Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?

Na začátku tohoto týdne jsme vydali tiskovou zprávu o odchodu souborů Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle z divadla PONEC (dostupné zde). Dochází tak k odchodům stálic této scény, které do značné míry utvářely obraz jejího repertoáru. Zástupci zmíněných souborů požádali naši redakci o prostor k vyjádření důvodů, proč se k takovému kroku odhodlali, a také proto, aby objasnili informace, které často putují v kuloárech a mohou nabývat nejasných či nepravdivých kontur.

Divadlo PONEC. Foto: Vojtěch Brtnický.

Divadlo PONEC. Foto: Vojtěch Brtnický.

Kdy jste začali o odchodu z divadla PONEC přemýšlet?
Florent Golfier-Brechmann, Marie Gourdain, Lukáš Karásek, Zuzana Režná (tYhle): Myšlenky o možném ukončení spolupráce s PONCEM se v našem kolektivu začaly intenzivně objevovat po prvním setkání 20. prosince, kde se současná situace v divadle probírala. Zdálo se nám, že mezi vedením TANCE PRAHA a zástupci umělecké obce nedochází k dialogu a že se vedení TANCE PRAHA pouze snaží obhájit svá rozhodnutí i pozici.

Petr Boháč (Spitfire Company): První impuls k odchodu nemůžu zcela jistě určit. Bylo to kontinuální uvažování, které nabývalo postupem času na jistotě. Když jsem se dozvěděl o změnách v Ponci, překvapil mě účelový jazyk připomínající reklamu na prací prášky, který byl absolutně odtržen od reality toho, co oznamuje, tedy od toho, že dochází k odchodu umělecké ředitelky. A když jsem se dozvěděl, že u jednoho odchodu to nezůstane a hroutí se celý tým organizace TANCE PRAHA, rozhodl jsem se být součástí manifestu, který jsme nazvali Za Tanec Praha. V tomto čase jsem zjistil, že se svým rozhořčením nejsem sám. Uvědomil jsem si, že jestli se nic nezmění, tak budu muset rozvázat s TANCEM PRAHA veškerou spolupráci. Definitivní rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy vedení TANCE PRAHA nepřijalo nabídku umělců uskutečnit regulérní a transparentní výzvu na nové vedení divadla PONEC, jež by se mohlo inspirovat u podobných výzev příspěvkových organizací. Vedení si tvrdošíjně stálo za svým, a to že jedinou možností zůstává výzva na dramaturgickou radu, která ale podle mě nemá žádnou rozhodovací pravomoc. Z celé kauzy vyplývá, že majitelkou TANCE PRAHA je jeho zakladatelka a ředitelka Yvona Kreuzmannová a že si de facto může dělat, co uzná za vhodné. A to i za cenu rozbití celého týmu a odchodů většiny vystupujících umělců.

Tereza Ondrová (Temporary Collective): V listopadu 2023. GEO mělo premiéru v pražském divadle PONEC v říjnu 2023 v době existenčních změn ve vedení divadla. Tato změna byla v takovém rozporu s našimi hodnotami, že jsme se po téměř 20 letech rozhodli ukončit spolupráci s PONCEM i TANCEM PRAHA.

Co je důvodem vašeho odchodu? Co bylo rozhodujícím momentem?
Florent Golfier-Brechmann, Marie Gourdain, Lukáš Karásek, Zuzana Režná (tYhle): Rozhodujícím momentem ukončení spolupráce bylo jednání vedení TANCE PRAHA po diskuzním setkání na HAMU. Za umělce jsme přišli s návrhem na vypsání výběrového řízení na pozici uměleckého vedení divadla PONEC. Přes příslib vyjádření ředitelky k tomu návrhu žádná reakce na něj nepřišla, a namísto toho týden poté vyhlásili výběrové řízení na posledního člena dramaturgické rady. Současné vedení TANCE PRAHA nám tak ukázalo, že se na požadavky umělecké obce ohlížet nebude a že se chystá jednat tak, jak samo uzná za vhodné. Pro nás to byl varovný signál, že hodnoty, které jsme s Poncem spojovali, jako například dialog s tvůrci, aktivní sebereflexe či transparentnost, jeho současné vedení nezastává.

Důvodem pro náš odchod je tak ztráta důvěry, kterou jsme vůči PONCI i TANCI PRAHA měli. V současné době nám připadá, že se zaštiťují hodnotami, které ale reálně nenaplňují. Od chvíle, kdy byla ukončena dosavadní spolupráce s uměleckou ředitelkou Ponce Markétou Perroud, vnímáme, že komunikace s umělci je nejasná a nedostačující. Z původně silného a důvěryhodného partnera se náhle stala zcela neznámá organizace. V takovém prostředí nechceme zůstávat.

