Do Ponce se vrátil tanec
Na jevišti ještě před začátkem představení stojí jakési dřevěné rámy, na nichž se minimalistickým pohybem pohybuje čísi hlava s blonďatými vlasy ze strany na stranu. Po usednutí všech diváků se hlava nepozorovaně zamění za nohy téže osoby. Světlo umožňuje divákům vidět právě jen onu část těla. Za chvíli osoba chodící tři metry vysoko po dřevěných rekvizitách přepadává a je zachycena kudrnatým mužem (Sharon Fridman). V tento okamžik se choreografie rozvíří do neuvěřitelně náročného tempa a téměř po celou dobu v něm setrvá. Hlavními aktéry jsou tedy dva muži, kteří k sobě mají velmi blízký vztah, který je založen na bezmezné důvěře. Blonďatý muž (Arthur Bernard Bazin) je buď velmi unavený, nebo velmi opilý. Jeho pohyby jsou vláčné, osa těla nikdy není vzpřímená, avšak kreace, které tento drobný muž předvádí, jsou hodné obdivu. Za zády má vždy svého přítele, který ho neustále zachraňuje od pádu. Mezitím se na jevišti v různých momentech pohybují dřevěné konstrukce, které tu vytváří otevřený prostor pro setkání, tam zase uzavřený pokoj s okenním výklenkem. Zpočátku vypadá, že se rekvizity pohybují samy, posléze se do hry dostává třetí muž (dramaturg této choreografie Antonio Ramírez-Stabivo), který je vlastně hybatelem děje. Přeměňuje prostor, tak aby oba tanečníci mohli rozvíjet svoje vztahy a budovat svůj dialog až do okamžiku, než dojde k vtipné rozepři, všichni tři muži mají tendenci se zachránit právě únikem do prostoru symbolizující klid a pohodu domova, kde se může chodit v trenýrkách. Nakonec však se každý chopí jednoho „rohu“ a všichni tři společně s dřevěnými zdmi, které se mohou pohybovat díky kolečkům přidělaným zespodu, roztáčejí prostor do ohnivého kolotoče, který je všechny přehoupne do jiného časoprostoru a role obou tanečníků se lusknutím prstu promění. Blondýn je najednou tou jistotou. Příběh se vlastně začíná opakovat.
Až v závěru se muži od sebe odpoutají, blondýn si libuje ve výšinách a prochází se po pohybujících dřevěných rámech, jeho přítel si prožíval svůj příběh v prostoru pod ním. Antonio zde má nejtěžší roli. Snaží se zachraňovat a pomáhat oběma mužům zároveň. Jeho rozpolcenost ho nakonec plně vyčerpá a zahubí.
Světla, rytmus, třetí osoba, která se zpočátku tváří, že je tam omylem, dřevěné konstrukce, které přesně připravují potřebnou atmosféru a výkony tanečníků jsou velmi vkusně propojeny. Vzniká obraz, u kterého můžeme sedět hodiny a pořád v něm nacházíme zalíbení. Je to potěcha pro oči i pro duši. Ve výrazech tanečníků je pravdivost a upřímnost. Pozváním tohoto hosta se do Ponce opět dostal tanec. Tanec, který je hlavním nástrojem sdělování, je zábavný, originální a jde ruku v ruce s námětem a tématem.
Trošku nešťastné bylo uvedení druhé choreografie večera Ferrum, která bohužel část své atraktivity ztratila souhrou špatných náhod. Program slibovat pohled na dvě tanečnice, které pracují s prostorem a precizností pohybu. Jde o souhru dvou ženských těl. Zraněním jedné z interpretek se stalo to, že choreograf Itamar Serussi ji zaměnil za muže. O souhře a expresivitě dvou ženských těl tak nebylo ani zmínky. Choreografie je založená na zajímavých, někdy podivných a nepřirozených pohybových sekvencích, ale celý námět bohužel nepřinesl žádné neobvyklé zážitky. Výkony interpretů byly na velmi vysoké úrovni, avšak „něco“ tomu chybělo. Atraktivitu této choreografii ubral i fakt, že byla uvedena po tak zázračném Al menos dos caras.
Foto Gerardo Sanz a Joep Lennarts
Al menos dos carasUmělecký vedoucí projektu: Sharon Fridman
Choreografie: Sharon Fridman ve spolupráci s Arthurem Bernardem Bazinem
Dramaturgie: Antonio Ramírez-Stabivo
Tančí: Arthur Bernard Bazin, Sharon Fridman a Antonio Ramírez-Stabivo
Scénografie: Oficina 4playArquitectura
Kostýmy: Maite Llop Morera
Light design: Paloma Parra
Grafika: Laura Gil Díez
Video projekce: Miramemira, comunicación e intervención audiovisual Ferrum
Choreografie: Itamar Serussi
Tančí: Genevieve Osborne-Horvath, Connor Schumacher
Hudba: Richard van Kruijsdijk
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace