Claudio Stellato a Lia Haraki
Další festivalový večer byl foyer divadla Ponec díky tropickým teplotám zcela zaplněn pohybem papírových programů Tance Praha, které bylo možné složit do jednoduchého vějíře a trochu se zchladit. Diváky čekal komponovaný večer, v jehož první části se představil italský umělec více oborů tvořící v Bruselu – Claudio Stellato. Jeho zkušenosti zahrnují pouliční divadlo, nový cirkus, tanec i herectví, a všechny tyto vlivy je možné spatřit v jeho sóle L’Autre, které ale není tak úplně sólem.
Po setmění sálu je pouze slyšet zvláštní skřípavé zvuky. Pomalu se zjevuje tmou ohraničený prostor, kterému dominuje červený koberec a u něj dva kusy dřevěného nábytku. Velkou komodu na čtyřech nožkách si na zádech přináší zvláštní postava, zcela zaujatá svým počínáním na jevišti. Tento svérázný muž má svůj vlastní svět – svět, ve kterém se dějí neobyčejné věci. Nejdříve se snaží balancovat či se celý do skříňky zavřít, poté ho však zaujme větší kus nábytku, vysoká podlouhlá skříň. To nám již ale dochází, že v tomto pokoji jsou zákony gravitace úplně jiné, předměty se hýbou, spolupracují se svým lidským protějškem tak, že nad tím rozum zůstává stát a dítě v hledišti se právem ptá: „Mami, jak to dělá?“. Zároveň je Stellatovo počínání velmi humorné, jednotlivé hříčky s nábytkem výborně vypointované a divákům pomalu dochází, že někdo další, někdo jiný („l’autre“) musí „pod rouškou tmy“ spolupracovat. Přestože ale tušíme, že tyto iluze jsou postavené na skvělé partnerské spolupráci, onen partner zůstává mistrně skryt a divák má stejně pocit, že i ten koberec se vlastně hýbe sám.
Představení L’Autre je tak trochu jiné, má styl, spojuje akrobacii, hru s gravitací, artističnost s divadelností a humorem. Nadsázka nekončí ani s děkovačkou, kdy Claudio Stellato a Martin Fiket navzdory zavedené konvenci neodejdou během potlesku nakonec pryč ze scény, ale v klidu zůstanou na místě, zírají do diváků, nechají je stále donekonečna tleskat a baví se jejich rozpaky.Po přestávce nás čeká zcela jiný zážitek. Kyperská tanečnice a performerka Lia Haraki letos již po několikáté přijela na Tanec Praha, tentokráte se svým sólem Tune In. Již během vstupu diváků do hlediště stojí připravena v kuželu světla a čeká, až se všichni usadí. Nečeká ale bez hnutí, tělo jí nepatrně pulsuje, není statické, ale pomalu se rozhýbává. Její sólo je založeno na repetitivním opakování pohybů horní části těla, od malých kroužků pažemi, které se postupně rozvíjejí, zvětšují a rozpínají do větších tvarů. Tanečnice přitom stále stojí na místě, je pevně zakotvena,
avšak její torzo, hlava a paže pulsují v nepřetržitém pohybu. Je to studie možnosti dráhy paží, možností reakce torza a hlavy na tento pohyb, to vše v pravidelném opakování, který tanečnici i diváka přivádí do tranzu. Pro někoho možná není jednoduché se naladit na stejnou vlnu jako tanečnice, ale jakmile se soustředíme, jako bychom se stali součástí rituálu, strhne nás její rytmus a energie. Taneční pulsaci doprovází zvukový doprovod, jenž tvoří zvuky nahrané z reálného tepu srdce.
Tune In je součástí experimentální antropologicko-choreografického výzkumu, kterému se Lia Haraki dlouhodobě věnuje. Tanec v podání kyperské umělkyně je strhující rituál, který vtáhne a pustí, až když se její tělo konečně zastaví. Zážitek však zůstává.
Psáno z představení 17. 6. 2013 v Divadle Ponec.
L’AutreKoncept a choreografie: Claudio Stellato
Ve spolupráci s: Martin Firket
Asistent: Chiara Ribera d’Alcalà
Obsazení, scénografie, kostýmy, světelný design: Martin Firket, Claudio Stellato
Produkce: Fangule
Koprodukce: L’L – a workplace for young performing artists (Brussels), Les Brigittines – Centre d’Art contemporain du Mouvement et de la Voix de la Ville de Bruxelles, TAKT – Dommelhof, Noorderzon Performing Art Festival / Grand Theatre Groningen, De Pianofabriek kunstenwerkplaats, l’échangeur – scène conventionnée de Fère-en-Tardenois, manège.mons/CECN, TechnocITé Inscenace vznikla za podpory: Ministère de la Culture de la Communauté française Wallonie-Bruxelles – Service de la Danse, Société des Auteurs et Compositeurs Dramatiques (SACD), CDC Les Hivernales, Théâtre des Doms Tune In
Koncept, tvorba, interpretace: Lia Haraki
Hudba, zvuk: Pandelis Diamantides
Mentor: Evi Haraki Mahera
Světelný design: Alexander Jotovic
Technic zvuku: Yiannos Ionas
Manažer produkce: Yiangos Hadjiyiannis
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace