Michal Štípa: „Lákalo by mě vytvořit Labutí jezero v novém světle.“
Michal Štípa patří ke špičce českého baletu již řadu let. Účinkuje také v muzikálech, je žádaným hostem na galapředstaveních u nás i v zahraničí, ve volných chvílích vyučuje klasický balet. Nyní se poprvé zhostil role choreografa při novém nastudování baletu Don Quijote v Ostravě, jehož přípravy právě vrcholí.První sólista při našem setkání prozradil nejen zajímavosti o chystaném představení, ale také o svých plánech do budoucna. Dosud jsme vás znali především jako prvního sólistu Baletu Národního divadla v Praze. Jak se vám naskytla příležitost vytvořit choreografii hned tak velkého dějového baletu?
Minulou sezónu mě oslovila Lenka Dřímalová, umělecká šéfka baletu Národního divadla moravskoslezského s myšlenkou vytvořit pro její soubor nějaký klasický balet, jako je například Bajadéra nebo Don Quijote. Rozhodli jsme se pro Dona Quijota, protože počtem tanečníků je pro tento soubor vhodnější. Využiji úplně celý ansámbl, dokonce jsem zapojil činoherce, kteří ztvárňují otce Kitri a nápadníka Camache. Naopak role Sancho Panzy je výrazně taneční a obsahuje i náročnou variaci. Uvažoval jste již dříve o tom, že se začnete věnovat choreografii?
Ne. Domníval jsem se, že bude lepší, když se budu věnovat pedagogické činnosti. Když ale přišla nabídka z Ostravy, řekl jsem si, proč to nezkusit. Jsem rád, že tvořím balet právě pro Národní divadlo moravskoslezské, tento soubor velice dobře znám, protože zde řadu let hostuji. Měl jsem velké štěstí, že mi šéf Baletu Národního divadla v Praze Filip Barankiewicz vyšel vstříc, a proto bych mu chtěl moc poděkovat.
Jak jste si vybíral svůj inscenační tým?Měl jsem naprosto volnou ruku a zároveň jsem šel cestou nejmenšího odporu. Vybral jsem si výtvarníka, light designéra a scénografa. Kostýmy navrhl Roman Šolc, který naplnil mou představu o civilnějším oděvu. Váhal jsem, koho oslovit pro scénografii. Hledal jsem někoho, kdo by měl zkušenost s inscenacemi v divadle, ale nebyl úplně zaběhlý v klasice, aby bylo mé pojetí Dona Quijota nevšední a zajímavé. S Alešem Valáškem spolupráce klapla a scéna je nádherná. Klobouk dolů před týmem výtvarných umělců z NDM, jak náš návrh zrealizovali.
Martin Špetlík vytvořil nasvícení a projekce. Je to jeho první zkušenost s klasickým baletem, ale divák se nemusí bát, že by bylo celkové pojetí příliš moderní, není to nic násilného. Jak probíhají přípravy baletu?
Jsme v závěrečné fázi, zkouší se na jevišti a začínají zkoušky s orchestrem. Ze začátku jsem měl z hraní orchestru obavy, neboť hudba je v baletu velmi důležitá. První dirigent Adam Sedlický a druhý dirigent Jiří Habart celý orchestr řídí velice dobře. Která z verzí Dona Quijota se vám líbila nejvíc?
Znám řadu světových i domácích verzí Dona Quijota, na každé se mi něco líbilo, ale i něco vadilo. Jaké bude vaše nastudování Dona Quijota?
Po taneční stránce vycházím z čisté klasiky, Maria Petipy a Alexandra Gorského. Příběh je zaměřen na vztah Kitri a Basila. Důležitý je symbol lilie, čistoty, lásky a nevinnosti, ten představuje Kitri. Mercedes naopak symbolizuje růži a vášeň.
Naopak v hudbě je několik úprav. Některé scény jsem upravil tak, aby představení mělo větší spád, ale zároveň příběh zůstal čitelný.
Bude to představení pro celou rodinu?Představení je rozmanité, každý si tam přijde na své. Scéna v zahradě je snová, působí romanticky, pohádkově. Pobaví se ale i děti, neboť dílo obsahuje plno komických prvků. Bude to vaše choreografická premiéra, z čeho máte největší obavy?
Mám strach, aby všechno klaplo, tak jak má. Aby technický personál stihl veškeré přestavby, aby orchestr hrál výborně a tanečníkům se dobře tančilo. A přeji si především, aby se představení líbilo divákům. Pokud všechno dopadne dobře, jaký titul by vás lákalo inscenovat?
Lákalo by mě vytvořit Labutí jezero v novém světle. Představoval bych si hodně svěží choreografii, takovou současnou klasiku. Ale nejsem choreograf, který by předělal klasický balet do moderního tance. Jen málokdo dokáže přetvořit klasiku do moderní formy, tak aby to bylo zajímavé, jako například Mats Ek. Třeba jeho inscenace Giselle je úžasná. Michal Štípa je český tanečník a choreograf, první sólista Baletu Národního divadla v Praze. V letech 1990–1998 studoval Taneční konzervatoř v Brně. Roku 1998 nastoupil do Národního divadla v Brně, kde byl v roce 2000 jmenován sólistou. Od sezóny 2004/2005 je sólistou Baletu Národního divadla v Praze. Exceluje hlavně v klasickém repertoáru: Princ (Labutí jezero), Albert (Giselle), Romeo (Romeo a Julie), Princ (Louskáček) a další. Vystupuje také v moderních baletech. V roce 2008 mu byla udělena Cena Thálie 2007 za představení Sólo pro tři. Ušlechtilý zjev, ideální linie a graciézní port de bras řadí Štípu do kategorie danseur noble. Tyto fyzické předpoklady společně se spolehlivou technikou a přirozeným hereckým projevem dominují jeho Solorovi v baletu La Bayadère.
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu