Kontrapunkt (Obrazy z říše pohybu) – Energie a tempo hmyzího světa

Andrea Miltnerová a Rita Góbi. Foto: Kryštof Kalina.

Komu by se po přečtení synopse vybavilo dílo bratří Čapků Ze života hmyzu, byl by nejspíš po zhlédnutí choreografie značně překvapen. Přesto, že na scéně v jednotlivých částech představení ožívá hned několik živočichů z říše hmyzu, může divák pouze hádat, jestli se jedná o pavouky, motýly, či jepice. Představení postrádá jakoukoli popisnost nejen v choreografii, ale i v minimalisticky řešených kostýmech Marie Gourdainové a scénografii Jana Komárka. Vše je postaveno pouze na dvou tanečnicích a zároveň i autorkách Andree Miltnerové a Ritě Góbi.  

Bytosti v oživlých obrazech

Jejich pohybový přednes nebyl popisem drobných živočichů, spíše přesným zachycením zvířecí energie a tempa samotného bytí. V úvodu představení, kdy tmu a ticho ostře prořízl silný kovový zvuk, zářivky zavěšené v řadě nad baletizolem ozářily scénu, na které se zjevily dvě neznámé bytosti. Rychlost jejich počínání byla zpočátku tak nepatrná, že ji nešlo téměř zaznamenat, a přece se jako malé ručičky na hodinách obě otočily o několik stupňů. Po celou dobu stály těsně vedle sebe, jako by se choulily jedna k druhé.

Jednotlivé části choreografie působily jako oživlé obrazy, vždy oddělené tmou, během níž si Miltnerová a Góbi jednoduše přešly a změnily formaci. Každý z výjevů znázorňoval život jiných drobných tvorů. Charakter jejich pohybu se v každé části lišil stejně jako zpodobňované živočišné druhy, ale stále vším prostupovalo veliké fyzické napětí, chvílemi hraničící s křečí.

Přísně propnuté nohy až ke špičkám prstů vtočené do nepřirozeného úhlu. Každý krok či pootočení hlavy probíhaly v nekonečném tahu a tenzi, jako by si neznámí tvorové vše až s přehnanou opatrností promýšleli. Tanečnice působily velmi sehraně, i když každá dělala něco jiného. Pouze občas se v nečekaném momentu setkaly a zapadly do sebe přesně jako puzzle.  

Výraz a procítění publikum ocenilo

V choreografii bychom marně hledali jakékoli prvky klasického tance, přestože je zřejmé, že ho obě tanečnice ovládají. Zejména na způsobu pohybu a skvělém rozsahu Rity Góbi byla klasická taneční průprava, kterou studovala v rodném Srbsku a později i v Maďarsku, velice znát. Ovšem tentokrát fyzické tvarování obou interpretek, chvílemi tak málo lidské a o tolik více hmyzí, upřímně diváky rozesmálo.

Pomohly k tomu i jejich skvělý výraz a procítění, jež do jinak abstraktního díla vnášely jistý prvek dramatičnosti a dějovosti. Živočichové, které ženy znázorňovaly, působili chvílemi dojmem, že jsou v panice a v neustálých obavách, nehrozí-li jim nějaké nebezpečí. Interpretky opakovaně prudce otáčely hlavami do strany s výrazem naprostého zděšení a mihotaly, jako kolibřík křídly, svými pažemi.

Ke klidu a harmonické atmosféře nepřispěl ani hudební doprovod, který představení vlastně téměř postrádalo. Místo toho tiché pasáže střídaly různé nehudební zvuky v celé škále slyšitelnosti. Zvukový i světelný design vytvořený výtvarníkem Janem Komárkem tak podpořil iluzi pohledu do jiného světa.

Pomalé tempo, křečovité pohyby, panika doprovázená rozličnými zvuky – to vypadá jako nepříliš lákavý výčet znaků představení Kontrapunkt (Obrazy z říše pohybu). Ale díky preciznímu provedení, koncentraci a zmiňovanému procítění se autorkám povedlo svou vizi zrealizovat a představit ji možná trochu zaskočenému publiku.  

Psáno z druhé premiéry 5. září 2016, Studio Alta.  

Kontrapunkt (Obrazy z říše pohybu)
Koncept: Andrea Miltnerová
Choreografie: Andrea Miltnerová a Rita Góbi
Zvukový a světelný design: Jan Komárek
Kostýmy: Marie Gourdain
Premiéra: 4. září 2016