Má Cena Thálie smysl?

Cena Thálie. Foto: Archiv.

Nataša Novotná (tanečnice, choreografka, pedagožka, spoluzakladatelka souboru 420PEOPLE, laureátka Ceny Thálie 2008)

„Schopnost ocenit nebo poukázat na skvělou práci považuji obecně za blahodárný projev prostředí. V tomto případě toho divadelního, jehož je taneční scéna součástí. Konkrétní význam bych hledala nejvíce v rovině společenské a mediální. Publikum se dozví více o interpretech a inscenacích z celé republiky, hvězdy na chvíli zazáří, vše osvítí, a kdo se dívá, uvidí.“ 

Mário Radačovský (umělecký šéf Baletu Národního divadla Brno)

„Myslím si, že obecně cena pro taneční umění má smysl, ALE… Pokud komise a její složení budou vystupovat jako doposud, nevidím v udělování jakékoli ceny smysl. Je dehonestující, že tanec nemá vlastní kategorii a je vždy spojený s jinou disciplínou. Vypovídá to o postavení tance v České republice. Ale stejně je tomu i na Slovensku, kde, pokud se nepletu, žádná cena pro tanec také neexistuje. Když nějaká možnost ocenit taneční umění je, vždy jej přebije činohra, opera atd. Pokud chceme, aby tato cena měla význam, hodnotu a stala se jakýmsi českým divadelním Oscarem, musela by se od základu změnit. Jinak je podle mého názoru její hodnota téměř nulová, a to i z pohledu marketingu umění v naší společnosti.“

Veronika Štefanová (kulturní redaktorka Českého rozhlasu)

„Ocenění jakéhokoli druhu za umělecký výkon mají smysl v každém případě. Důvodem, proč by se ceny měly i nadále interpretům udělovat, je především to, že pomáhají v šíření osvěty a povědomí o daném uměleckém oboru mezi diváky. Tudíž tak pomáhají oboru i jako celku. A zvláště tanec, ale v neposlední řadě také nonverbální divadlo a nový cirkus, si větší pozornost veřejnosti zaslouží.“

Yvona Kreuzmannová (ředitelka festivalu TANEC PRAHA)

„Česká taneční scéna je nesmírně diverzifikovaná a Cena Thálie, jakkoli se snažila změnit slovník, stále sleduje prioritně soubory repertoárových divadel, respektive tvorbu podstatně více zaměřenou na balet a neoklasiku, čemuž odpovídají i nominace. Současný tanec a pohybové divadlo mají svou platformu, jejíž dopady jsou výrazně více mezinárodní. Cena Thálie by určitě mohla napomoci většímu zviditelnění nových trendů v našem oboru, ale musela by se mu více věnovat v celé jeho šíři.“

Ondřej Vinklát (první sólista baletu Národního divadla Praha, laureát Ceny Thálie 2014 za Romea a 2017 za roli Vyvoleného v baletu Timeless)

"Má. Cena Thálie je "bohužel" jedinou příležitostí, jak veřejně ocenit profesionální tanečníky. A Proto si vážím iniciativy lidí, kteří za tímto počinem stojí a dokázali toto ocenění udržet při životě i přes nepříznivé zvěsti o jeho úplném zrušení z důvodu nedostatku financí. Je s podivem, jaké množství talentovaných tanečníků, působí v České republice při tak nedostatečném finančním podhoubí. Přál bych si, aby se jim dostalo větší podpory. Aby se nemuseli obávat toho, co budou dělat až jejich "velmi krátká" profesionální kariéra skončí. Zabezpečit přirozený přechod na druhou kariéru. Cena Thálie je jednou z připomínek, že tu taneční umění stále je, a že má ve společnosti plnohodnotné místo."

Miřenka Čechová (choreografka, interpretka, představitelka tanečního a fyzického divadla, nominovaná na Cenu Thálie 2018)

„V momentě, kdy jste nominovaní, tak význam určitě má.“ (smích)

Zuzana Sýkorová (tanečnice a pedagožka v Konzervatoři Duncan centre)

„Jsem nesoutěžní typ a jakékoliv ceny a ocenění tohoto druhu jdou mimo mě. Z rozhovorů s přáteli ale vím, že cena může mít dvojí dopad: lidé z oboru si myslí, že jste díky ceně tak žádaní, že se na vás s nabídkou do dalšího projektu neobrátí a zpětně se dozvíte důvod nebo se nabídky začnou hrnout i z jiných oborů a komerční sféry.

Lucie Dercsényiová (taneční kritička)

„Udílení Cen Thálie je jedna z nemnoha možností, kdy se tanec, pohybové a nonverbální divadlo dostávají více na oči široké veřejnosti – i když se jejich nominantům dostává podstatně menší publicity v médiích než jejich kolegům z činohry, opery, muzikálu... Ale bohudíky za ní. Pro nominované pak Thálie může být satisfakcí a pro další tanečníky, performery, zkrátka umělce vyjadřující skrze fysis, motivací. Zdá se mi však, že ti, kdož účinkují v prvním obsazení, mají větší šanci na získání nominace než ti, kdo jsou v řadě až druzí, třetí... A to je asi nevýhoda a škoda, protože mnohdy jde rovněž o vynikající výkony.“

Andrea Opavská (tanečnice, pedagožka, nominovaná na Cenu Thálie 2015)

„Je to krásný pocit, který vás prostoupí, když vám sdělí nominaci. Brzy vyprchá a zůstává jen vzpomínka, která se už jen zřídkakdy vynoří. Žádné jiné výhody či nevýhody v tom nespatřuji.“