Osobnosti: Radu Poklitaru sní o práci se všemi významnými světovými tanečníky

Déšť. Foto: Sergey Efanov.

Autor Zuzana Rafajová

Počátky Poklitaruovy taneční kariéry leží v klasickém tanci. Po absolutoriu na Taneční akademii v Permu roku 1991 nastoupil jako člen souboru do běloruského Velkého divadla a v průběhu devadesátých let začal studovat hned tři obory na Národní běloruské akademii – v roce 1999 získal diplom jako kritik, choreograf a pedagog choreografické teorie. Cesta k profesi choreografa však byla dle jeho vlastních slov výsledkem čirého pragmatismu. „V době, kdy jsem byl členem souboru běloruského Velkého divadla, dvakrát ročně mě obesílala vojenská správa a chtěla, abych vstoupil do armády. A pak po jednom výcviku řekla manželka dost. Na akademii se otevírá choreografické oddělení, přihlásíš se, až dostuduješ, bude ti osmadvacet a k odvodu budeš moc starý. Stal jsem se tedy choreografem jen proto, abych unikl vojenské službě!“

Dnes už sám vyučuje zmíněnému oboru. „Svým studentům během prvního setkání opakuji to, co nám bylo řečeno naším pedagogem Valentinem Jelizarevem: Nemohu vás naučit, jak vytvořit balet, ale máte-li v sobě potřebný talent, pomohu vám jej odhalit.“

Poklitaru svůj talent využívá v celé šíři tanečního repertoáru, považuje se ale nejvíce za choreografa-vypravěče. Během své kariéry pracoval mimo jiné s dramatickými Shakespearovými příběhy (Romeo a Julie či Hamlet pro Velké divadlo v Moskvě, Othellovy narozeniny pro ruský Komorní balet v Moskvě), v průběhu příprav zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Soči byl požádán o vytvoření choreografie na motivy románu L. N. Tolstého Vojna a mír s názvem První ples Nataši Rostovové. 

Nevyhýbá se ani titulům tzv. tradičního baletního repertoáru. Pro svůj soubor Kyjevský moderní balet (založený roku 2006) uvedl autorské verze Louskáčka (2007), Labutího jezera (2013) a nejnověji letos na jaře romantické Giselle. „Pomineme-li komerční úspěšnost titulů známého jména, zajímají mě tyto příběhy z tvůrčího hlediska. Nesmírně si užívám chvíle, kdy hudbě, kterou zná člověk od dětství, vdechuji zcela novou duši.“

Nový vítr s ním zavál i na kyjevskou taneční scénu, když před deseti lety založil své autorské divadlo. „Tehdy za mnou přišel ukrajinský mecenáš Vladimir Filippov a řekl, že by mi rád pomohl založit můj vlastní soubor. A to je nabídka, která se neodmítá! Letos slavíme deset let na scéně. Vše funguje, rozvíjí se vpřed a mohu hrdě říct, že se Kyjevský moderní balet stal pýchou celé Ukrajiny.“

V Praze uvede Poklitaru jeden ze svých kratších bezdějových baletů – Déšť z roku 2007. „Hlavní myšlenka Deště je velice prostá. Lidská společnost se od sebe může v různých aspektech lišit v závislosti na podmínkách a kultuře, v níž se nachází. Narození a smrt budou ale vždy univerzálními entitami, jež lidstvo spojují. Jako hudební podklad jsem vybral skladby J. S. Bacha, kterého mám nesmírně rád, a doplnil je lidovými písněmi různých národů, díky čemuž vznikl velice silný kontrast. A kontrasty vždy skvěle fungují.“

Spolupráci s místními tanečníky baletu Národního divadla si nemůže vynachválit. „U svých interpretů vždy hledám tři klíčové vlastnosti. Vynikající pohybovost, výrazný herecký talent a odmítání jakéhokoli tabu. Dle tohoto klíče vybírám nejen tanečníky do Kyjevského moderního baletu, ale i pro své choreografie uváděné na jiných scénách. Z vašich tanečníků jsem absolutně nadšený, beze zbytku splňují mnou zmíněná tři kritéria.“

O pravdivosti choreografových slov bude možné se přesvědčit již za několik dní na jevišti Nové scény Národního divadla.

Radu Poklitaru (1972) se narodil v Kišiněvě v Moldavsku. Je laureátem mnohých ocenění, mezi která patří ceny z mezinárodního festivalu Music of the World (v roce 1999 cena za nejlepší jednoaktový balet), z Mezinárodní baletní soutěže Serge Lifara (roku 1999 třetí místo mezi choreografy, v roce 2001 první místo mezi choreografy), z mezinárodní soutěže v bulharské Varně (v letech 2000 a 2008, cena za nejlepší současnou choreografii). V roce 1991 absolvoval Taneční akademii v Permu, roku 1999 dokončil studia na Národní běloruské akademii v oboru choreografie, kritika a pedagogika teorie choreografie. Mezi lety 1991–2001 byl tanečníkem běloruského Velkého divadla (dnes Národní akademické Velké divadlo opery a baletu Běloruské republiky). V letech 2000 a 2001 byl hlavním baletním mistrem Národního divadla opery a baletu Moldavska. Roku 2006 založil v Kyjevě svůj soubor Kyjevský moderní balet (Kiev Modern Ballet), jehož je uměleckým šéfem. V období let 2012 a 2013 byl uměleckým ředitelem Městského akademického divadla opery a baletu pro děti a mládež v Kyjevě. Mezi jeho choreografie patří Duch růže, Žena v d moll, Carmen (vše 2001), In pivo veritas, Svěcení jara (obé 2002), Bolero, Romeo a Julie (obé 2003), Sedm smrtelných hříchů (2004), Popelka (2005, 2006), Louskáček (2007), Labutí jezero (2013), Hamlet (2015), Giselle (2016).