S Natašou Novotnou o Rain Dogs, gaga a práci nejen v Ostravě: „Kvalita tanečníků je na prvním místě.“

Paní či slečno Vildungová,
... po dlouhé době!
Můj právník vám vzkazuje, že paragraf na pomluvu, aj., stále existují. Prosím vás, buďte opatrná.
S Bohem. nn

Dobrý den pane Slavický,

hluboce si vás vážím, již dlouhodobě. Mnohé jsem o vás slyšela, z úst vašich skvělých studentů, se kterými jsem se potkávala a nadále setkávám doma i v zahraničí.
Také proto bych mohla říct, že mě mrzí, vkládáte-li mi do úst něco, co jsem neřekla, tedy "špatné české taneční školství".
V mé větě, z rozhovoru s Ivanou Kloubkovou, jasné zazní,
že ""domácí tanečníci potřebují více zabrat" ". A stojím si za tím.

Kontinuálně se teď již cca 8 let věnuji, jako pedagog a repetitor, tanečníkům baletu NDM, předtím jsem vedla 8 let tanečníky 420People, věřím že to v reálném výsledku potvrzuje mou odbornost a rozlišovací schopnost? Rozdíl mezi školou a souborem se opravdu snažím mapovat, též dlouhodobě v ČR i zahraničí, ... všude podobné situace, problémy a i příležitosti.
Velmi ráda se s vámi, jako vždy, setkám.
Jsem ráda, že máte zájem o můj úhel pohledu!
Snažím se jej komunikovat dlouhodobě, stejným směrem :)
(To mnoha lidem nevyhovuje. Např. takové Janě Vildungové. Je to osoba kterou osobně vůbec neznám, jen z jejího zastrašování a pomlouvání mé osoby. Ach jo.)

