Dana Kalvodová, první dáma asijské teatrologie, by oslavila devadesátku

Dana Kalvodová

Autor Lucie Hayashi

V době, kdy se v duši mladé dívky usazují pevná rozhodnutí o tom, čemu by chtěla zasvětit svůj život, mi byla stále nablízku, jako vzor. Její knihy zaujímaly v mé knihovničce výsostní místo. Naštěstí o ně nebyla ve zlínské knihovně ani v antikvariátech nouze. Příběhy o divadle z druhého konce světa doplňovaly trefné postřehy a vlastní ilustrace. Byla to první odborná literatura, kterou jsem hltala stejně nadšeně jako beletrii. Orientalistka Dana Kalvodová pro mě byla slavnou osobností, s níž jsem se toužila po příchodu do Prahy potkat.

Obdivovala jsem její způsob psaní o asijském divadle a tanci, intuitivní a empatický, přitom ale podložený seriózním výzkumem, bez předsudků, škatulkování, extravagantní interpretace či přehnaných soudů. Na podzim roku 2003 zemřela, dřív než jsem sebrala odvahu ji oslovit. Dnes je pro mě ctí připomenout si výročí narození této osobnosti, jejíž výzkum v oblasti tanečních kultur Asie ještě nebyl v našich zemích překonán.  

Narodila se 10. března 1928 v Brně. Po maturitě v roce 1947 začala studovat na katedře Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obor sinologie a orientalistika. Paralelně navštěvovala po několik semestrů ateliéry Karla Svolinského a prof. Františka Tröstera. V roce 1952 získala na katedře Dálného východu titul PhDr. a v letech 1954–1960 zde působila jako odborná asistentka se specializací na tradiční čínské divadlo. V důsledku kádrových změn byla nucena toto pracoviště opustit. Přijala tedy možnost přednášet v rámci Filozofické fakulty na oddělení dějin a teorie divadla a plně se věnovat tématu asijských divadelních kultur. Studijní cesty v letech 1957–1958 (Čína), 1966 (Japonsko) a 1978 (Indie) jí umožnily seznámit se bezprostředně s dosud živými tradičními scénickými formami, k nimž většinou na místě pořizovala obrazovou dokumentaci vlastními kresbami i fotografiemi.

V zahraniční odborné literatuře získala záhy renomé studiemi o regionálních divadlech v Číně a překladem rozsáhlého dramatu z konce 17. století Vějíř s broskvovými květy (Odeon, 1968), který jako první západní sinolog převedla do evropského jazyka. Tento překlad opatřený strukturální analýzou obhájila v roce 1969 jako habilitační práci pod titulem Vějíř s broskvovými květy – Kapitoly ke studiu Mingského dramatu (Acta Universitatis Carolinae, 1993). K jejímu jmenování docentkou došlo však až v roce 1990. V období normalizace jí byl totiž zastaven akademický postup pro údajný nulový společenský dopad její specializace. Roku 1985 následoval vynucený odchod do důchodu. Na Filozofickou fakultu UK se vrátila na částečný úvazek ve školním roce 1992/93. V následujících letech externě vyučovala na FFUK, DAMU a Masarykově univerzitě.

Publikační činnost Dany Kalvodové představuje základní literaturu oboru teatrologie asijských zemí u nás. Jedná se především o publikace: Vítr v piniích – Japonské divadlo, spolu s Miroslavem Novákem (Odeon, 1975), Pod praporem krále nebes – Divadlo v Indii, spolu s Dušanem Zbavitelem (Odeon, 1987), Divadelné kultury východu, kolektiv autorů (Tatran, 1987), Čínské divadlo (Panorama, 1992) a antologii Asijské divadlo na konci milénia (Academia, 2003). Jako odborná redaktorka připravila k vydání překlad Slovníku divadelní antropologie Eugenia Barby a Nicoly Savarese (Nakladatelství Lidové noviny a Divadelní ústav, 2000). Zasloužila se též o vydání překladů mnoha her z této oblasti, jakož i vědeckých studií, např. sémiotických rozborů hereckého umění v Japonsku.

V roce 1970 jí bylo uděleno čestné členství v American Theatre Association – Asian Theatre Program. V Japonsku jí byla 1999 udělena cena Nadace herečky Jasue Jamamoto jako uznání „celoživotního studia a šíření znalostí o asijském divadle“. Byla členkou Sdružení překladatelů, Obce překladatelů, Obce spisovatelů, Asociace evropských sinologů a Teatrologické společnosti.

V osobnosti Dany Kalvodové si připomínáme zapálenou badatelku, lingvistku s citem pro divadelní umění i tanec, sinoložku, která se právem zasloužila o rozvoj české teatrologie. Jistě inspirovala řadu dalších orientalistů k zájmu o divadelní tematiku, a ne jen jednu tanečnici k serióznímu studiu východní kultury. Za všechny upřímně děkuji!

Zdroje:

FERIANČIKOVÁ, Katarína. Nečakaný odchod uprostred plného pracovného nasadenia. Fénix. 2003, roč. 4, č. 3, s. 3-5. ISSN 1214-7311.

KALVODOVÁ Dana (Danuše) – česká sinoložka a teatroložka asijských zemí. In: Kdo byl kdo: čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-59-1. Dostupné z: http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php.

Zemřela doc. PhDr. Dana Kalvodová, CSc. Host.divadlo.cz [online]. 2003. [cit. 26. 8. 2013]. Dostupné z: 

Host.divadlo.cz

LOMOVÁ, Olga. K transkulturní budoucnosti divadla: Olga Lomová, recenze. CCK - ISC [online]. © 2009–2012. [cit. 28. 8. 2013]. Dostupné z: 

CCK - ISC