Baletní Gala aneb Bezpečně a naživo v čase koronaviru

Baletní Gala - Vertigo (Adam a Radka Zvonařovi). Foto: Serghei Gherciu.

Autor Lucie Dercsényi

Spolu s průvodcem večera, členem Činohry ND Radúzem Máchou, jsme tak měli možnost vstoupit do útrob naší přední scény. Hlediště bez jediného diváka, a přesto se hrálo. Přesně řečeno tančilo a natáčelo, když hledáčky kamer sledovaly tanečníky s rouškami, které se aktuálně staly součástí divadelní i naší běžné existence. Rovněž členové Baletu ND se ocitli ve svízelném čase, ale rozhodli se ho nepromarnit, když na facebookových stránkách divadla uveřejňují online tréninky, kterým předcházel sestřih ukázek toho, jak se tanečníci udržují v kondici v domácích podmínkách – spot pod názvem Protančíme tím tak zahájil sérií aktuálního zpravodajství ze zákulisí Baletu ND v nouzovém stavu stanoveném vládním usnesením. 

Příprava programu pro večerní gala byla pro soubor bezesporu další zatěžkávací zkouškou, která ukázala jeho houževnatost, kdy se za stávajících okolností tanečníci semknuli a dokázali vystoupit s plnou uměleckou přesvědčivostí. Při repeticích se podřídili přísným hygienickým opatřením – to znamenalo nejen minimální počet osob na sále, ale také otestování materiálu roušek, s nimiž by bylo možné vůbec tančit na jevišti naplno. Zvítězilo zakrytí úst a nosu nanotextilií, a tak se mohlo přistoupit k výběru choreografií pro výjimečný galavečer.

Jeho dramaturg, šéf Baletu Filip Barankiewicz, musel zohlednit i fakt, že na scéně mohou společně vystoupit maximálně dva tanečníci, a to ti, kteří žijí ve společné domácnosti či jsou manželé a pro účast v přenosu se rozhodli dobrovolně. Vzniklo hodinové aranžmá osmi kratších choreografií – ty se převážně objevily v listopadu 2019 na Sametovém baletním gala a menší měrou pak v rámci dosavadního sezonního repertoáru. Během přenosu také promluvil šéf souboru česky (a ne anglicky, jak činil doposud), což považuji za dobré znamení pro stabilizaci souboru, který koncem loňského roku vyjádřil nespokojenost s přístupem vedení.

Špičkové výkony

Večer zahájilo Just Solo na píseň People get ready (Seal) v choreografickém zpracování Viktora Konvalinky a v podání Mathiase Deneux. Tento drobný Francouz působí v ND již desátou sezonu a jeho pohybový a herecký talent mohli diváci ocenit v řadě rolí – ti, kdož jeho kariéru sledují, mi dají za pravdu, že k těm nezapomenutelným se řadí postava Merkucia v Romeu a Julii Petra Zusky, které Deneux dodal charisma a výraznou charakterovou drobnokresbu. Přestože v Just Solo měl částečně zakrytou tvář, jeho fyzická flexibilita spolu s přesným vypracováním gestiky a změn v tělesném nastavení daly vyniknout pohybovým impulsům a tvarům této pohybové lamentace. A právě ona profesionální jistota s přidanou hodnotou vnitřního prožitku provázela všechny prezentované produkce, které se nesly ve znamení neoklasiky 21. století, stále více absorbující nové impulsy, jež narušují uhlazený povrch protáhlých linií.