Z Ponce odcházíme neradi, divadlo vždy podporovalo uměleckou tvorbu a vývoj projektů mnoha subjektů. V této situaci ale považujeme tento krok za nevyhnutelný. Zároveň tato situace nasvítila dlouhodobou skutečnost, kterou jsme si tolik neuvědomovali: TANEC PRAHA příliš centralizuje český současný tanec. Jedna nezřizovaná organizace zastřešuje provoz velkého festivalu TANEC PRAHA, České taneční platformy i PONCE – divadla pro tanec. Přitom v jejím vedení stojí jediný člověk, který se za svá rozhodnutí nemusí nikomu zodpovídat. To není zdravé ani pro současný tanec, ani pro TANEC PRAHA, ani pro divadlo PONEC. Pro dobrý vývoj české nezávislé taneční scény je důležitá její diverzita a skutečná decentralizace.

Petr Boháč (Spitfire Company): Uvědomění, že jako umělec nemám žádnou moc cokoliv změnit, že jsem vítaný pouze v případě, kdy souhlasím nebo mlčím. Jenomže takovým umělcem neumím a ani nechci být. A také jsem si uvědomil, že kreativita, odpovědnost a pocit bezpečí při tvorbě neplynou ze samotných zdí divadla, nýbrž jsou spojeny s lidmi, kteří zajišťují provoz, umělecké směřování, de facto určují identitu dané organizace. To všechno bylo rozmetáno, PONEC pro mě ztratil identitu, a proto jsem nemohl zůstat. 

Tereza Ondrová (Temporary Collective): Moje důvody jsou obsaženy v epilogu, který je součástí inscenace GEO. Včera jsem naposledy mluvila o tom, že divadlo PONEC mám spojené s mnoha vzpomínkami. Je to pro mě, i pro mnoho dalších umělců, velmi důležité místo. A po dvaceti letech zde mě přimělo zamyslet se nad několika věcmi. Komu vlastně PONEC náleží? Zemi pod ním? Nebo lidem nahoře? Jakým způsobem to poměřujeme? Náleží lidem jako jsem já, kteří ho naplnili tancem a vzpomínkami? Náleží vám všem, kdo denně zaplňujete sedadla v hledišti? Je to budova určená pro tanec… Náleží tedy tanečníkům? Choreografům, scénografům, technikům, tvůrcům kostýmů, hudebníkům, lidem z produkce, těm, kdo zde uklízí a všem, kdo tu pracují? A jak to měříme? Je to podle vynaloženého času? Vynaložených peněz? Vynaložených emocí? Náleží komukoli, kdo se chce podílet na jeho budoucnosti? Samozřejmě vím, že existují smlouvy, které přesně určují, komu patří, ale za ty dlouhé roky, nerozšiřuje se to pole i o ty, kdo pomohli prostor zaplnit tancem, vztahy, sny, vzpomínkami, zraněními, riskováním? Já myslím, že ano…

Kdy přesně odcházíte? Odcházíte úplně, nebo budete stále nějaké inscenace v divadle hrát?
Florent Golfier-Brechmann, Marie Gourdain, Lukáš Karásek, Zuzana Režná (tYhle): V tomto roce jsme ukončili komunikaci ohledně plánované premiéry a stahujeme reprízování všech našich projektů. Pokud v rámci PONCE nenastane hlubší sebereflexe, neuvažujeme o další spolupráci.

Petr Boháč (Spitfire Company): V současné době nás čekají tři uvedení. Hrajeme na České taneční platformě, máme jednu reprízu v květnu a v červnu premiéru v rámci festivalu TANEC PRAHA. Osobně jsem rád, že se rozloučíme premiérovou událostí, neboť naše nové představení se odehraje v Divadle Hybernia. Takže paradoxně se definitivně rozloučíme spoluprací největší a nejrozsáhlejší. V TANCI PRAHA jsme strávili krásných deset let. Díky jeho týmu jsme začali spolupracovat s mnoha zahraničními umělci a organizacemi. Tímto pozdravuji starý tým TANCE PRAHA a těším se, co nového vymyslíme, protože každá emancipační vlna nakonec v důsledku znamená zrození nových možností.

Tereza Ondrová (Temporary Collective): Rozhodli jsme se ukončit spolupráci s PONCEM a TANCEM PRAHA v červnu 2024. Včera jsem poděkovala všem, kteří dorazili na GEO a byli se mnou v momentě, kdy se uzavřela tato jedna etapa. Čeká nás ještě pražská derniéra DUETŮ 14. května a jedno hraní v regionech v rámci festivalu TANEC PRAHA.

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

SOUVISEJÍCÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: