze čtyř. Tolik rozhodování a frustrací při nedělním večeru prostě nechcete, a navíc tak mohu nyní referovat jen o části labužnické akce. Z profesionálních důvodů jsem v sobě potlačila mlsouna, zvědavce a rozhodovala se podle choreografie, respektive podle obsazení. Takže se nikdy nedozvím, jak chutná houbová hlína, morek z kosti či dýňové krekry s černým sezamem.
Miniatura Golden Mystery, k níž se servírovala profiterolka se syrečkovou náplní, žloutkovým gelem a meruňkou, byl duet o vznešenosti a nedůstojné lačnosti. Tanečnice Monika Částková a Angelica Acuña coby zlaté sochy navodily atmosféru nedostupnosti a intaktnosti, aby postupně propadly závislosti a nedůstojnému bažení. Choreografii jsme viděli zřejmě v bývalé bankovní kanceláři někde v útrobách budovy. Nahlédnout do běžně nepřístupných interiérů je vždycky zajímavé. Cestou budovou jsme pozorovali podivuhodné performační výstupy různých bytostí, které obývaly trafostanici, jinde obtékaly tělem zábradlí nebo se roztahovaly na okenním parapetu… Konstatuji, že šlo o dekorativní vycpávky, kolem nichž publikum jenom prošlo a nic zvláštního se nestalo. Ve strašidelném hradu toho zažijete víc. Je asi třeba zmínit, že k realizaci Corpo Gurmet spojili choreografové Carrum a Vagnerová svoje soubory, a tak jsme viděli mnoho nových tváří v různých kombinacích.
Zmínila jsem běžící provoz restaurace. Pro další choreografii si diváci tedy nasadili sluchátka, aby se s hudbou ponořili do dalšího čísla, a na talířek dostali zelný lístek pak choi vyplněný cibulovou a sýrovou drobenkou, černým bezem a kerblíkem. Sledovali při tom mužské trio nazvané The Missing Fork, které využilo daný interiér – sloup a pohovku. Temperamentní a vynalézavé zápasení s momenty zastavení, schovávaček a situačních překvapení balancovalo na hraně provokace a skutečného nebezpečí. Komu chyběla vidlička, zůstalo bez odpovědi. Možná vrahovi?
Můj další výběr pokračoval monologem o kráse a sebepojetí. Nad focacciou se slaninou a hruškou jsme se s Matildou Giacomelli zamýšleli nad tím, jak si připadat krásní a obdivovaní. Sympatická expresivita tanečnice navodila pocit intimity smíšený s pocitem nepatřičnosti. S mastnými prsty, hruškou v klíně si vůči vážným otázkám po sebehodnotě člověk připadal trochu jako blbec. Radši pojďme dál.
Jako poslední gurmánsko-uměleckou zastávkou byl tatarák se žloutkovým gelem, hořčičnými semínky a dalšími věcmi… a Bar Origin. Kvartet dvou párů, takže namlouvání, omlouvání, toužení, rozchody, konflikty i smíření. Miniatura, v níž exceloval Adam Sojka s mexickými kolegy Gabrielou Rosero, Alejandrou Sanchéz a Josem Guzmánem, byla příležitostí k roztančeným mikropříběhům, jimž nechyběla vynalézavost i náročnější taneční akrobacie. Vytvořit vztahové dusno Lenka Vagnerová zvládá v jakémkoli kontextu a podmínkách, ale zdálo se mi, že toho dramatu je občas příliš, respektive k některým situacím nevedla nit a přetékaly marně jako překynuté těsto.
Večer nicméně skončil velkým potleskem a jistě velkou úlevou organizátorů. Je jasné, že zorganizovat něco podobného dalo hodně práce a mělo spoustu rizik, a to jak na straně umělecké, tak prostorové a provozní. Odcházela jsem s kompromisními pocity hladová po zážitku, který jsem si vysnila. Může to být můj problém, ale jsem už taková.
Psáno z premiéry 30. dubna 2023, restaurace Červený jelen.
Corpo Gourmet
Koncept: Omar Carrum
Režie a choreografie: Omar Carrum, Lenka Vagnerová
Šéfkuchař: Marek Fichtner
Účinkují za Lenka Vagnerová & Company: Monika Částková, Adam Sojka, Matilde Giacomelli, Leonard Vo Tan
Účinkují za Alquimia Escénica: Angelica Acuña, Gabriela Rosero, Alejandra Sánchez, Jose Guzmán, Elisa Carrum, Ivana Pacheco, Omar Carrum
Scénografie a kostýmy: Omar Carrum, Lenka Vagnerová
Technická podpora: Jiří Šmirk
Zvuk: Eva Svobodová
Hudba: koláž a originální hudba Andreje Jurkoviče
Grafický design: Barbora Kohoutová
Produkce: Eliška Řezníčková, Soňa Hájek Bartková
Nastudováno ve: LV&C_STUDIO8, Červený Jelen
Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Sistema de Apoyos a la Creación y Proyectos Culturales (SACPC) de la Secretaría de Cultura del Gobierno Federal de México
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 5x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace