Jiřina Šlezingrová se narodila 12. dubna 1925 jako „rusovlasé děvčátko“ Antonii (rozené Machálkové) a Otakaru Šlezingrovi. Vzhledem k tomu, že otec pocházel z rodiny hostinských, jeho čtyři děti hrály k pobavení hostů na klavír a zpívaly.

S Romanem Vaškem, který slaví v těchto dnech kulatiny, jsme si povídali především o taneční kritice, o vlivu Vladimíra Vašuta, a také o situaci v Institutu umění a mnoha dalších tématech. 

Při našich toulkách po Česku jsme navštívili už tři významné organizace, které podporují rozvoj profesionálního tanečního umění mimo hlavní město.

Tvůrčí kolektiv spisovatelky Petry Hůlové, hudebníka Petra Vrby a vizuálního umělce Pavla Havrdy si pro svůj projekt Hodina ADHD přizval choreografku a tanečnici Janu Látalovou.

Druhá polovina 11. ročníku multižánrového Bazaar Festivalu, s podtitulem Čí tělo je mé tělo?, poukázala na různé podoby potěšení i utrpení lidské fyzičnosti – se zvláštním přihlédnutím k něžnému pohlaví.

Letošní 11. ročník mezinárodní přehlídky progresivních scénických prací na pomezí tance a divadla nese podtitul Čí tělo je moje tělo?. První dny nabídly pestrou škálu představení, v nichž se lidské tělo stává komoditou, nástrojem přežití, nositelem vzpomínek a symbolů, ale i úhlavním nepřítelem mysli.

Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo na podzim roku 2024 při příležitosti Roku české hudby Špalíček B. Martinů (1890–1959), jehož libreto skladatel napsal na základě sbírky Prostonárodních českých písní a říkadel K. J. Erbena, pohádek a českých říkadel od B. Němcové.