Callin’ Gaia – Dočasná Company volá Zemi a Země odpovídá

Callin' Gaia. Foto: Adrian Šírek.

Autor Kateřina Šilhová

Bohyni Gaiu volají tři tanečníci Dočasné Company, Jan Štrachal, Jana Maroušková a Anna Kroupová. Zvukové a pohybové vlny rozvibrovávají prostor divadla PONEC, který je pro performanci Callin’ Gaia řádně uzpůsoben. Scéna je divákovi více otevřena, jelikož má možnost se usadit ze tří stran baletizolu. Elektronická hudba Olivera Torra a Davida Herziga, která zatím zní ve formě bzučení, se line ze všech rohů místnosti. Při příchodu do sálu si všimnete, že jste právě prošli kolem tanečníka, který jako by vydával jasné a potom zase slabší zvukové vlny. Brzy poté se pozornost upíná na to, jak je toto vlnění a bzučení závislé na pohybu performerů. Hudba je pouštěna na menších osobních reproduktorech, které mají tanečníci připevněné na tělech. Znění hudby se tak mění dle pozic tanečníků, kteří se začínají procházet po celé ploše jeviště. 

Úvod do performance se skládá z minimalistických pohybů a chůze. Jde spíše o rozprostření zvuku za pomoci těl tanečníků. Jejich pohyby působí rozhodně a automatizovaně. Díky zvuku, který se mění podle toho, jak daleko je od vás tanečník, dochází k zneklidňujícímu procesu, při kterém se performeři nedotýkají, ale přitom na sebe reagují. Svým pohybem vytvářejí nejen měnící se hudební doprovod, ale definují i prostor představení. Nesynchronizované pohyby a zvuky tvoří šum vesmíru, pohyb planet a zvuky divokého pralesa, plného hmyzu. I když je chůze častým choreografickým prvkem současného moderního tance, v případě Callin’ Gaia ho opravňuje právě zvuková hra s reproduktory a nepůsobí ohraně, ani po čtyřiceti minutách performance. Stejným trendem je rozestavení tanečníků v prostoru a puštění zvukového doprovodu ještě před tím, než vstupujete do sálu. Zde mi zvolený koncept přišel více prvoplánový a spíše vyvstával jako trend než jako součást propojeného celku.

I další dlouhé sekvence opakujících se pohybů jsou vesměs předvídatelné, zároveň se však díky dynamickému zvuku a světelnému designu podařilo zajistit, že se lze těšit z velké scénické proměnlivosti a napětí po celou dobu představení. Atmosféra se mění spolu s rychlostí zvuků, pohybů a konverzace mezi třemi tanečníky a bájnou Gaiou se proměňuje jako reálná diskuze o stavu naší planety. Gaia je nejen jménem bohyně, je také jiným označením pro Zemi. Země je hlavním motivem díla, a navíc je čtvrtou postavou v představení. Gaia je vytvořena za pomoci reakcí performerů. Pohyby napovídají, že, i přes abstrakci čtvrtého performera, Země/Gaia je všudypřítomná a udává celý tón diskuze.

Nejintenzivnějším momentem je vygradování hudby až do stavu připomínajícího technoparty. Silné otřesy a ostré pohyby ztvárňují sílu přírody a živlů. Neutrální estetika představení, kostýmy v barvách podzimní přírody a stejně zbarvená světla nechávají prostor divákově představivosti. V představení se dá nalézt příběh tvorby planet a hvězd, boj živlů nebo se dá zaměřit na řeč Země, kterou Dočasná Company ztělesňuje pomocí surového zvuku a specifických tanečních kroků. Nejvýraznějším je pohyb, při kterém jsou performeři na všech čtyřech, kolena pevně na zemi, dlaně přilepené na baletizolu a prsty rozprostřené jako kořeny. Tanečníci se silně chvějí a natažené ruce zasekávají do země. Toto propojení působí jako tajný komunikační kanál, skrze který Země naléhavě volá o pomoc.

Při zpětné reflexi se pozastavuji nad rozhodnutím usadit diváky po třech stranách pódia. Z míst na stranách scény nikdy není vidět všechny tři tanečníky najednou, a proto není možné sledovat celou choreografii jako jeden celek. Kolik ze scény publikum vidí, je tak víc než v jiných představeních závislé na tom, kam se na začátku usadíte. Pokud se rozhodnete představení sledovat ze stran sálu, připravíte se o možnost vnímat taneční symbiózu všech performerů. Bohužel toto dramaturgické rozhodnutí nevidím jako pozitivní. Stejně nevšedně jsou umístěny i reproduktory, které má člověk za sebou. Zvuk je tak více matoucí, než když jsou reproduktory klasicky zapojené po dvou stranách pódia a člověk sedí před nimi a více méně uprostřed. Ve spojení se zvuky vycházejícími z menších reproduktorů tvoří naprosto specifický zážitek pro každého individuálního diváka. Žádní dva návštěvníci neslyší stejnou hudbu, což dokresluje komplikovanost problematiky, na kterou Dočasná Company naráží. V případě zvuku tak neklasické usazení diváků funguje lépe a doopravdy obohacuje zážitek z představení.

Celkově Callin’ Gaia představuje působivou performanci a vizuálně zajímavý „komentář“ k současnému stavu naší planety. Zemskou přitažlivost střídá environmentální tíže, kterou v poslední době lidé často reflektují. Dialog vedený pomocí pohybu a zvuku je příjemným způsobem, jak naši současnost zpracovávat, a Callin’ Gaia považuji za další povedené dílo pojednávající o tomto tématu.

Psáno z premiéry 31. října 2023, divadlo PONEC.

Callin’ Gaia
Koncept a choreografie: Natálie Vacková 
Koncept a dramaturgie: Jana Stárková
Tvorba a interpretace: Jan Štrachal, Jana Maroušková a Anna Kroupová
Zvuk: Oliver Torr, David Herzig
Zvukový technik: David Herzig
Světelný výzkum a scénografie: Judita Mejstříková
Scénografický výzkum a konzultace: Daria Gosteva
Kostýmy: Josefína Holcová
Produkce: Natálie Vacková, Dočasná Company, z. s.