Zůstávám v kontaktu dále přes osobní mail, jako doposud.
Přeji krásné jaro.
nn

Milá Natašo!
Se zájmem jsem si přečetl Váš rozhovor připravený Ivanou Kloubkovou a uveřejněný na TA v únoru. Četl jsem ho až nedávno a tak i má reakce je trochu opožděná. Vážím si Vaší práce a vysoké profesionality, těší mě, že se nám podařilo již několikrát realizovat ve škole Vámi vedené semináře pořádané Kyliánovou nadací, věnované jeho choreografiím a stylu gaga, jehož jste certifikovaný školitel. Bohužel letos to nevyšlo, nemohli jsme najít termín, ve kterém byste mohla seminář vést a to z důvodu inscenace Rain Dogs, kterou jste připravovala jako asistentka v NDMS a následné inscenaci Ohada Naharina Hora, kterou uvedlo v minulých dnech také NDMS. Dozvěděl jsem se celou řadu zajímavých informací jak o Rain Dogs, tak o přípravě choreografie O. Naharina, v němž je gaga systém využíván. Musím napsat, že mě velmi překvapil Váš výrok o českém tanečním školství. Vždyť Vy sama jste jeho „produktem“/!/, podobně jako další absolventi Janáčkovy konzervatoře v Ostravě- např. Richard Kročil, Markéta Pospíšilová, Jonáš Dolník a mnoho dalších. „Produktem“ toho špatného českého školství je také Váš dlouholetý kolega, spolupracovník a taneční partner Václav Kuneš /toho jsem dokonce 4 roky učil/, a mohl bych jmenovat mnoho dalších- jen namátkou- od nejstarších -Pavel Šmok, Jíří Kylián, Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík, z dam se výrazně v současnosti uplatňují Alena Pešková, Sylva Šafková-Nečasová, Hana Litterová, Markéta Habalová, Lenka Vágnerová, české taneční školství nezničilo ani úspěšnou a během studia tolik trpící Miřenku Čechovou, z mužů pak mohu jmenovat již výše zmiňovaného Václava Kuneše, Štěpána Pechara, Tomáše Rychetského, Viktora Konvalinku, Ondřeje Vinkláta, Marka Svobodníka, Davida Stránského, Jarka Cemerka a další /určitě jsem na někoho zapomněl, a už se omlouvám/, kteří v současnosti posouvají vývoj českého tanečního umění. Všechno jsou to „produkty“ českého tanečního školství a to neuvádím plejádu skvělých interpretů, baletních mistrů a pedagogů působících na domácích i zahraničních scénách, nebo v manažerských pozicích jako šéfové baletních souborů. Všichni výše jmenovaní a mnoho dalších vděčí za své uplatnění českému tanečnímu školství. To, že dovedli dále rozvíjet čemu se ve škole naučili, jim slouží ke cti a je jen dalším důkazem o správném vedení. Proč je takovou módou se neustále „navážet“ do českého tanečního školství, znevažovat práci odborníků, majících za sebou výraznou i významnou uměleckou činnost, kteří se věnují s plnou odpovědností výchově tanečních umělců. Proč neustále „kálíme“ do vlastního hnízda a nevidíme si do „úst“? Fakta, výsledky, hovoří o něčem jiném. Velmi to škodí celému oboru, protože jsou lidé, kteří to z různých důvodu rádi slyší /oni by to pochopitelně dělali lépe/, jiné to může / a to je horší/ odradit se oboru věnovat. Nevím, Natašo, jestli jste někdy skutečně učila, myslím tím dlouhodobě pedagogicky vedla a vychovávala skupinu studentů. Je velký rozdíl pracovat s profesionálními tanečníky, nebo provést týdenní seminář ve škole /byť na vysoké úrovni/ a nebo vést žáky po dobu 8 letého studia k potřebným výsledkům. Již mnohokrát jsem napsal, že škola nemůže naučit všemu, musí dát především potřebný řemeslný základ a pokusit se rozkrýt a podpořit umělecké schopnosti žáka. Škola je systém. Nejdříve musíme naučit základy a postupně implementovat další pohybové formy a techniky, o což se také snažíme- viz Vaše semináře, působení dalších hostujících pedagogů /jen v tomto školním roce- Paul Julius, Andrea Opavská, Patrik Čermák, Vladislav Benito Šoltýs, Filip Staněk, Antonella Mandanici, Cyril Atanassoff/ To, že jsou studenti vedeni k celoživotnímu vzdělávání potvrzují výše uvedení absolventi českých tanečních konzervatoří a pochopitelně stovky dalších. Ano, ne vždy se to povede! Výběr z domácích zájemců je omezený / a takové veřejné prohlášení ho jistě nezvýší/, zájem cizinců je velký, ale studovat v ČJ? A ještě bez stipendijní podpory? Ale i tací „blázni“ se najdou! Je pravda, že je stále více ambiciózních studentů a ještě ambicioznějších rodičů, ale stále méně těch, kteří jsou ochotni /schopni?/ věnovat studiu potřebné úsilí, bez kterého to nejde. Pedagog sám nic nezmůže a pokud žák dostatečně nespolupracuje, výsledek nebude na potřebné úrovni. Ale to je myslím problém všech škol, i těch u nás tak obdivovaných. Všude je „chleba o dvou kůrkách“, „nikde nelétají pečení holubi do huby“! Myslím, že obdobné problémy mají v Londýně, Paříži, Hamburku, Berlíně aj. Určitě tam nejsou jen úžasní studenti, jen je to méně vidět. To, že se o českém tanečním školství pejorativně vyjadřují lidé, kteří ani nevědí, kde ty školy stojí, nikdy tam nebyli a výuku neznají a jen, možná z nenaplněných vlastních ambicí, se hanlivě vyjadřují, mě neudivuje. Ale že to napíše člověk, který díky tomu „špatnému“ školství dosáhl toho, čeho dosáhl, mě překvapuje a mrzí. Jak jsem si přečetl v medailonku, po absolutoriu v roce 1997 jste byla přijata na NDT 2 k Jiřímu Kyliánovi. Z toho usuzuji, že jste se ve škole asi něčemu naučila, když to stačilo k přijetí do takového souboru /podobně jako Václav Kuneš v roce 1993/ Nevím, co myslíte nereflektováním vývoje oboru, praktickými změnami a novými směry, jak to v rozhovoru uvádíte. Máme přestat vyučovat contemporary, Limona, Graham, release a další základy současných technik? Rád si s Vámi o tom promluvím. Opět Vaše poznámka neodpovídá skutečnosti. Otevřel jsem si archiv ND a našel inscenaci „decadance“ Ohada Naharina z roku 2015, jejíž uvedení bylo v té době obdobnou „bombou“ jako současná inscenace Hora v NDMS. Z obsazení vyplývá, že na premiéře 4.6.2015 bylo ze 7 sólistů 6 českých absolventů TK a ve sboru /24/ pak dalších 10 českých tanečníků. Obdobné situace zažívám i při dalších představeních na různých scénách v ČR. V Ostravě tomu tak není, protože tam je angažována pouze jedna česká tanečnice- Anička Knollová, velmi šikovná /moc rád vzpomínám na dobu, když byla ve škole a jezdili jsme po Evropě a ona s Jakubem Raškem vystupovali na různých koncertech/. Jen bych chtěl podotknout, že v době, kdy Anička na TKHMP absolvovala, bylo v jejím ročníku několik šikovných děvčat, které však neodešly, možná bohužel, do Ostravy. Nevím, jaké představy mají šéfové a baletní mistři v profesionálních souborech. Že přijdou dokonale připraveni absolventi, kteří okamžitě zvládnou různé taneční techniky od klasiky až po styly jednotlivých choreografů /Kylián, Neumeier, Naharin, Clug, Inger, Bigonzetti aj/? Zapomíná se, že jsme všichni nějak začínali a že právě v souborech by mělo docházet k práci a formování mladých tanečníků. Pracovat s nimi na konkrétních úkolech a rozvíjet jejich umělecké a interpretační možnosti. Tak tomu bývalo!! Chápu, že při ročních smlouvách a při několikanásobné vyšší nabídce před poptávkou se styl takové práce vytrácí. Přeji Vám, milá Natašo, mnoho dalších uměleckých a tvůrčích úspěchů, doufám, že se nám podaří v příštím školním roce najít termín na seminář s Vámi. Chci jen ještě podotknout, že nepíši toto sdělení jako obhajobu. Není třeba nic obhajovat, skutečnosti hovoří samy za sebe. Moje nabídka na osobní setkání platí. S přátelským pozdravem Jaroslav Slavický

S paní či slečnou Novotnou mám dlouhodobý problém!