Závažnější témata během přenosu odlehčily choreografie s jistou dávkou humoru, konkrétně duet z Rain od Moldavana Radu Poklitaru na moldavskou lidovou píseň, tři pánská sóla v Paco Pepe Pluto Alejandra Cerruda a Ballet 101 od Erica Gauthiera. Nejenže kratší stopáže vyžadovaly v případě Paco Pepe Pluto odhození studu, když trio tanečníků vystoupilo jen v tělovém suspenzoru, ale rovněž vysokou technickou disciplínu a smysl pro sebeironii při této oslavě obnažené mužské muskulatury a fyzického umu (tento kus na písně In the Chapel in the Moonlight, That’s Amore, Memories Are Made of This si odbyl premiéru na scéně ND v listopadu 2019 v rámci Sametového baletního gala, dále je avizován v rámci složeného večera Phoenix na listopad 2020). Roger Cuadrado, Jakub Rašek a Giacomo De Leidi vystřihli své variace bez zaváhání, precizně a s entuziasmem, jež nezkalily ani roušky znesnadňující dýchání. Stejně se zaskvěl i Giovanni Rotolo v sóle Dear Soaring Thoughts Juliena Guerina za živé interpretace skladby Song of the Birds Pabla Casalse v podání Martina Levického (klavír) a Petra Nouzovského (violoncello).  

Kouzlo okamžiku bezprostředně zafungovalo v duetu Vertigo Maura Bigonzettiho na hudbu Dmitrije Šostakoviče, v němž se představili Adam a Radka Zvonařovi. Lehce kyliánovsky laděné prostupy tanečníků do prostoru a nasvícení scény, plynoucí pohyb vzbuzující dojem až nadpozemské krásy, zachycené v subtilně procítěném, fluidním tanečním proudu mě zasáhly i přes sklo televizní obrazovky. Tanečnice se choulí do partnerova náručí, aby mu vzápětí vyklouzla a prolétla vzduchem – oděna do černého korzetu a černých kalhotek je vystavena napospas všemu. Je křehká, zranitelná i odhodlaná prosadit svou. Stejně jako on – muž, který je tu oporou i tím, kdo působí bolest. Sledovat tento taneční pár se pro mě stalo silným zážitkem – naprostá odevzdanost tanečnímu toku vyvolávala dojem, že těla sólistů splývají s prostorem a časem jakoby mimoděk, bez zadýchání a námahy. Skvělé!

Zdůrazněný kontrast zpomaleného a rychlého vedení pohybové fráze zatavil do své práce Take Me With You Robert Bondare. Tlesky, poklepávání prsty na tělo či luskání doplňovaly rytmický doprovod, který určoval taneční pulzaci, vychýlení z osy a ostré zapíchnutí špičkových střevíců Aya Watanabe, v bílé košili a tmavých kalhotkách, do baletizolu. Místy forsythovsky zabarvenou choreografickou kompozici zatančila společně s Patrikem Holečkem se zápalem a smyslem pro detail.

Závěrečný výstup Ballet 101 od Erica Gauthiera doprovázelo odříkání vzestupné řady čísel, z nichž každé značilo konkrétní taneční pozici či pózu. Federico Ievoli zde prokázal pohotovost a schopnost promptně reagovat na zadané číslovky i při jejich vyjmenování na přeskáčku – jde přitom o koordinačně náročnou choreografii, vyžadující maximálně zbystřené perceptory a akurátní fyzickou koordinaci.

Přímý přenos benefičního baletního gala v čase koronaviru potvrdil špičkovou úroveň a dobrou kondici tanečníků Baletu ND, který se postavil nenadálé krizové situaci opravdu čelem a bez sebemenších prohřešků ustál nesmlouvavé záběry televizních kamer.

Psáno z přímého přenosu 12. dubna 2020 na ČT Art.

Benefiční baletní gala – Protančíme tím
Choreografie: Mauro Bigonzetti, Robert Bondara, Alejandro Cerrudo, Eric Gauthier, Julien Guerin, Viktor Konvalinka, Douglas Lee, Radu Poklitaru
Interpreti: Roger Cuadrado, Giacomo De Leidi, Mathias Deneux, Ayaka Fujii, Patrik Holeček, Federico Ievoli, Tudor Moldoveanu, Alexandra Pera, Jakub Rašek, Giovanni Rotolo, Aya Watanabe, Adam Zvonař, Radka Zvonařová
Klavír: Martin Levický
Violoncello: Petr Nouzovský
Večerem provázel: Radúz Mácha, člen Činohry ND