Pro mne toto představení znamenalo první kontakt s reálným divadelním prostředím, protože do divadla jsme přicházeli v 18 hodin a teprve kolem 21. hodiny jsme plni nevšedních zážitků divadelní budovu opouštěli. Okouzlen jsem objevoval šatny s připravenými kostýmy, baletní sál se zrcadly a rozcvičujícími se tanečníky, kouzelnou vůni líčidel v maskérně, kde se za malou chvilku z civilních lidí stali čerti nebo svůdné víly se zelenými vlasy. Tento čarovný svět pokračoval také pod jevištěm, kudy vcházeli do orchestřiště ofrakovaní hudebníci s motýlky a kde byl systém otáčivého jeviště i s propadly. A to jsem vynechal to hlavní – pohled z portálu od hasiče, kdy jsem obdivoval přitisknut k bočním jevištním šálám úžasný prostor nasvíceného jeviště, kde se v dekoracích i kostýmech Zdenka Seydla odehrával dramatický taneční příběh o Faustovi.
Čímž se dostávám k postavě, která mne naprosto svým výrazem, mimikou a osobitým tanečním výkonem fascinovala – byla to Mefistofela v interpretaci Růženy Mazalové se svým partnerem Satanem v podání démonického Otty Šandy. To, jak Mefistofela ovládala a ovlivňovala jednání Fausta – v interpretaci Jiřího Blažka –, zůstává pro mne nezapomenutelným uměleckým zážitkem a dokladem sugestivního projevu tanečního divadla.
V letech 1969–1975 byla paní Růžena Mazalová angažována ve funkci choreografky v Düsseldorfu u Ericha Waltera. Byla tomuto vynikajícímu německému choreografovi skvělou asistentkou, zejména při realizaci Labutího jezera. Velmi dobře si pamatuji na její vyprávění, při kterém podmanivě hovořila o profesionálním rozdílu mezi vnímáním tanečního divadla u nás a v Německu. Bylo to v době, kdy jsem byl posluchačem choreografie na AMU a každý autentický vjem profesionála v oboru jsem vnímal s velkou intenzitou. Dnes je svět pro všechny bez hranic – za totality tomu bylo zcela jinak. A získat zahraniční zkušenosti od fundovaného profesionála bylo pro mne v té době velmi cenné.
Závěrem bych chtěl paní Růženě Mazalové popřát pevné zdraví a harmonickou pohodu do příštích let. Stala se svým vztahem k tanečnímu umění jednou z nezapomenutelných osobností baletního světa.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace