Concerto pour deux Clowns – Mistrovství v každém tónu i kapce potu

Concerto pour deux Clowns. Foto: František Ortmann.

Autor Hana Strejčková

Tvůrci, klauni a hudebníci Julia Moa Caprez a Igor Sellem svým Koncertem pro dva klauny (Concerto pour deux Clowns) na Letní Letné pomyslně navázali na hostování bratrů Bruyninckxových (2023, Collectif Malunés & Movedbymatter) s představením BITBYBIT, ve kterém se spojovali lanem svíraným ústy. Letos dvojici propojovala neviditelná pupeční šňůra utkaná z hudby a specificky naředěné chemie. V programové linii artových projektů jsou dále výsostnými pokračovateli po sólových výstupech francouzského akrobata a objektového mága Johanna Le Guillerma (2022) s představením Terces či Lucho Smita (2020) s L’âne & la carotte. Všem jako by byla společná hluboká vášeň, naprostá odevzdanost svému zaujetí být performerem, zde konkrétně klaunem, žít situací, rozvíjet partnerský vztah s osobou, objektem, prostorem, publikem. 

Královští tuláci nenechali propadnout jediný okamžik, svou přítomností na jevišti stvrzovali oddanost sobě navzájem i vyšším uměleckým cílům. Julii Mou Caprez charakterizovala bíle nalíčená tvář s rudě zvýrazněnými líčky a platinová paruka v barokním stylu, z hlediska kostýmu pak celotělový trikot s červenou vestou, variabilní sukně a sváteční polobotky. Na rozdíl od „bílé klaunky“, stylizované do podoby porcelánové panenky či operní divy z 18. století, připomínal svým vzezřením Igor Sellem tuláka, historicky Augusta (přihlouplejšího klauna, co více schytává, než iniciuje) nebo klauna východní provenience, ke kterým se například řadí legendární Slava Polunin (vl. jménem Vjačeslav Ivanovič Polunin). Jeho vzhled určovala černá čapka, červený dobře padnoucí nos, ošuntělý kabát, přiléhavé kalhoty a ochozené boty. V jejich hereckém (klaunském) projevu se však zračila celá plejáda ikon výsostného klaunství. Například vztah k hudbě je připodobňuje ke švýcarskému multiinstrumentálnímu klaunovi Grockovi (vl. jménem Charles Adrien Wettach), jenž v první polovině 20. století oslňoval jak akrobacií, tak hrou na housle či klavír, nebo ke klaunovi Dimitrimu(vl. jménem Dimitri Jakob Müller) z druhé poloviny minulého století, taktéž Švýcarovi s mnoha talenty z odvětví mimického divadla a hudby. Svým způsobem jako by i vystoupili z filmového plátna v sedmdesátých letech, na kterém se promítal Felliniho mockument (z angl. smyšlený dokument) The Clowns, vycházející z režisérovy adorace cirkusového prostředí. 

Koncert pro dva klauny je poetickým příběhem, jenž na tvářích okolo sedících diváků tvaroval úsměv i spouštěl slzy. Odehrával se v útulném cirkusovém stanu, kde základ scénografie tvořil půlkruhový vstup na jeviště zahrnutý červeným sametem a ze stropu visel robustní křišťálový lustr. Oba si pak s příchodem „do varieté“ donesli bedny, snad odkaz k romantizujícímu putování světem, možná metafora skromnosti, za všech okolností funkční rekvizity, bezpečné schrány pro hudební nástroje i partneři pro hru. 

Úvodní výstup se nesl v duchu živě přednesené Vivaldiho hudby a ptačího tance, díky němuž artisté publiku hned představili své charaktery. Zatímco ji (Julii Mou Caprez) zdobil ladný pohyb pokaždé dotažený do stylizovaného postavení konečků prstů, tělesná i reakční pružnost a expresivní mimika, jeho projev (Igora Sellema) výrazně formovaly neposedné nohy, staccato přesné přešlapy v symbióze s pevnou tělesnou konstrukcí. Silově vyrovnaní, partnersky rovnocenní performeři se navzájem provokovali i podpírali, shazovali k zemi i poponášeli na ramenou, společně pak, podtrhnuto – nenásilně a propracovaně do minimalistických detailů –, budovali schody ke kýženým humorným pointám. 

Z holé scény díky umění nonverbální komunikace povstala v představách honosná koncertní síň, stodola se senem či oceán s bárkou unášenou na vlnách, španělská korida i hřbitov a mnoho dalších, protože kolik párů diváckých očí, tolik možných pohlednic. V zápalu hry stavěli a vzápětí bořili zámky mezi nebem a zemí. Imaginací nastolené prostředí si vždy úzkostlivě chránili, ačkoli šlo o pomíjivý svět či dokonce snad jeho iluzi. Kreativní um jim obrazně dovolal svižně přecházet od růstu ke kořenům, od pádů ke vzletům, do dramatické diagonály, ale i blíž k sobě. Ve všech svých polohách, ať jako hudebníci a zpěváci, akrobaté, tanečníci a performeři působili sebejistě, a přitom pokorně, jako by na neviditelných lékárnických vahách přesně odměřovali míru risku a komiky, lásky a spiklenectví, vášně i řevnivosti. Obrazně surfovali v moři emocí, nořili se do podhoubí lidských vztahů, veškeré potyčky proměňovali z překážek v roztavené lyrické magma, kterým prohřívali poeticky lidský rozměr představení. 

Nechyběly momenty dojetí, žárlivosti, smutku, euforie. Svou nepredikovatelností se jako obzvlášť silné okamžiky vyjevovaly interakce s vybraným divákem a posléze s publikem, kdy například hlediště sborově opakovalo nápěv ukolébavky. Zkušenostmi ohlazené přechody z akce do situace na principu proměny rytmu, náhlého střihu či nepředvídatelného prvku zcela přirozeně udržovaly jim přející pozornost. Královští tuláci, vybaveni houslemi a barytonem i kapesní trubkou, zářili jak slunce při poledni a měsíc v úplňku. Oslňovali, ale nezastiňovali se, dávali si prostor i soupeřili mezi sebou. Když pluli oceánem, plavali, také tonuli a zachraňovali se, anebo se ocitli ve žhavém španělském rytmu, ale čelili i ztrátě a vyrovnávání se s ní. V každé etudě vrstvili své akrobatické dovednosti a klaunský rozum, aby to vše korunovali hudebně instrumentální virtuozitou a zpěvem. Úchvatný operně školený hlas Julie Moy Caprez a historicky poučená interpretace staré hudby pak byly překvapením večera. 

Představení Concerto pour deux Clowns předestřelo rafinovaný svět paradoxů, ve kterém chceme uvěřit všemu, co sice nevidíme, ale pro danou chvíli tomu věříme, aniž bychom dostali jakékoli ujištění, že se nacházíme právě tam, kde všichni ostatní. Geniální souhra všestranných artistů byla pohlazením v uspěchané době, protože hodiny těchto klaunů tikají naprosto odlišně od jakéhokoli časového pásma. Tento titul se stal nádhernou ozdobou letošní Letní Letné. 

Psáno z představení dne 24. srpna 2024, uvedeném na festivalu Letní Letná. 

Concerto pour deux clowns

Autor: Igor Sellem a Julia Moa Caprez 

Technika: Sacha Pinget, Florian Euvrard

Produkce: Les Rois Vagabonds

Koprodukce: Divadlo Escher, Esch-sur-Alzette

Podpořeno: Région Franche Comté, Département du Jura, Commune de Chaux des Crotenay