Vzduchem – O rackovi, který chtěl být jiný

Vzduchem. Foto: František Ortman.

Autor Barbora Truksová

Kniha Jonathan Livingston Racek hned v úvodu popisuje ptačí pokusy o skutečné létání, svobodu těla i ducha. Alegorie života v totalitě a touha po svobodě i individualismu, dost možná i jako paralela k příběhu Ježíše Krista. Je nasnadě, že ji použil právě Matyáš Ramba jako předobraz své nejnovější tanečně-akrobatické premiéry Vzduchem souboru Losers Cirque Company.

Losers, jednomu z nejetablovanějších novocirkusových souborů u nás, není snová atmosféra a minimalistická poetika cizí. Jedna situace a jeden svět nabízejí tolik zajímavých okamžiků… Stejně jako u starších kusů se Losers i v nové produkci podařilo udržet komplexnost a napětí až do závěrečného potlesku. 

Tvůrci přitom nevycházeli z novely Richarda Davida Bacha otrocky. Kniha byla jen odrazovým můstkem a doplnili ji vlastními motivy o navazování vztahů. Na jeviště se možná nepřenesla její hloubka a naléhavost sdělení o věcech překračujících důležitost samotného život, to ale neumenšilo zážitek. Matyáš Ramba se zaměřil spíše na život v hejnu a vztahy mezi jednotlivými aktéry.

V úvodní scéně se objevuje Vojtěch Glaser s papírovou vlaštovkou v rukou, jako by k přicházejícímu „hejnu“ (jedna žena a čtyři muži) nepatřil. Ostatní se na něj koukají jako na cizí element, skáčou kolem něho, vydávají skřeky, tanec plynule přechází v pozemní akrobacii. Hejno Glasera vyzývá k reakci, každý jedinec po svém – jeden silou, druhý provokacemi, třetí až démonickou aurou.

Do té chvíle prázdná scéna Petra Horníčka (v jiných produkcích akrobata) se proměňuje a použité rekvizity se funkčně využívají. Posílání „puků“ z děr v baletizolu je zábavnou herní vsuvkou a podobných drobných motivů sledujeme povícero. Ekvilibristické tyče různých výšek představují bidýlka pro ptáky, les k proplétání i nalezení útočiště. Mezi nimi se rozvíjí hra vztahů mezi Glaserem a Kristýnou Stránskou, která zdařile využívá svých fyzických dispozic. Její silnou stránkou je herecká neokázalost a přirozenost prostá vulgarity, která bývá v novocirkusových vystoupeních někdy přítomna. Později ukáže svůj um i při handstand duetu s Vítězslavem Rambou. Oproti prvnímu, zamilovaně hravému, je tento duet více silový nejen využitou disciplínou, ale i vzájemným vztahem. 

Hejno se o sebe postará a nenechá se narušitelem zničit. Ulovení Michala Heribana do lasa se odstraněním tyčí změní v ulovení samotného lovce. Vězení však opouští, je poučen. Skupina má jinou (tu nejslabší?) oběť. Tomáš Pražák jako oběť šikany ostatních využívá plasticitu těla i dokonalý cit pro nuance v tanečním výstupu, plném až kontorsionistických prvků v okamžicích zkroucení těla do tyčí, které se staly mučicím nástrojem používaným jeho souputníky. Ač ve všech předchozích výstupech působí herecky nejsilněji při přechodech od hravých pozic po agresivní, právě v tomto výstupu strhává pozornost nejen pohybovou akcí, ale i projevenou křehkostí.  

V závěrečné části se další funkční rekvizitou stává veliká síť, která od počátku visí nad scénou jako mračna. Postupným snižováním se mění v past, v níž uvízne zmítající se a síly pomalu ztrácející Michal Heriban. Síť rovněž slouží coby neobvyklá trampolína. Je měkčí než obvykle a neumožňuje tak efektní akrobatické kusy. Ty však nejsou potřeba, neboť její využití a rozdělení scény do dvou světů je pro ucelenost inscenace vhodnější. Svůj prostor zde dostává i Vojtěch Glaser, specialista na tuto disciplínu, který se do tohoto momentu představoval spíše v hereckých polohách.

Produkce Vzduchem je sledem výstupů, které vždy něco sdělují. Není v ní sice tolik vrcholné akrobacie, jako tomu bylo například v loňském Kolapsu, ale je poetickou výpovědí o světě a společnosti, předvedenou s vkusem a grácií.

Psáno z reprízy 30. srpna 2018, festival Letní Letná.  

Vzduchem
Námět a choreografie: Matyáš Ramba
Hudba: Vladimír Mikláš
Scéna: Petr Horníček
Kostýmy: Lucie Červíková
Light design: Michael Bláha
Produkce: United Arts
Režijní supervize: SKUTR
Zvuk: Karel Mařík
Premiéra: 23. 8. 2018