S Itzikem Galilim o síle a zranitelnosti tanečníků

Itzik Galili. Foto Gadi Dagon.

Co se skrývá pod zkratkou názvu vaší choreografie SUB?
SUB je tón, který je někde „tam dole“. V tomto případě přivádím mužský tanec na samotnou hranici fyzikálních možností. Divák se při sledování choreografie nehýbe. Nicméně skrze pozorování těla, mysli i duše se na takovou cestu vydá. To se ale objeví až na konci díla.

Právě ono posouvání hranic fyzických (a fyzikálních) možností dělá ze SUB zvláště náročné dílo… Bylo v určitých okamžicích pro tanečníky neúnosné takovou zátěž zvládnout?
Jistě, nastávají takové chvíle. Týká se to převážně vytrvalosti a výdrže – každý tanečník má jinou úroveň vytrvalosti. Ne v každém souboru můžeme dosáhnout stejného výsledku. Co se týče tanečníků v Ostravě, musím říct, že si vedou velmi dobře.

Když jste dával tanečníkům korekce, byly pro ně některé obzvláště náročné na vstřebání a pochopení? Mohl byste být konkrétní?
Jistě, v každém souboru, ve kterém pracuji, se to stává. Ale je těžké přesně jmenovat – asi nemohu dát žádný konkrétní příklad. Tanečníkům také nedávám příklad, jak přesně zvednout ruku nebo jak udělat nějaký krok. Vše je o celkovém vstřebání pohybu. 

Skupina sedmi tanečníků pracovala na choreografii SUB jistě intenzivně. Zdá se vám, že jsou nyní tanečníci více propojeni než na začátku?
Ano, je to, jako když si na tělo připnete senzory a skáčete do rytmu svého srdce – nejdříve se rychle unavíte, ale pak se zlepšujete a dokážete ten rytmus následovat. Tak je to i s tanečníky – čím více tuto choreografii tančí, tím jsou lepší, sehranější, jejich tanec je organický. Nakonec i technické zázemí divadla se muselo přizpůsobit nárokům choreografie, když původní light design se musel do značné míry změnit.

SUB ukazuje mužskou sílu a energii. Ukazuje také jejich slabosti?
Ukazuje, ale je to velmi subjektivní. Ta slabost se projevuje skrze vnímání každého diváka, protože každý nachází něco trochu jiného. Slabosti se projevují i skrze sílu, ale opravdu záleží na úhlu pohledu.

Itzik Galili (*1961) se narodil v Izraeli, tančil v tanečních souborech Bat-Dor, Batsheva II a Batsheva Dance Company, kde se začal věnovat choreografii. Robert Cohan, umělecký poradce Batsheva Dance Company a umělecký ředitel London Contemporary Dance Company, ho podnítil k účasti v mezinárodním Gulbenkianově kurzu pro profesionální skladatele a choreografy ve Velké Británii. V roce 1990 jeho choreografie Old Cartoon získala cenu za originalitu v soutěži choreografů Gvanim. O rok později se přestěhoval do Nizozemska a v Amsterdamu vytvořil soubor založený na vlastních projektech. Jeho kontroverzní dílo The Butterfly Effect (Motýlí efekt) získalo Cenu publika v mezinárodní soutěži pro choreografy v Groningenu a stalo se jeho průlomovým opusem, kterým si získal světové uznání. V roce 1997 ho tamní ministerstvo kultury jmenovalo uměleckým ředitelem nově založené společnosti v Groningenu: NND/Galili Dance, která pod více než jedenáctiletým Galiliho vedením proslavila nejen jeho, ale zároveň město a celou oblast Groningenu, Drenthe a Fríska zanesla na taneční mapu. V letech 1998 a 2001 řídil Groningenskou mezinárodní soutěž pro choreografy. Roku 2009 se Galili vrátil do Amsterdamu jako spoluzakladatel a umělecký ředitel souboru moderního tance Dansgroep Amsterdam, reprezentujícího nizozemskou metropoli. Od roku 2011 Galili působí jako hostující choreograf na mezinárodní taneční scéně.  Pracoval s mnoha soubory po celém světě: Stuttgart Ballet, Ballets de Monte Carlo, Bayerisches Staatsoper Munich, Gulbenkian Ballet, Scapino Ballet, NDT 2, Batsheva Dance Company, Les Grands Ballets Canadiens, Finnish National Ballet, Royal Winnipeg Ballet, Norrdans, National Dance Company Wales, Koresh Dance Company, Cisne Negro, Ballett Kiel, Ballet British Columbia, Aspen, Santa Fe Ballet, Het Nationale Ballet, Holland Dance Festival, Danza Contemporánea de Cuba, Staatsballett Berlin, English National Ballet, Danish Dance Theatre, Ballet de l’Opéra National de Bordeaux, West Australian Ballet, Ballet Zurich, Basel Ballet, Metropolitan Opera.