Spojením těchto dvou uměleckých složek – tance a hudby na jevišti – vzniká velmi živý koncert s neopakovatelnou atmosférou. Představení sice nemá žádnou viditelnou a uchopitelnou dějovou linku, ale jak hudebníci, tak tanečnice pracují s dynamikou a intenzitou sdělení, a tak možná divák ani nehledá sdělení v ději, ale v jednotlivých kolážovitých výpovědích. Představení zpracovává téma ženy a její potřeby odhalení ve věcech intimně fyzických i intimně psychických. Každá z interpretek ztvárňuje jednu výpověď – jednu ženu. Charaktery jednotlivých postav se vyvíjí a vzájemně ovlivňují. Přebírají pohybový slovník té druhé, aby se z něj vzápětí vymanily. Hudba šitá na míru a velice intenzívní pocit touhy propojený s civilním pohybem i divadelními projevy tak z tohoto představení dělá komplexní inscenaci nesoucí niterní sdělení, které se však schovává za humorem, kostýmem a hranou erotickou náladou.
Čistě tanečních pasáží není v celé choreografii mnoho, ale zato jsou opravdu kvalitní! Každá z tanečnic si zachovává to svoje, to, co je charakterizuje. Tanec je fyzicky náročný, zahrnuje neustále pády a znovupostavení, skoky a běh. Do toho taneční variace s čitelným rukopisem VerTeDance. Horizontály i vertikály jsou zaplněny. Prostor je střídavě využit do poslední možné plochy. Velkou roli v tomto představení hrají světla, která nejen signalizují přehoupnutí jednotlivých obrazů, ale také vytváří vhodnou atmosféru dolaďující přenos sdělení. Výrazově i pohybově opět v této top skupině profesionálních tanečnic chvilkami vynikala Helena Arenbergerová, která svým přirozeným projevem a šmrncovním pohybem dokázala přitáhnout nejedno oko diváka. Ostatní tanečnice však ve svých rolích nejsou ani o zrnko soli méně zajímavější. Střídá se naléhavá výpověď o ženách jako obětích mužského násilí a chtíče, zkoumá se pravý význam nahoty – je zapotřebí k odkrytí vlastního já a odhození pokrytectví a přetvářky? Je oblečení jen zbytečná obálka lidského těla nebo nutnost pro svobodné fungování ve společnosti? S interpretkami se to pere, kalhoty si sundají do půl zadku, aby si je za chvíli zase oblékly a vysvlékl si je někdo jiný. Jednotlivé motivy si přehazují jako horký brambor, který v každé zanechá jinou zkušenost. Bojují spolu i proti sobě. Jsou samy se sebou i samy za sebe v kolektivu. Kde se nechávají unášet na vlnách orgasmu. Ztrapňují se, aby se z té potupy oklepaly, posílilo je to a šly hrdě dál. Nebo jen skrývají ženskou rivalitu a žárlivost? Ublížení a něžnost jsou staveny do kontrastu. Kolik váží vaše touha? chce vlastně trochu provokovat, trochu pobavit, trochu upozornit na otázky autoerotiky a s ní spojené sešněrovanosti, trochu snít a trochu se prát.
Propojení Zrní a VerTeDance vyznívá v tomto podání jako skvělý nápad. Škoda jen, že pánové z kapely jsou schováni za jakýmsi těžko průhledným černým závěsem. Spolupráce je tam evidentní, tak proč jedno těleso upozaďovat. Zvlášť když je hudební složka místy silnější než pohyb a dění na jevišti.
Kolik váží vaše touha? je koláží všeho, co by mělo dobré představení obsahovat.
Psáno z premiéry představení 12. 12. 2011, divadlo Ponec.
Foto: Vojtěch Brtnický
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?