Kolombína v Karnevalu (A. Voleská). Foto: Archiv ND
Ztvárnila mnoho ústředních rolí klasického repertoáru, například: Milenku v Istar, Mášenku v Louskáčkovi, Svanildu v Coppélii, Giselle, Čertici ve Stvoření světa, Marii v Bachčisarajské fontáně, Kateřinu v Kamenném kvítku, Amora v Donu Quijotovi a mnoho dalších. Během těchto let se Anetta Voleská třikrát zúčastnila Mezinárodní baletní soutěže ve Varně (1964–1966), dvakrát se jí podařilo získat čestný diplom. Za roli Valentiny v baletu Angara Andreje Jakovleviče Ešpaje, v choreografii Igora Černyševa, obdržela v roce 1987 prémii Českého literárního fondu. Na prknech Národního divadla v Praze působila do 31. prosince 1989. Anetta Voleská se věnovala také pedagogické činnosti, mezi lety 1982 a 1990 působila jako baletní mistryně a pedagožka v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Poté vyučovala na Taneční konzervatoři Praha, dnešní Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Je dlouholetou životní partnerkou tanečníka Národního divadla Pavla Ždichynce.
Se svým přáním k narozeninám a vzpomínkou se k nám připojili také někteří umělci, kolegové a přátelé Anetty Voleské.
Choreograf a bývalý tanečník Národního divadla Daniel Wiesner napsal: „S Anettou Voleskou se znám skutečně od dětských let, kdy jsme společně navštěvovali přípravku baletu Národního divadla. Byli jsme celá parta, která účinkovala v baletních představeních. Jirka Kylián, Jarda Tůma, Eda Musil, Helenka Koziková a Anettka Voleská. Pamatuji se, že se jednalo o představení Doktor Faust ve Smetanově divadle. Děti měly naučené vystoupení ve finále baletu. Mou první partnerkou byla právě Anettka Voleská.
Do divadla jsme museli přijít již v 18 hodin. Tudíž byl velmi dlouhý čas objevovat tajemství divadelního zákulisí, při kterém jsme si hráli na schovávanou, jako baletní sál, kde se rozcvičovala paní Hajdašová, navštívili jsme i orchestřiště, sborový sál, úžasně vonící maskérnu, kde nás na představení líčili a pudrovali. Na schodech jsme se potkávali s nalíčenými tanečníky v kostýmech. Pamatuji se na čertici Růženy Mazalové či na noblesně vyhlížejícího Miroslava Kůru. Z tanečku s Anettou si jen pamatuji, že jsem klečel, ona tančila kolem mne a já do hudby zvedal ramena. Pak jsme byli dlouhá léta kolegové v baletním souboru Národního divadla. Dokonce jsme byli partnery v baletu Pierot v choreografii Jiřího Blažka. Anetta představovala Kolombínu a já Pierota.
Anetty Voleské si velmi vážím. Jedná se o inteligentní, milou a charakterově férovou osobnost, se kterou se přátelím od dětských let dodnes. A takových lidí je velmi málo.“
Zavzpomínala rovněž pedagožka a někdejší tanečnice Národního divadla Mahulena Křenková: „V době, kdy jsem studovala na konzervatoři, byla pro mne Anettka Voleská především vynikající tanečnicí. Pamatuji se, jak jsme obdivovali její úžasně klenutý vysoký nárt, nádherný pro špičkovou techniku. Měla jsem ráda její Giselle i Julii. Když jsem se po nějaké době stala její mladší kolegyní a mohla jsem ji poznat více zblízka, vážila jsem si jí také jako člověka. Chovala se vždy přirozeně, byla vstřícná, vždycky se snažila pomoci. Vážila jsem si jí pro její morální postoje, vnímala jsem ji jako člověka, pro kterého balet znamenal opravdu mnoho, ale určité hranice by nikdy nepřekročila. Jsem ráda, že jsem poznala osobnost z uměleckého prostředí, jako je ona, a děkuji jí za společné okamžiky, jak na scéně, tak mimo ni. Její životní jubileum ať oslaví s tím nejlepším pocitem…“
Bývalá tanečnice Národního divadla a pedagožka Astrid Štúrová se také připojila: „Pan Jiří Němeček angažoval mladinkou Anettku do baletního souboru ND, kde působil ve funkci šéfa baletu a choreografa. Věřil v její budoucí kariéru, v její talent a houževnatost. Je pravda, že divadlo a hlavně balet byl pro Anettu celým světem. Milovala každou roli, všech se zhostila na vysoké úrovni. Byla na scéně půvabná, lyrická s brilantní technikou a s výjimečně krásnou linií nohy. Každé nové roli věnovala čas na přípravu vnitřního prožitku, pečlivému vystavění jak lyrických, tak dramatických postav. Dokázala být překrásnou, důstojnou a svůdnou Aeginou ve Spartakovi i úsměvnou šibalskou Čerticí ve Stvoření světa. Její Svanilda v baletu Coppélia se stala milým hravým projevem rozpustilé dívky, byla úžasná a velmi technicky náročná. A takových rolí bylo mnoho. Byla skvělou v každé z nich. Měla jsem štěstí, že pro balet Romeo a Julie jsem byla jmenována asistentkou režie, a mohla tak být u celého tvůrčího procesu a jako interpret v roli Kapuletové v choreografii Miroslava Kůry vést taneční dialog s Julií, kterou tančila Anetta. Byla s ní radostná tvůrčí spolupráce, je potěšením se s ní setkávat v divadle jako s kolegyní, na premiérách, nebo při příležitosti oslav narozenin kolegů, naposledy nedávno při sedmdesátinách Jaroslava Slavického, sólisty baletu a ředitele Taneční konzervatoře, kde byla se svým manželem Pavlem Ždichyncem, mj. nezapomenutelným Tybaltem.“
Oslavenkyni srdečně blahopřejeme a přejeme mnoho radosti, zdraví a pohody do dalších let!
Zdroje
Anetta Voleská [heslo]. In: Královské české zemské a Národní divadlo, založeno 1868. Soupis repertoáru od roku 1883. Web Archivu Národního divadla. Dostupné [on-line] na: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=4097&sz=0&abc=V&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa [cit. 30. dubna 2017]. Fotografie tamtéž.
E-mailová komunikace s Mahulenou Křenkovou 10. dubna 2017.
E-mailová komunikace s Astrid Štúrovou 6. května 2017.
E-mailová komunikace s Danielem Wiesnerem 10. dubna 2017.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?