L. Psotová-Kvasnicová se svými žačkami. Foto: Archiv Petry Vévodové.
Své vzdělání doplnila později i studiem v zahraničí v Paříži u Olgy Preobraženské a v Londýně u Nikolaje Legata. V letech 1927–1939 působila v brněnském Národním divadle jako tanečnice. Uplatnila se hlavně v komických a charakterních rolích, např. jako Elegantní dáma v Kolovrátku (1929), Dáma v masce v Signorině Gioventú (1930), Chrámová tanečnice v Makovém květu (1935), Cikánka v Perníkovém srdci (1935). Často spolupracovala s Oldřichem Novým v brněnské operetě.
Stěžejní však byla její rozsáhlá pedagogická činnost v oboru klasického tance, v němž patřila ve své době mezi naše nejerudovanější pedagogy. Od r. 1929 vyučovala v Brně na soukromé škole svého bratra (Taneční ústav klasického baletního umění) a v letech 1939–1947, v době Psotovy nepřítomnosti, ji vedla. Mezi její slavné žáky patřili mimo jiné V. Avratová, R. Ellingerová, O. Skálová, J. Šlezingrová, V. Vágnerová, E. Jahodová, V. Jílek, M. Kůra, J. Nermut, R. Karhánek a O. Strejček.
Významné bylo i spojení Ljuby Psotové s dirigentem Rudolfem Kvasnicou. Tento žák Leoše Janáčka byl původně varhanní virtuóz a výtečný pianista, který se již ve dvacátých letech 20. stol. začal uplatňovat jako dirigent. Byl považován za jednoho z nejlepších českých dirigentů. A právě v Brně se seznámil a oženil s Ljubou. Jako jeho manželka ho následovala do Gottwaldova (dnešního Zlína), kde založila a vedla baletní školu. S ním pak také působila v pražském karlínském divadle v letech 1956–1962. Péči o brněnskou školu převzala její nevlastní dcera Olga Kvasnicová.
Všichni, kteří se s Ljubou Psotovou Kvasnicovou potkali, ať v osobním, či pracovním kontaktu, na ni vzpomínají s láskou a obdivem, jak dokládají i slova paní Jitky Tázlarové, bývalé tanečnice, pedagožky, jež ji zažila jako žákyně baletní školy I. V. Psoty: „Nepravidelně a ani ne příliš často chodívala paní Ljuba Psotová do hodin výuky baletu, kterou vedl Mistr Ivo Váňa Psota ve své baletní škole. Byla to taková milá, nenásilná hospitace. Vidím paní Ljubu, jak sedí en face na stupínku baletního sálu administrativní budovy ND v Brně, na němž zadával cvičení Mistr Psota v úzké spolupráci s klavíristkou. Má tmavé, krátce střižené vlasy, složené paže, vždy optimistický, radostný úsměv, který vypovídá o mnohém: o důvěře v nás, tančící děti, o podpoře a vztahu ke svému milovanému bratru Ivo Psotovi a o víře v jeho tvůrčí osobnost.“
O milou vzpomínku se s námi podělila také Petra Vévodová, bývalá sólistka Nd Brno: „Ve čtyřech letech mě maminka přihlásila do školy I. V. Psoty – styděla jsem se a paní Ljuba mi řekla, ať si stoupnu do kouta a dívám se. Nevím, jestli se mi další zážitek vybavuje jen z fotografií, či je to opravdu živá vzpomínka – když jsem se vrátila do baletní školy po nemoci, na konci školního roku jsme se fotografovali. Tu fotografii mám – jsme na ní čtyři děvčátka a u nás stojí paní Ljuba. Zažila jsem ji také okolo mých deseti let, když vedla hodiny ve vile Tugendhat – myslím, že hodně tady učila i její nevlastní dcera Olga. Pamatuji si paní Ljubu jako vždy usměvavou, absolutní dámu. V paměti ji mám ve cvičebním úboru – v krátké řízičce, se světlou halenkou.“
Zdroje:
ED: Kvasnicová Psotová Ljubov. In: Postavy brněnského jeviště II. Státní divadlo v Brně, 1989.
Dufková, E.: Váňa Psota. Brno: Ryšavý, 1997.
Holeňová, Jana, ed.: Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001.
Matějka, J. S.: Ivo Váňa Psota. Brno: TISK, 1977.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?