IHOPEIWILL přináší naději v atmosféře obav z budoucnosti

IHOPEIWILL. Foto Šimon Lupták.

IHOPEIWILL pohlíží na téma naší společné budoucnosti ve světle napjatých politických událostí a klimatické krize prizmatem osobního rodinného prostoru a vztahů. Ale navzdory celosvětově převládajícím pocitům strachu a nejistoty naštěstí nepřichází s chmurnými vizemi, ale především s nadějí.

V rámci inscenace zazní útržky z rozhovorů s lidmi z České republiky a ze Slovenska napříč generacemi a sociálními vrstvami – homosexuálové, bezdomovci, vysoce postavení manažeři… Pestrost prezentovaných názorů a vnímání světa jako takového dává inscenaci další rozměr. A stejně tak fyzická performance, zvukový design a vizuální instalace. Vše funguje nezávisle vedle sebe, ale zároveň v synergii.

„Pokud je dílo IHOPEIWILL něčím výjimečné, tak z mého pohledu jednak tím, že v současné geopolitické situaci přizývá diváka k aktivní reflexi nejednoduché otázky o NADĚJI pro budoucí generace. Také je zajímavé formátem. Nejde o konvenčně nastudované představení s klasickou divadelní nebo taneční dramaturgií. Divák se může ponořit do vlastní reflexe a zpytování sebe sama hned po vstupu do divadla. Poslechnout si úryvky z dvanácti rozhovorů na témata minulosti, přítomnosti, hodnot, a nakonec si snad doplnit vlastní rovnici I Hope I Will... Z foyer divadla se pak přesune do hlavního prostoru, kde se může nořit hlouběji během živé performance, která je jakýmsi tělesným rituálem naděje. Takové, která by prorazila pocit strachu a velké nejistoty z aktuálního stavu světa. Je to druh procesuální improvizace, metafora aktivního budování něčeho, na co je možné se spolehnout, co je sice křehké, ale zároveň pevné a o co se můžeme společně opřít,“ upřesňuje spoluautor inscenace Jaro Viňarský, renomovaný choreograf a performer, držitel mnoha ocenění, včetně CENY SAZKY za „objev v tanci“, Ceny diváka na České taneční platformě a prestižní ceny THE BESSIES NEW YORK DANCE AND PERFORMING ARTS AWARD v kategorii „outstanding performer“.

IHOPEIWILL přivede na jeviště divadla PONEC jedinou interpretku – Soňu Ferienčíkovou. Tanečnice, choreografka a zakladatelka produkční společnosti BOD.Y spolupracovala s mnohými domácími i zahraničními umělci a vystupovala po celé Evropě, v Izraeli, Mexiku a Číně. Jaké je její přání před premiérou? „Doufám, že se budeme opravdu poslouchat. Doufám, že se budeme respektovat. Doufám, že budeme hovořit konstruktivně a s úctou. Doufám, že se budeme o sebe zajímat. Doufám, že se budeme setkávat, dívat se vzájemně do očí a držet se za ruce společně a napříč generacemi."

Scénografii dominují bledě růžová lana z lykry, propletená v důmyslnou síť. Na vizuálním obsahu se podílela vizuální umělkyně Mária Júdová Tichá, která se zaměřuje na střet performativního a digitálního umění a jejíž díla byla s úspěchem prezentována po celém světě.

Zdroj: 2media.cz