MIME FEST 2017 – Z pohledu nadšence

Radim Vizváry před poličským publikem. Foto: Radim Hromádko

Autor Alexej Byček

Proč Polička?

Festival se každopádně už tradičně zaměřuje na prezentaci nejzajímavějších událostí ze světa pantomimy, ale nejen v její zprofanované klasické formě, ale taky v přesahových žánrech jako je klaunérie, nový cirkus a současný tanec. Skvělou atmosféru dotváří nejen studenti pantomimy, kteří se do Poličky sjíždějí z celého světa, ale také tradiční poličští fandové pantomimy milující jak MIME FEST, tak svého rodáka, o kterém už se začínají učit v místních školách – Radima Vizváryho. Proto se ostatně tady festival také koná, neboť Vizváry nedá na své rodiště dopustit. S MIME FESTem mu zde pomáhá i jeho rodina, přičemž maminka Margita Kučerová s asistenty vaří každý den na 200 porcí vynikajícího jídla!

Panuje tu tak ojedinělá atmosféra, kterou zkrátka ve velkoměstě nejde vytvořit, protože v Praze divák na festivaly nemá čas – zhlédne některé z představení a pak se obratem vrací do svého rutinního života. Menší město, jakým je Polička, naproti tomu umožňuje nerušeně žít jen světem pohybového divadla, které na vás navíc skrze plakáty kouká na každém rohu. Jsou tu workshopy, představení pro děti, výstavy a samozřejmě večerní vystoupení a účastníci tak ani nemají čas žít ničím jiným.

Žít pantomimou

Pantomimu ale vnímá každý trochu jinak. A cílem festivalu rozhodně není toto umění „konzervovat“ a ukazovat stále dokola bílé rukavičky a nabílené tváře. Naopak to, co považuji za nejhodnotnější na celé akci, bych označil slovem inspirace. Možnost se během jednoho odpoledne bavit s asistenty Marcela Marceaua, pak si dát kafe s přímými následovníky Étienna Decrouxe a večer prohodit pár slov s Umbilical Brothers, kteří zrovna přiletěli z třináctihodinového natáčení v Itálii – to je něco, o čem se třeba začínajícímu adeptovi katedry pantomimy může jen zdát. Přitom tam všechny tyto osobnosti a taky řada studentů skutečně jsou. A proto myslím, že festival v pravém slova smyslu dělá nejen přehlídka inscenací, ale možnost komunikovat, inspirovat a nechat se inspirovat.

Malý zázrak

Co se týče programu, musím říct, že každý festival má své „ups and downs“. Sebelepší představení se může nepovést a některé show zas publikum nemusí přijmout. Nabyl jsem však dojmu, že se letos v Poličce stal malý zázrak a všechna představení se zdařila. Ne, že by byl důvod se obávat, když hrály téměř samé hvězdy. Wolfram von Bodecker a Alexander Neander coby asistenti Marcela Marceau měli hned dvě vystoupení, pokračovatelka tradice mime corporel Finka Reetta Honkakoski zas předvedla dokonalou ukázku tohoto umění a zmínění Umbilical Brothers pro velký úspěch dokonce přetáhli stanovený čas o 40 minut!

Byly zde však i novinky jako Mime Open Stage, kde se ukázali studenti pantomimy a spřízněných žánrů z Finska, Německa, Ruska, Slovenska a Česka, což povzbudilo začínající umělce, protože jejich díla a etudy se najednou ocitly ve středu zájmu.

MIME FEST každopádně považuji za skvělý počin. Všechna jeho pozitiva jsem už dostatečně zmínil, a přestože (anebo právě protože) jej znám od úplného začátku, jsem jeho srdcový fanda. Nebylo by to ale možné bez kvalitních představení a unikátní atmosféry, o něž se zasloužili dva velcí mimové: Radim Vizváry a jeho učitel a člověk, který inspiroval vznik MIME FESTU, Boris Hybner.

Psáno z festivalového dění 11.–16. září 2017, MIME FEST 2017 Polička.