Commander – O dětech, které měly vlastní pravdu

Commander. Foto: Michal Hančovský.

Autor Josef Bartoš

Dočolomanský se věnuje společensky angažovanému umění téměř po celé dvacetileté působení souboru. Z tvorby mohu v aktuálním období ruské invaze na Ukrajinu připomenout jedno z jeho nejvýznamnějších děl, a to Sclavi – Emigrantova píseň. Podobně přiléhavé se v postcovidové době jeví i dílo Odtržení, které sice pojednává o japonském fenoménu hikikomori, nicméně by se dalo bez problému aplikovat také na odtržení od reálného života během pandemických let. Dočolomanského inscenace v krajině českého tanečního a fyzického divadla vyčnívají svým charakteristickým zpracováním a apelativním formátem, čímž pravidelně obhajují své unikátní místo na mapě nejen domácího umění.

Commander tvoří tanečně-divadelní inscenace a krátký film, součástí dvouletého projektu jsou ale také speciálně vyvinuté edukativní a preventivní programy zaměřené na téma radikalizace dětí, čímž soubor dalece překračuje dosah běžné umělecké produkce. Nicméně ani jevištní verze není pouhým převyprávěním příběhu malého neonacisty. Jedná se spíše o hloubkovou sondu do myšlenkových pochodů extremistů, je děsivým exkurzem do rozplétání vrstevnaté sítě dvojitých významů a narážek, které vám pevně sevřou hrdlo. 

Dočolomanský prokládá jevištní dění projekcí na zavěšeném bílém hranolu, který zdánlivě levituje přímo nad středem jeviště ve výšce zhruba tří metrů. Pětici tanečníků (Andrej Štěpita, Gioele Coccia, Nicolas Garsaults, Barbora Ješutová, Matuš Szegho) doprovází žesťové duo (Štěpán Janoušek, Šimon Janák) spolu s Hanou Varadzinovou, tentokrát v roli beatboxerky a komentátorky dění. Choreografie obsahuje typické rysy pohybového slovníku Farmy v jeskyni. Charakterizuje ho svalová tenze v celém těle, krátké, úsečné pohyby v často závratné rychlosti, repetitivní pohybové vrstvy, v nichž se rozvíjejí motivy ovládání a poddajnosti, pokroucené linie těla v nesčetných kloubních záhybech a koncentrovaná, stlačená energie explodující téměř každou sekundu. Těla tanečníků fungují jako nástroje orchestru, jehož dokonalá sehranost umocňuje již tak důraznou fyzikalitu akce. Dočolomanský navíc vetkává do struktury díla práci s četnými a různorodými rekvizitami, od rybářských prutů přes zmrzlinové kornouty až po atrapy zbraní. Všechny předměty mají svůj specifický význam, který se konstruuje napříč inscenací, a napomáhají tak propojovat vzdálená vyobrazení.

Ačkoliv mají filmová intermezza alespoň pocitově kratší metráž, jejich síla se jevištnímu dění s přehledem vyrovná, často ho i převálcuje. Mají nejčastěji formu chatovacích místností, v nichž tvůrci představují reálné rozhovory mezi extremisty. „Vidíš víc věcí než oni. Ten shit je jejich systém. My dva víme.“ V druhé části se pak tyto krátké vstupy rozvinou v samotný film, doslovné ztělesnění zla. Dočolomanský totiž udělal jednu zásadní fintu, kterou se vám téma zaryje ještě hlouběji pod kůži. Dialogy dětských herců obsahují to, co byste z úst těch nejmenších ani ve snu nečekali. Sdílí extremistické názory, jako by se právě bavili o tom, na jaké hřiště si půjdou hrát. To vše v absolutním klidu, bez většího vzrušení nebo známek nejistoty. Bezpochyby se jedná o jeden z nejsilnějších momentů Commandera.

Síla a naléhavost slovních komentářů však dalece převyšuje jevištní dění. To je příliš fragmentované, scény vyznívají téměř totožně, protože mají podobné načasování, dynamiku i charakter pohybu. Tělesný výraz zde platí vysokou daň za svou nekonkrétnost, Dočolomanskému se nedaří těžit z bohatosti neverbálního výrazu tak, jak to známe z jiných inscenací (namátkou mi tanou na mysli například podobní Informátoři z roku 2014). Myslím, že je to škoda. Kdyby se totiž autorovi podařilo vytvořit dvě rovnocenné části, Commander by se s přehledem zařadil mezi to nejlepší (a také to nejsilnější), co na české taneční scéně v posledních letech vzniklo. 

Psáno z premiéry 13. června 2022, multifunkční sál DOX+.

Commander

Část I
Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský
Dramaturgie: Sodja Lotker, Markéta Hrehorová
Hudba: Štěpán Janoušek
Asistent režie: Hana Varadzinová, Jan Rajmont
Video Design: Erik Bartoš, Sláva Pecháček, Karel Šindelář
Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková
Světelný design: Felice Ross
Zvukový design: Eva Svobodová
Světla: Lukáš Jíra, František Fabián
Zvuk: Eva Svobodová, Adam Veselý
Video operátor: Jakub Krejčí
Spolupráce na výzkumu pohybu: Eliška Vavříková
Účinkující: Andrej Štepita, Gioele Coccia, Nicolas Garsault, Barbora Ješutová, Matuš Szegho, Hana Varadzinová, Štěpán Janoušek, Šimon Janák

Část II
Režie: Viliam Dočolomanský
Kameraman: Václav Fronk
Scénář: Viliam Dočolomanský, Marie Jun, Markéta Hrehorová
Dramaturgie: Markéta Hrehorová, Sodja Lotker
Filmová supervize: Radim Špaček
Hudba: Marcel Bárta, Aigel
Architekt: Lucia Škandíková
Kostýmy: Karolína Koláčková
Střih: Karel Šindelář
Asistent režie: Robert Beca, Manlai Erdembileg
Účinkují: Julian Hajduk Brown, Heřman Tajovský, František Souček, Tomáš Richard Brenton, Michal Vrubel, Kryštof Brož, Kryštof Koníček, Oliver Vyskočil, Mikuláš Rychetský a další
 

Premiéra: 13. 6. 2022